Stalo se nedávno v Londýně, že mladý Angličan najel dodávkou do skupiny muslimů vycházejících po skončení modliteb z mešity. Nemaje v tom ten cvik, podařilo se mu zabít jen jednoho, ale i to stačilo, aby se takovým tím liberálnějším tiskem rozlehl hlas úlevy. No vida, nemáme si co vyčítat, my křesťané i muslimové, obojí jsme stejná vražedná pakáž! Nebo jak se k tomu vyjádřil článek pana Jiřího Soboty v 26.-27. čísle týdeníku Respekt: průměrní Evropané dokážou zplodit zabijáka stejně jako kdokoli jiný. Nuže, dalo by se chvíli diskutovat o té průměrnosti nebo porovnávat počty pomordovaných na té i oné straně, ale na tom beztak nesejde, protože...

Slyšme, slyšme! Blíží se konec násilností ve jménu Alláhově, neboť paní Seyran Ateş, imámka pokrokové Ibn Rushd-Goethovy mešity v městě Berlíně (navíc integrované do evangelického kostela, i nevím, jak na to nahlíží Alláh), kterážto, jak stojí v podtitulku jiného článku v témže týdeníku, chce změnit tvář islámu v Evropě. Už také ví jak: sjednotit evropské muslimstvo v odporu proti fundamentalistům a extremistům, zdůraznit pravou podobuislámu, jehož jádrem je milosrdenství, porozumět skutečnému smyslu koránu, a takových věcí více. Inu, pomáhejž Vám v tom Alláh, ctná dámo. Jen bych si dovolil zapochybovat o zdaru Vašeho počínání, a to z následujících důvodů:

Můžete oslovit nevelké množství muslimů vyrostlých stejně jako Vy v prostředí západního velkoměsta a jeho liberální atmosféry. Avšak oblast islámu se neomezuje pouze na berlínskou čtvrť Moabit, kde se nachází Vaše mešita, nýbrž sahá od Maroka až po ostrovy Sundské hostíc přibližným odhadem dvě miliardy věřících na různém stupni religiozity, od vlažných a veřejně se neprojevujících (čímž není řečeno, že sekulárně smýšlejících, jak se utěšují dobré duše) až po muslimy radikální, ba velmi extrémně radikální se sklonem k nábožensky motivovanému násilí. Houfeček, jejž se Vám podařilo shromáždit kolem Vaší Ibn Rushd-Goethovy mešity, činí v poměru k tomu počet nevyjádřitelný ani dlouhou řadou nul za desetinnou čárkou; neočekávám tudíž, že by Vaše snaha byla korunována byť i velmi skromným úspěchem.

Jakožto muslimka a dokonce imámka jste jistě prostudovala velmi důkladně korán: i zajímalo by mě, jaký skutečný smysl jste v něm našla. Také já, podotýkám ostýchavě, jsem se koránem dosti vzevrubně pročetl a smysl jsem v něm shledal takovýto: přesvědčení o vlastní nadřazenosti, tolerance leda jako vztah velkomyslného vítěze k pokořenému soupeři. Konečným cílem pak jest získání celého světa víře Prorokově dle slov súry Pokání, verš 33: On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi nábožentsvími jinými! Kdybychom byli stejní netýkavci jako pravověrný muslim, mohli bychom v tom spatřovat vyhlášení nepřátelství a hotovit se k boji. Naštěstí - nebo naneštěstí, jak se to vezme – je západní člověk tohoto času smířlivý, do bojů se nehrnoucí.

Ale aby mi hned někdo nevytýkal islamofobii, bylo by snad možno v otázce pravého smyslu koránu dosáhnout kompromisu: vyjmout z něj všechno co zapáchá násilím, dobyvačností, opovržením, a ponechat v platnosti pasáže přijatelné jak muslimům, tak i nám nevěřícím s naším poněkud choulostivým cítěním. Stala by se tak z něj útlá knížečka, ba sešíteček, zato byla by radost si v něm nalistovat třeba... třeba tadyhle súru Pádící. Posuďte sami:

Při pádících, odfrkujících,
jiskry vykřesávajících,
za jitra se vynořujících,
oblaka prachu v něm zviřujících
a do středu tlupy vrtrhujících...

Nevím sice do středu jakých tlup a proč, ale že je to pěkné? Poezie, a ne špatná. No nic, promiňte, omlouvám se. Dal jsem se svést svou libůstkou a vybočil z tématu, hned se k němu zase vrátím.

Co se jádra islámu týče, jímž má být milosrdenství... pravda, je každá súra uváděna formulí Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Ale právěže jen tou formulí; co následuje dál, je popřením jakéhokoli milosrdenství. Hrozby příšernými tresty čekajícími liknavé u víře v muslimském pekle (o nás nevěřících ani nemluvě), jinde zase poněkud dětinské líčení rajských radostí, jež jsou odměnou neúchylně věřícím... A pak už jen výzvy k boji, k nepřátelství, k zabíjení (súra Pokání, verš 5: A až uplynou posvátné měsíce, zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy).Aby nebylo mýlky, ti modloslužebníci jsou takoví, co kromě Boha jediného uctívají navrch ještě všelijaké Syny, Duchy a boží matičky, srovnej se s tím každý, jak chceš. Jinde zase výzvy k opovržení jinověrci (súra Prostřeného stolu, verš 56: Vy, kteří věříte! Neberte si židy ani křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi spřátelí, ten stane se jedním z nich, a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý. A súra Hádky, verš: 20: Satan je ovládl a dal jim zapomenout na připomenutí Boží; a oni patří k straně Satanově. Což však strana Satanova ztrátu neutrpí?). I nevěděl bych, v čem má spočívat ta slitovnost. Leda by existovala i druhá, utajená verze koránu, přístupná pouze zasvěcencům, něco na způsob tajemství svatého Grálu. Pakli tomu tak je, prosím co nejpokorněji o přijetí do tohoto kruhu vyvolených... ale dost, zjišťuji, že už zase podléhám svému sklonu k tropení šprťouchlat, hned toho nechám.

Ostatně i postavení paní Seyran Ateş jakožto imámky je poněkud... jak bych to řekl... nestandardní; není divu, že se dle vlastních slov setkává s. nesouhlasem, dokonce s vyhrožováním. Pravíť súra Ženy, verš 38: Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými. A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte je, vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jak vidno, o nějaké rovnosti pohlaví, neřku-li o feminismu, nemůže být řeči. Což se nám, lidem moderním, nemusí líbit, ale nelze z islámu vybírat, co se komu líbí, jako rozinky z vánočky. Vstoupím-li do klubu kopané, musím zachovávat její pravidla, nebo z klubu zase vystoupit, eventuelně být vyhozen. Totéž platí o islámu... ne, neplatí, unáhlil jsem se, vstoupit lze, vystoupení je však trestáno smrtí.

Nejde o to, jaký islám by mělo rádo pět a půl následovníků paní imámky Seyran Ateş, ale jak je pojímán onou dvoumiliardovou masou věřících. A pojímán je tak, jak jej dle slov koránu zvěstoval z návodu božího archanděl Džibríl proroku Muhammadovi ve století sedmém: jednou provždy závazný, neměnný, dokonalý, jednoznačný, žádné dodatky ani hledání skrytých tajemství nepřipouštějící. Padla též zmínka o pravé podobě islámu; nuže, pokusů o stanovení pravé podoby byly během jeho patnáctisetleté historie spousty s tím výsledkem, že muslimstvo poštířivši se mezi sebou nesmiřitelně, rozpadlo se na sunity^[1], ší ́ity, ismaílity, aláwity, zaídity a dlouhou řadu dalších sekt a sektiček. I nemá mnoho smyslu přičleňovat k nim ještě jednu pětiapůlčlennou, třebaže by se mi titul berlínité docela zamlouval. Paní imámka o něm může podumat.

Nelze nikterak vyloučit, že dřív nebo později islám na evropské půdě převládne. Zatím tomu tak ale není; a jeho zvěstovatelé, ač neradi, zjišťují, že jde svými příkazy, zákazy a omezeními – viz uvedené citáty - evropskému člověku znamenitě proti srsti. I snaží se jej přivyžehlit, aby se s tou strstí nějak srovnal. Žehlí tedy, skvrny zažehlují, skvrnu zabíjení modloslužebníků, skvrnu ženské podřízenosti, mnoho jiných skvrn a poskvrn, zažehlují a zažehlují, až je zažehlen bezmála celý islám, jak názorně předvedla výše jmenovaná paní imámka. Kdepak, vážená dámo. Snaha o skloubení orientální ideologie islámu se západním způsobem myšlení je snad chvályhodná, ale dokonale marná. Islám nelze vyžehlit, lze jej buď přijmout i s jeho proti srsti jdoucími ustanoveními, nebo jej odmítnout. A jiné cesty není, inšalláh.

Hannover, 27. července 2017

^[1] přezkoumal jsem znění toho názvu v arabském originálu a žádné dvojité –n jsem nezjistil; to je tam, jako i v jiných případech, kvůli Angličanům s jejich popleteným pravopisem. I prosil bych o zachování jednoho n.