12 fotografií

Předchozí díl najdete zde.

Před časem jsem psala o tom, jak Kess, český střapatý psík, prožila naplno své rodinné vánoce, a to jak u domácího stromečku s námi dvěma, tak pak v široké rodině. Letos se to opakovalo a k našemu údivu si ten pes snad uvědomil, že jsou tu pro něj nějaké dárky. Tentokrát jsem jí je lehce přebalila, ale nakonec jsem jí musela pomoci ten balíček rozebrat. Ale radost jí to udělalo. Sice jeden z těch plyšáků „není to pravé“, ale ví, že jsou její, a své vlastnictví si hlídá.

Kess na výletě - starší foto | foto: SvaH

Poučena minulými zkušenostmi jsem věděla, že pesisko může dostat nanejvýš kousek vařené ryby bez soli, spolu s granulemi, jinak že jí bude těžko. No naštěstí manžel místo kaprů koupil takové velryby, že nám nebylo zatěžko uvařit pořádnou porci jen pro ni. My totiž jsme rybožraví všichni. Zlé jazyky by možná to „rybo“ vynechaly… Je zajímavé, že syrovou rybu si Kess v žádném případě nevezme (nejde-li o lososa), ale po povaření je to báječná pochoutka. A když se to smíchá s granulemi, tak to jeden malej pejsek slupne jako nic.

A zase byla báječná rodinná sešlost a zase byly dvě černé kočky bytové, které si Kess prohlížely s netajeným znechucením. Ale Kess jim to oplácí tak, že chodí kolem nich a tváří se „široko-daleko žádná kočka“. K tomu musím prozradit na hostitelku, svou dceru, majitelku těch dvou koček, že vánoční stromeček je u nich instalovaný ke stropu a visí nad hlavami. Takže ani jedna z koček po něm nemůže lézt, shodit ho na zem nebo likvidovat ozdoby či tahat řetězy za sebou. No nepřijde vám to, jaksi, nelidské vůči těm zvířátkům?

Kess s paničkou u cedule | foto: JaOn

A zase jsme jeli na hory, do našich milovaných Novohradských hor. Bylo to fajn, protože po vánoční oblevě byla cesta hravě zvládnutelná a nečíhaly na nás žádné ledové pasti. Počasí takřka březnové, ideální na vycházky. Sice se mi podařilo nafotit několik fotek se sněhem, ale je to tak, že to jsou sesypané laviny ze střechy.

No a tady se náš milovaný pejsek předvedl, před kamarády našimi. Libovala jsem si, jak jsme Kess dostali vychovanou a vzdělanou, vycvičenou, že se nemusíme trápit s výchovou štěněte (díky, Kristíno). Někoho napadlo: A co vlastně umí?

Bylo to ve společenské místnosti, kde na podlaze byly dlaždice. Studené dlaždice na horské chatě.

Kess v pelíšku | foto: Jů

Zavelela jsem Kessině Sedni! Vykulila na mne oči a opatrně se posadila na bok, na stehno, aby neměla zadek na tom studeném. To vzbudilo u kamarádů posměšky. I zavelela jsem Lehni! Kessina se váhavě stočila na bok a rozvalila se jak paní radová na pláži v Řevnicích… To už se kamarádi smáli. Chtěla jsem to napravit a zavelela: Lehni! Pořádně! Co děláš?! Kess se překulila zpět, na všechny čtyři, skoro ustrašeně se přikrčila a plazivým pohybem se přesunula k poblíž stojícímu křesílku. Na to křesílko vyskočila a lehla si a upřela na mne zrak. To kamarádi tedy opravdu smíchy zařvali. Jako cvičitelka jsem tedy moc neuspěla. No co už s tím nadělám?

Kess na sněhu | foto: Jů

Byli jsme šťastni v horské chatě, v lesích, do civilizace daleko. Takže žádné rachejtle, žádné bouchání, jen naše zpívání koled po půlnoci na Nový rok. A pak návrat do reality – večer doma ohňostroj za okny. To ještě chápu, je to pěkná barevná podívaná pro oko a ostatně na zahánění zlých duchů se to používá už několik tisíciletí. Co ale nechápu, to jsou petardy.

Můžete mi, prosím, někdo objasnit, co je tak prima na tom, že zapálíte jakousi chemikálii, poodskočíte a ono to udělá BUM? A nic, krom trochy smradu? Jen to jedno blbé BUM? Co je na tom tak pěkného? To jako „kdo udělá větší bum, tak je větší king“?

Petardy pod okny naši Kess rozhodily. Je doma, měla by být v bezpečí, a teď tohle? Musely jsme ven, hned, ostražitě se plížila kolem baráku a ani loužičku nezvládla. Přeju každému házeči petard, aby ho to taky jednou dohnalo a aby byl vystresovanej jak ten pes!

Kess v lese s paničkou | foto: JaOn