Doufám, že netřeba podotýkat, o koho se zde jedná. Jde o roztržitého, mírně vyšinutého a nebo i pomateného či potrhlého, dříve narozeného jedince, jako je autor tohoto blábolu. Současnost pro nás nabývá na rychlosti a pádí kolem nás jako stádo splašených mustangů. Dny nám pozvolna splývají v jeden, a i když popeláři jezdí vyprazdňovat popelnice jednou za týden, tak nám připadá, že je před domeček vyvážíme každý den. Jen na tomto je patrné, že pan Einstein měl se svou teorií relativity pravdu. 

Nevím, zda je odměnou anebo za trest, že i mně bylo dopřáno se dožít věku, kdy patřím do této zvláštní kategorie dříve narozených lidí, jak se někdy geriatrikům říká. Hodně lidiček středního věku, rozuměj mezi pětačtyřiceti a šedesáti lety, se na tuto skupinu občanů dívá se soucitným porozuměním a ti, kteří netuší, co je v případě dožití stejného věku čeká, dokonce i s pohrdáním.

Díky rychleji kvačícímu času (ano, kvačí pouze relativně) nestačím registrovat veškeré změny, co nastávají ve společnosti. O technologii raději pomlčím, protože než se jeden zorientuje, jak ovládat to či ono elektronické udělátko, tak je už zastaralé a objeví se nová verze, která se ovládá jinak, a jak nám říkají, snadněji a navíc intuitivně.

Asi je něco špatného s mojí intuicí, ale mně se zdá, že to je čím dál obtížnější. Sotva se jeden zorientuje, jak ovládat počítadlo v OS MS Windows 98, tak se vyrojí Windows Vista, Windows 7 a dokonce i 8. To nám gerontům dělají v Mrkvosoftu asi na potvoru. Telefony, tedy ty, co nejsou na drátu ale mobily a tablety, oplývají zase Androidem, což je v podstatě Linux OS a zase něco jiného.

Pochybuju, že to vše se děje proto, abychom si stále cvičili šedou hmotu mozkovou a tak čelili brzké návštěvě pana Alzheimera. Asi za tím budou opět ty proklaté peníze, jako dnes už za vším.

A nejen technologie se mění rychleji než je rychlost světla, ale i různá nařízení, zákony, pravidla a podobně. Například naši mladí chtějí zmodernizovat a rozšířit svůj domeček. Architekt jim vše navrhne, nakreslí a plány jdou ke schválení na stavební odbor místní správy. Jenže než dojde ke schválení, tak je změněno nařízení to a nebo ono a je třeba plány měnit. To vše v rozmezí pár měsíců.

Navíc mají domeček nerozumně na patro tak jako my a netuší, že nastane čas, kdy si budou výlet s patra po schodech do přízemí a zpět plánovat jako expedici do Antarktidy. Prostě proto, aby nemuseli po schodech nahoru a dolů zbytečně několikrát, když to občas jde s obtížemi.

Mění se styk s různými úřady a hodně služeb se poskytuje elektronicky a nebo přes internet. Akorát je třeba to vše sledovat a nebo o tom být informován. Jak se třeba stalo strýci Podgerovi před pár dny. Před dvěma týdny byl u specialisty na rutinní kontrolu budíku, co mu tiká v hrudi. Vše dopadlo velice dobře, zaplatil lékaři za čtvrthodinový úkon $250 a tak se po čase rozhodl zajít s účtenkou do odbočky zdravotní pojišťovny Medicare pro náhradu, jak to doposud pokaždé činil.

Za přepážkou byla usměvavá a velice příjemná mladá dáma, která mu šetrně sdělila, že od jisté doby se vše děje automaticky, elektronicky přímo na jeho penzijní bankovní účet. S úsměvem a hned ve dvou variantách, jako když se hovoří s tížeji chápajícím jedincem, mu sdělila, že peníze měl na účtu dříve, než dojel od doktora domů. Příjemné mladé dámě strýc Podger s pocitem právě probuzeného třetihorního ještěra slušně poděkoval a odjel domů.

Zde hned sedl k počítadlu a přes internet zkontroloval svůj bankovní účet. Skutečně se stalo, jak pravila. Prachy byly na účtu bleskově, jak pravil záznam o datu a hodině deponování. A dokonce byla náhrada vyšší než obvykle. Celých $80 místo $50.

Ano, nastupuje nový odvážný svět budoucnosti. Už jsme tak daleko, že když Woolworths, kde moje žena Míla nakupuje, stahoval vadný produkt, tak jí poslali e-mail, aby tak učinila. Věděli, kdy a kde a co nakupovala. Asi díky tomu, že platí kreditní kartou. S tou to je už také jiné, stačí s ní mávnout nad udělátkem u kasy a vše se děje bezdotykově, elektronicky, vlněním.

Co se stane, když kartu ztratí a nebo jí je ukradena, to nikdo neříká. Než na to přijde, tak si nálezce a nebo zloději může mávat, co srdce ráčí. Aby ji teď nosila zabalenou v alobalu, aby jí ji snad někdo v kapse nepřečetl. A nebo si pořídila plechovou peněženku, či futrál na platební karty.