Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Média a naše zdravá budoucnost
Někteří novináři to nechápou, stejně jako zjevnou pravdu, že přehnané mediální ataky na opoziční sociální demokracii jsou bojem za silnější, vlivnější a úspěšnější KSČM. Přejí si naše média, aby se dominantní stranou na levici stala komunistická strana a jejím hlavním mluvčím pan Filip? Zatím má sice ČSSD více mandátů ve Sněmovně než komunisté, lidovci a zelení dohromady, ale i síla KSČM není malá: je větší než blok KDU-ČSL a zelených.
Zaslouží si opravdu ČSSD od nezávislých médií tolik výprasku? Vždyť přivedla Českou republiku do NATO i do Evropské unie, je pevně zakotvená v uznávané evropské Socialistické internacionále, jejíž členové od roku 1949 hrají prim v Evropě a dosáhli takových úspěchů, že již padesát let je trvalý zájem o vstup k integrujícím se zemím a že nepolevuje. Během svých osmi vládních roků ČSSD ani náznakem nepohřbívala svobodu a demokracii, nezaváděla cenzuru, nekontrolovala ozbrojené složky, ba dokonce podle hesla „padni, komu padni“ nebránila, aby její místopředseda a ministr skončil na Pankráci, dokonce odmítla vládnout s pohodlnou většinu 111 hlasů a s komunisty ve Sněmovně se nespojila. Přes povinnost platit stamiliardy za zpackanou privatizaci a tzv. bankovní socialismus kolíkovala ekonomické hřiště tak, že se česká ekonomika z někdejšího mínusu (1997) dostala do rekordního růstu HDP, dokázala udržet veřejný dluh na nižší výši, než je polovina povoleného „Maastrichtem“, a dokonce i deficit státního rozpočtu dostala její vláda už pod kýžená tři procenta. Až loňský volební rok vyhoupl deficit výš díky nevídané „štědrosti“ všech politických parlamentních stran.
Soudím, že vyrovnat se s minulostí znamená pochopit (i pro novináře!), že i v naší zemi vždycky bude „pravice i levice“, pokud pluralitní politický systém nenahradíme vládou jedné strany. To se nikde neosvědčilo, to jistě nechceme. ČSSD neměla jako vládní strana - na rozdíl od ODS - nikdy „v rukou“ Hrad, Senát, hejtmany na krajích a primátory velkých měst. Proto je dvojnásob potřeba, aby za dané situace – kterou nastolily svobodné volby – byla vládní moc dennodenně pod kontrolou, protože – řečeno s Mňačkem – chutná-li moc, potom velká moc chutná dvojnásob a i pokušení jsou větší. Zárodky nové možné totality nutno ničit od samého počátku jako plevel. Rudý bolševismus dostatečně dlouho předváděl, jak se „na to musí“. Semínka totality byla zaseta: objevil se vulgarismus, nulová tolerance, zneužití policie i pokusy politických tlaků na nezávislé instituce činné v trestním řízení. Je třeba tomu včas „utnout tipec“. Média dávají každému z nás naději, že se tak stane. Pluralitní politický systém nesmíme "poslal do háje". V Česku musí každý mocný vědět, že bude „jenom chvilku tahat pilku“, aby z moci neonemocněl. Aby naše budoucnost byla zdravá.
Jablonec nad Nisou