Franka Herbeta jistě netřeba představovat, vždyť jeho jméno je zlatým písmem zapsáno v síni slávy a každý z nás zná jeho nejslavnější dílo – Dunu. Herbert ale napsal i celou řadu dalších děl, ve kterých ukázal, že je vizionářským autorem s hlubokým vhledem do lidské psychiky, přírodních zákonů a obecně světa kolem nás. Říká se, že nejdůležitější vlastnost spisovatele je umět se dívat kolem sebe. Herbert to nejen že uměl, ale skrz jeho díla se to může naučit každý z nás.

Román Hellstromův úl je více jak třicet let starý a já tak trochu nechápu, proč už u nás dávno nevyšel. V zahraničí je považován za jeho druhé nejvýznamější dílo – hned po Duně. Už to nasvědčuje tomu, že se k nám dostává výjimečná příležitost užít si trochu té pořádné fantastiky od jednoho z nejlepších autorů, jaké jsme kdy mohli číst.

Příběh začíná jako z nějakého thrilleru. Speciální vládní agent Carlos Depeaux je pověřen novým úkolem, bude sledovat farmu slavného entomologa Nilse Hellstroma. Důvod je jednoduchý – část spisu, kterou vláda objevila v národní knihovně a který podle všech odborníků představuje důkaz, že doktor Hellstrom potají pracuje na zbrani, která by mohla ohrozit statisíce lidí, celé státy a možná i kontinenty. Ukořistěné informace jsou ale kusé. Aby se potvrdilo vládní podezření, jsou na usedlost Nilse vysláni elitní agenti v utajení.

Malá farma uprostřed rozlehlého údolí pod sebou skrývá nejedno tajemství. Hellstromův úl je totiž složitý komplex podzemních chodeb, ve kterém se ukrývá společenství lidí, kteří zde žijí po vzoru hmyzu. Není jich pár desítek, ba ani stovek, je to Úl o mnoha tisících jedinců, v němž kdesi dole v hlubinách stále probíhá nikdy nekončící plození, které produkuje stovky nových trubců – lidí bez pohlavního pudu, němých a oddaných služebníků. Nad tím vším stojí samotný Nils Hellstrom, coby hlaní samec a tvář, která má zastupovat zájmy Úlu tam venku.

“Slova Nilse Hellstroma. Mezi miliardami živoucích tvorů na Zemi jedině člověk o své existenci uvažuje. Jeho otázky mu působí muka, protože se na rozdíl od hmyzu nedokáže smířit s tím, že jediným účelem života je život samotný”

Příběh je jistě originální a poutavý, bylo by však omylem myslet si, že ho stvořil Herbert sám. Silnou inspirací mu byl oscarový film Hellstrom Chronicle režiséra Walona Greena z roku 1971. Tento film přišel s originálním konceptem napůl dokumentu o hmyzu a napůl science fiction. Roli Dr. Hellstroma ztvárnil Lawrence Pressman. Nicméně film za těch 37 let zapadl hluboko do archivů a nechává na sebe usedat prach. Román Franka Herberta je oproti tomu stále živým příběhem, který má co říct i po 35 letech od svého vydání.

První kapitola se otvírá popisem Hellstromovy farmy a slíděním Carlose Depeauxe, v zápětí ale děj skáče do centrály vládní Agentury, stačí pár odstavců – střih – a jsme přímo v zatuchlých útrobách lidského Úlu. Děj poskakuje s razancí ukrajinského kozáčka a často přidává jen pár odstavců textu, aby se střemhlavě vrhl zase někam jinam. Mírně matoucí je také fakt, že Herbert střídá nejen místa, jejich hlavní hrdiny... ale skáče i v čase. Není neobvyklé, že popíše scénu, aby se vzápětí přenesl zpět po časové ose a popsal, co jí předcházelo. Pak zase hup dopředu a pokračujeme dále. Je potřeba si na tento způsob psaní chvíli zvykat, musím se přiznat, že jsem se do Herberta docela dlouho začítal. Prvních 20-30 stran mi moc potěšení nepřinášelo a neustálé klipovité střídání děje mi vadilo. Pak jsem ho ale akceptoval a... začal si ho užívat.

Dalším charakteristickým prvkem románu je absence hlavních hrdinů. Žádný duel mezi dobrem a zlem, tedy alespoň ne ten černobílý a jasně čitelný. Vládní agenti se v ději objevují a zase mizí, aniž byste si mezi nimi mohli vybrat někoho, s kým byste se ztotožnili. Na druhé straně stojí dr. Hellstrom a jeho lidský Úl. A přestože to je postava, které je v knize věnováno nejvíce místa, působí odtažitě a nelidsky. Jedná pouze v zájmu Úlu a působí jako jeho předsunutý smysl.

Myslím, že jak rychlé střídání děje, tak absence centrálního hrdiny by v případě delšího románu mohlo působit problémy. Ale celá kniha má 304 stran, které utečou pěkně rychle díky velké škále zajímavých nápadů, informací o životě v Úlu a také filosofických poznámek, které Herbert porůznu trousí mezi kapitolami.

“Poslední slova Trovy Hellstromové. Porážka lidí z Venku je dána jejich arogancí. Vzpínají se silám mocnějším, než jsou sami. My v Úlu jsme praví tvorové rozumu. Budeme trpělivě čekat po vzoru hmyzu, s logikou, které možná nikdy neporozumí zádný člověk z Venku, protože hmyz nás naučil, že skutečným vítězem v závodu o přežití je ten poslední, který ho doběhne.“

Všechno pěkně funguje. Herbert drží zvolenou formu a nedovolí, aby se mu cokoliv vymklo kontrole. Kniha tak připomíná švícarský hodinový strojek, kde každé kolečko má místo a dohromady vše vytváři něco mnohem většího a důležitějšího. Románu nechybí akce a spád, autor se nevyhýba sexu a problematice sexuality obecně. Samotný Úl je bizarní místo plné často až hororových obrazů. Román je do značné miry krutý, protože smrt je v Úlu chápána jinak.

"Z příručky Úlu. Život musí zabíjet v zájmu života, ale žádný pracovník by neměl vstupovat do toho velkého soukolí regenerace s jiným motivem, než je záchrana našeho druhu. Jen prostřednictvím druhu jsme spojeni s věčností, a ta má pro druh jiný význam než pro smrtelnou buňku."

Frank Herbert je kultovní autor a jeho v ČR nejnovější román jen potvrzuje výjimečné kvality tohoto autora. Hellstromův úl obsahuje pár sporných aspektů, které mohou některé čtenáře odradit, ale celkově na něj musíme pohlížet jako na dlouho opomíjené dílo, které patří do zlatého fondu literární fantastiky.

Hodnocení: 90%.

Hellstromův úl - (ukázka, recenze)
/Hellstrom's Hive/
Herbert, Frank
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Dana Chodilová
Obálka: Valentino Sani
Redakce: Jiří Chodil
Rok vydání: 2008
Počet stran: 304
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
cena 269.00