12.8.2022 | Svátek má Klára






RECENZE: A. a B. Strugačtí, Obydlený ostrov

1.9.2009 0:05

Obydlený ostrov Arkadij a Boris StrugačtíTOPlistMaxim Kammerer, dvaadvacetiletý průzkumník SVP, přistál na planetě Sarakš. Krátce po přistání mu někdo zničil (téměř) nezničitelnou loď a tak se stal robinzonem Vesmíru. S holýma rukama, bez znalosti místního jazyka, se dostal doprostřed války mezi snad desítkami států a státečků, a začal pomalu rozplétat záhady, které byly pod povrchem společnosti skryty. Čímž se, samozřejmě, stal zájmovým objektem, jak se decentně říká člověku, který upoutal pozornost asi tak tří či čtyř navzájem soupeřících a bojujících frakcí. Mezi kulkami, výbuchy granátů a dalšími příjemnými projevy konfliktů vedených vyspělými civilizacemi se přitom snaží chovat se podle svých norem, které ovšem platí až za hranicemi planety Sarakš. Není divu, že má plné ruce práce s tím, aby přežil.

Prostý příběh, bohatá zápletka - i tak by se dal tento román vnímat. Příběh - to je vlastně "jen" boj Maxima o přežití v prostředí, které má úplně jiné charakteristiky, než to, ve kterém (a v jehož ideálech) byl vychován. Mnohovrstevné konflikty ženou Maxima z jednoho prostředí do druhého, a on postupně sbírá informace a lepí si z nich obrázek o tom, co kdo proč a jak. Ale až do úplně posledního okamžiku ani on, ani čtenář nevědí, která bije.

Svět planety Sarakš je složitý a vlastně ani není plně vykreslen, na okrajích obrazu se objevují motivy, jejichž těžiště je kdesi mimo zorný úhel vlastního příběhu. Ten má otevřený konec, Maxim dosáhne svého, ale před ním stojí řada úkolů a povinností, nemá-li jeho předchozí působení být jen epizodou, po které se Obydlený ostrov vrátí ke svému původnímu uspořádání. Strugačtí se tu opět a znova vracejí ke svým klíčovým tématům vztahu člověka a společnosti, individuální i kolektivní odpovědnosti a, také, nedokonalosti lidského poznání. V jejich příbězích ožívá heslo "pochybuji, tedy jsem", ale samotné, izolované, ho postavili mimo zákon. Jejich hrdinové poznávají, konají a milují, pochybnosti jsou jim nástrojem, nikoliv cílem.

Bratři Strugačtí napsali Obydlený ostrov jako svoji šestnáctou knihu, poprvé vyšel v roce 1969. V lecčems připomíná Je těžké být bohem (1964), je však mnohem komplexnější. Hlavní hrdina tu je postaven do složitého konfliktu, své ideály musí konfrontovat nejenom se situací, ale i s následky svých vlastních činů. Je často velmi jednoduché rozhodnout se, co je dobré nebo špatné - ale pak se člověk musí vyrovnat s tím, že i dobré rozhodnutí může mít některé následky nepříliš dobré. Není to však návod k pasivitě, ale kategorický požadavek přijmout za svá rozhodnutí odpovědnost, která nekončí zítra nebo pozítří. Odpovědnost, která nesvazuje, ale posouvá svět kupředu.

Obydlený ostrov vedle propracovaného světa a dramatického příběhu obsahuje i hlubší vrstvy, které si z knihy můžete vytahovat podle nálady a potřeby. Je to vlastně takový kapesní myšlenkodrom (podle vzoru tankodrom), který se mění a přizpůsobuje čtenáři, můžete do něj vstoupit desetkrát a pokaždé bude jiný. A vždy si ho vychutnáte.

Hodnocení: 95%.

A. a B. Strugačtí: Obydlený ostrov (Obytajemyj ostrov)
překlad: Libor Dvořák
obálka: Marek Hlavatý
medailon autorů: Vlado Ríša
Triton, edice Trifid, 2009
403 stran, 338 Kč (členové klubu Trifid 268 Kč), vázané
ISBN 978-80-7387-262-5

(ve zkrácené verzi vyšlo v časopise Pevnost 08/2009)

pagi














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...