"Ty hajzle, tys to vyžral - těch peněz, barák máš, co to povídám, dva baráky máš," plísnil mě český našinec. Přikyvoval jsem a jeho mravní rozhořčení posílil doporučením "Nezapomeň na auta", jakož i informací, že kdykoliv mohu odletět do jakékoliv Tramtárie, aniž bych se musel obávat závěrečného účtu.

Přesto se nijak neveselím, žvýkám skývu sladkokyselou. A množství takových nás hojně přibývá. Mezi nimi například je můj oblíbený černošský ekonom Thomas Sowell, znamenitý publicista. Právě jsem četl jeho text "Race-Hustling Results: Part III" (Townhall.com ), v němž se přiznává k pocitu úlevy, že už je stařec, který bude ušetřen zkušenosti s race war in America. Tato mezirasová válka již započala, v národě dochází k nebezpečné polarizaci, explozivním situacím. Převážně útoky černochů na bělochy, s nejedním zabitím, jež určitě nevyřeší pramalá ochota úřadů, jakož i politicky korektních mediálních zdrojů.

Sowellovo tristní pojednání vyšlo s datem 24. října 2013, čili zrovna v době, kdy český národ by měl odspěchat k urnám, zvolit své představitele. Výkon demokratický ve v podstatě svobodných volbách v onom údajném Švýcarsku střední Evropy, s tradici z roku 1946, unikátní v celém světě - vítězství KSČ, komunistické strany, autentická preference pro dobrovolné nasazení si chomoutu. Češi, občas mnohými americkými mozky nerozlišovaní od Čečenců, jsou ti jediní ex-satelité, kteří si v označení své strany zachovali adjektivum "komunistická". Momentálně jsou tou druhou nejsilnější ve státě. V popularitě je prozatím předčí jen sociální demokraté. Jejich někdejší vůdce Zdeněk Fierlinger teď zlověstným precedentem. Rudá či aspoň narůžovělá koalice na obzoru. Pak tedy národ bude mít řešení, po němž bažil.

- - -

V myšlenkách se vracím do šedesátých let. Patřil jsem ke generaci šťastně upláchnuvších z bolševické klece, aby se pak seznamovala v západním, zejména akademickém prostředí s převažující snahou po aspoň teoretickém dosažení socialistické nirvány. Politická korektnost nade vše, upřímnost se nevyplácela a výjimky potvrzovaly dominující pravidlo. Zmíněný prostořeký Sowell úspěšně uniká potrestání, jeho působištěm je převážně konzervativní Hoover Institute, adresou sice na campusu kalifornské univerzity Stanfordu, ale nikoliv její administrativní součástí. Tam například pro svou neposlušnost nedobře dopadl antropolog Steven W. Mosher. Pro svou disertaci jel shánět materiály do Číny, kde ale strčil nos, kam neměl - do čínské praxe nucených potratů, bez ohledu na velikost plodu či utrpení plodonosičky. Číňané zaprotestovali, Stanford se poděsil, Mosherovi přikázal mlčenlivost, žák neuposlechl, jeho solidně fundovaná vědecká kniha sice vyšla, ale tím i skončila autorova vědecká kariéra: Mosher ze Stanfordu vyletěl, doktorát mu navždy odepřen.

Učil jsem 34 roků ve státě New Yorku na univerzitě v městě Binghamtonu. Vyskytoval se tam nejeden podivín. Mezi nimi zvlášť vynikal filozof Sid Thomas, původem z Texasu, hodně náboženské rodiny a své bizární názory prosazoval nejen v učebně, ale i pravidelným dopisováním do novin. O mnohých významných postavách veřejného života se vyjadřoval jako o teroristech, tvorech - netvorech s mentalitou psychotických vrahů. Poté, co došlo k Sověty sestřelenému korejskému letadlu se ztrátou víc než 200 životů na palubě, místní noviny promptně otiskly Thomasovo tvrzení, že šlo o "obviously staged act", o zločinnou americkou provokaci a že se Washington musí Moskvě neprodleně omluvit. Vždy lze vyrukovat s teorií o konspiraci: v její nevyvratelnosti je její půvab. Thomas posléze též napsal a noviny otiskly jeho protest proti právu Jeanne Kirkpatrickové, velvyslankyně u OSN, uveřejňovat své názory.

Tehdy jsme s českým kolegou napsali odpověď do těchže novin, že za předpokladu příčetnosti dotyčného filozofa usuzujeme na případ jeho mohutné arogance. Tehdejší prezident Ronald Reagan byl znovuzvolen převážnou většinou americké veřejnosti. On si vybral mezinárodně respektovanou osobnost Kirkpatrickovou, aby zemi reprezentovala v OSN - a ji se teď nikým nezvolený provinční potrhlík domáhá umlčet, o její občanská práva přípravit.

Místním novinám se vůbec nechtělo takovou odpověď zveřejnit: že prý nedošla, někde nějak se ztratila. Teprve po téměř dvou měsících, telefonátech několika občanů, ba i podpisů sbírání se pokrokoví, politicky korektní redaktoři uráčili. Posléze dokonce i uveřejnili hlas lidu, nám poděkování, že už se konečně někdo ozval. Že my přistěhovalci se neelitářsky ztotožňujeme s lidem, od něhož se intelektuální myslitelé vesměs tak dokonale distancují.

Též se ozval filozof Thomas mnohastránkovým, na universitě distribuovaným memorandem, v němž nás degradoval na takzvané Američany, v uvozovkách, co ničemu nerozumí a beztoho dávali přednost Hitlerovi. Memorandum též obsahovalo další zajímavá tvrzení, že křesťanství způsobuje růst rakovinných nádorů, že všichni jsme na pokraji sebevraždy.

Filozof Thomas jistěže je dost unikát, ale jeho politické názory zas tak příliš unikátní nejsou. Naše univerzita se například pyšnila ústavem Fernand Braudel Center - "one the most important centers of Marxist thought in this country" (Norman Cantor, The New Criterion, červen 1985).

Tam přijela delegace sovětských akademiků z Ústavu dějin dělnických a podobně pojmenovaných hnutí a oborů. Vedoucí delegát půl hodiny četl zabijácky nudný projev, speciálně ho pro nás sepsal velikán Boris Ponomarev. Dva dny se konferovalo, dva vyjevené soudruhy jsem o polední pauze zavezl k nahlédnutí do prodejen s kapitalistickým zbožím.

Braudelova marxistická centrála nezvala jen ty Kremlu nejoddanější. Přijel bývalý velvyslanec jednoho státu socialismus budujícího a během dvou hodin, které jsme spolu strávili, se dopustil několika závažných prohřešků - hanobení Moskvy, též představitelů vlastního státu, též prozrazování zajímavých tajemství.

Rovněž tu hostoval maďarský ekonom: mladý, vtipný, velmi inteligentní skeptik o kvalitách socialistického hospodářského počínání.

Po přednášce mdlý potlesk a nakvašené dotazy, jak že je to možné, proč vesničané nedávají přednost kolektivizaci svých lánů.

Řečník si začal tazatele shovívaně prohlížet a já se ozval s odpovědí "Asi proto, že neradi hladoví" a poté dlouze podrobně, asi jako žactvu v pomocné škole, jsem elaboroval, že nedobrovolné hladovění je vesměs mrzutá záležitost.

Tohle představení se tedy příliš nepovedlo, posluchačí neslyšeli předpokládané utvrzování jejich víry a nevesele se trousili do tmy. Dal jsem se do řeči s jedním kolegou - ekonomem, který v místních novinách protestoval proti přítomnosti u nás hostujícího Henry Kissingera, jehož obvinil z "amoral barbarism", snahy zbrutalizovat celý svět.

Soudruha kolegy jsem se pozeptal, jak v případě válečného komfliktu by se zachoval. "Se zbraní bych bojoval na straně Sovětského svazu!" Takového se mi dostalo ujištění.

A do takového prostředí jsem kdysi od bolševiků prchal a ke svému výkonu si gratuloval.

- - -

Od těch dob, s kolapsem supervelmoci SSSR ("Sovětský svaze, ty obře, je nám s tebou tak dobře!") se ledacos změnilo. K horšímu.

Tehdy jsme neměli Obamu. Nyní rasově motivovaného násilí přibývá, za podstatné asistence ideologicky přespříliš korekních medií. Jen odvážlici jako Sowell si troufnou zmínit se o padoušském počínání naprosté většiny medií, jež v případě násilného konfliktu s rasovou motivací o takové nepříjemnosti raději pomlčí. Případ útoku černošské bandy na bělochy v Milwaukee 4. července, den národního svátku, například. Před pár dny čtrnáctiletý černoch hrůzně zavraždil mladistvou učitelku, bělošku. O takové ošidnosti se raději nezmiňovat. Být ta pigmentace opačná, palcové titulky na první straně tiskovin, s příslušným mravním rozhořčením, demonstracemi protestujících by byly zaručeny. Zkušenost teď už doporučuje před seznamováním s jakoukoliv informací si napřed ověřit reputaci jejího autora - natolik uvadlo objektivní zpravodajství.

Vynikající důvod být škarohlídem. Sadomasochistické slasti liberálů, jejich měření tuze pokryteckým metrem. Do dveří se úspěšně prolamuje Alláh, islamisté džihádisté usilují o dosažení celosvětového kalifátu, se zaváděním šárie, středověku. Mohamedánská organizace v Belgii již doporučila těm, kterým se to nelíbí, ze země, té jejich donedávna vlastní, se odstěhovat. A místo aby někde došlo k iniciativě takové vetřelce vykopnout, zbaběloučká, chamberlainovská předposranost se stává normou.

V domácím prostředí se prosazuje cenzura - eufemismy hýřící opatrnost, takže v nynější době islámského terorismu nesmíme se zmiňovat o islámském terorismu, neboť bychom se dopustili tuze urážlivého prohřešku islamofobie. Totéž úspěšně vítězí v globálních dimenzích, na světovém foru OSN, označujícím jakoukoliv kriticku islámu jako "blasphemy" - hrůzný, univerzálně platný zločin.

Nelze nesouhlasit se Sowellem, že věru není důvodu, proč litovat blížící se konec naší pozemské existence. Za takových okolností spíš s úlevou se loučit s tímto slzavým údolím, v němž slz spíš bude přibývat, místo aby optimisticky vysýchaly.

Ano, velmi mrzutý to závěr, neovlivnitelný materiální hojností, baráky a bouráky a vším tím přece jenom málo podstatným.

AMEN

Neoficiální stránky Oty Ulče