Začátkem roku 1968 se rozeběhlo vyšetřování rozsáhlé korupce, či tehdejšími slovy "nezákonného obohacování" ve vedení Československé armády. V té době byl hlavním komunistickým zvířetem v armádě ("vedoucí tajemník hlavního výboru KSČ" na ministerstu národní obrany) jistý generál Jan Šejna. Své postavení si vydobyl tím, že v minulých letech "správně informoval soudruha Novotného" o situaci v armádě. Poté se začal kamrádit se synem tehdejšího komunistického vůdce - a prezidenta republiky.

5. ledna 1968 se po vnitrostranickém puči dostal k fakticky nejvyšší státní funkci 1. tajemníka KSČ Alexander Dubček. Antonín Novotný zůstal "jen" prezidentem. Šejnovi začalo téci do bot. A tak vzal peníze, syna, milenku a 26. února práskl do bot. Nejdříve do "přátelského Rumunska", kam jedině jako vojenský papaláš dostal opušťák. Odtud přejel do méně přátelské Jugoslávie a pak do zcela nepřátelské Itálie, člena NATO. Tam požádal o politický asyl v USA a dostal ho. Do dějin vešel Šejna jako "semínkový generál", ale hlavně měl i jisté informace z nejvyšších pater Varšavské smlouvy! Dosti Šejny, vraťme se k Pražskému jaru.

Neboť to právě rozkvétalo.

22. února 1968 vyšlo nulté číslo Literárních listů. Po sto letech opakovali čeští spisovatelé trik svých dávných kolegů. Když v roce 1867 byl c.k. úřady pozastaven tisk tehdejších "Národních novin", začaly vycházet "Národní listy"... A tak, když byly Ministerstvem kultury v roce 1967 zrušeny/zmršeny "Literární noviny", požádal si tehdejší Svaz čs. spisovatelů o registraci "nového" titulu. (Nebylo to poprvé ani naposledy - ani v roce 1868, ani v roce 1968...) Nulté literárky obsahovaly přihlášku k pravidelnému odběru. Aby mohl vycházet, musel každý nový titul podle tehdejších zákonů získat příděl novinového papíru! Ale - řečí tehdejšího šéfredaktora prof. Eduarda Goldstückera - "každý zdravý organismus samozřejmě napravuje chyby", a tak obrozený ÚV KSČ na tento požadavek kývl.

Nulté číslo mělo jen jeden list, ale už obsahovalo první štěpný fejeton Ludvíka Vaculíka o 187. výročí tolerančního patentu... 1. března 1968 pak vyšlo první pravidelné číslo LL. 4. března byla po dvaceti letech komunistické vlády oficiálně zrušena (už nějak drasticky neuplatňovaná) předběžná cenzura. Toto byla jediná změna, kterou tehdejší obrodné vedení KSČ povolilo!!! A to stačilo k tomu, aby se to rozjelo.

Tentýž den byla uveřejněna zpráva o útěku generála Šejny. Rozeběhla se první výživná mediální aféra (pozdější řečí "očerňování výdobytků socialismu"), která ve svých důsledcích vedla až k abdikaci Antonína Novotného z funkce prezidenta republiky.

Stalo se tak 22. března 1968, v době jarních prázdnin, které náš druhý ročník liberecké SVVŠ trávil na Luční boudě v Krkonoších. Protože byl vyhlášen zákaz vycházení, tak jsme krom hraní karet, soutěží krásy chlapeckých nohou a dalších kratochvílí též diskutovali o politice. Mezi sebou, ale i s našimi profesory a profesorkami. Pamatuji se, jak všichni říkali, že "Novotný musí padnout". Tehdy jsem nevěděl, proč by měl? Kvůli článkům v tisku a pořadům televize? No, a než jsme se vrátili z hor, Novotný to skutečně položil. Načež proběhla veřejná diskuse, kdo by se měl stát novým prezidentem. Studenti tehdy horovali pro Čestmíra Císaře.

Ve stejném týdnu:
Byl ustaven přípravný výbor pro obnovu skautské organizace Junák.
V Brně se sešli zástupci vysokoškoláků, aby domluvili založení samostatné studentské organizace stojící mimo profláklý komunistický svaz mládeže (ČSM).
Dřívější funkcionáři sociální demokracie ustavili "akční skupinu pro obnovu strany", později dokonce "Ústřední přípravný výbor".

A taky se v Drážďanech konalo setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a hlavně SSSR (23. - 24. března) s československou delegací (Dubček, Lenárt, Černík, Kolder, Biľak). Toto nebylo tak zcela přátelské setkání, jako obvykle bývalo. Sovětští soudruzi zde poprvé charakterizovali probíhající vývoj v Československu výrazem "plíživá kontrarevoluce".

Českoslovenští kontrarevolucionáři nedbali zle míněných výzev a pokračovali v plížení:

29. března provedli funkcionáři jednotné tělovýchovné organizace "přestavbu na principu národním a odvětvovém". Při Svazu čs. spisovatelů vznikl Klub nezávislých (tj. nekomunistických) spisovatelů. Do svého čela zvolil V. Havla, P. Koptu a A. Klimenta.

30. března pak proběhla volba prezidenta republiky. Prezidentem byl zvolen, dle návrhu předloženém 1. taj. KSČ A. Dubčekem armádní generál Ludvík Svoboda. Hrdina 1. odboje (legionář), hrdina 2. odboje (Obrana národa, velitel československé bojové jednotky v SSSR), zrádce 3. odboje (v roce 1948 jako ministr národní obrany kolaboroval s komunistickými pučisty), poté odstavený účastník 4. odboje...

Po volbě položil nový prezident věnce na hroby svých dřívějších kolegů: Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše. (Jenom Emila Háchu vynechal...)

31. března byl z čela Československé strany lidové podruhé odvolán agent KSČ Josef Plojhar. (Poprvé byl odvolán vedením své partaje za otevřenou kolaboraci s komunisty už v roce 1948, toto rozhodnutí však tehdy s nezákonně ustanoveným komunistickým "akčním výborem" v zádech nerespektoval...) Lidovecký Ústřední výbor si zvolil za nového předsedu Antonína Pospíšila.

Téhož dne skupina bývalých politických vězňů, odsouzených podle zákona 231/1948 Sb., v čele s K. Nigrínem, ustavila ústřední výbor Klubu 231. K231 měl během šesti týdnů 48 tisíc členů Po třech měsících, kdy už pracovaly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí, vzrostl počet členů na 60 tisíc a další tisíce zájemců o členství se registrovalo na ústředí. (Pro srovnání: ČSL měla v červenci 1968 asi 46 tisíc členů.)

Komunisté tehdy o K231 tvrdili, že je to zločinecká organizace plná fašistů a agentů CIA.

Nápad založit K231 měl Jaroslav Brodský, který se dopustil toho zločinu, že v roce 1950 společně s dalšími učiteli připravoval podklady pro chystanou reformu školského zákona. Za to dostal 15 let (dnes se totéž dává za vraždu, soudruhu Filipe/Falmere...). Brodský si odkroutil deset let na uranu v komunistickém koncentráku Vojna. V roce 1970 byl tento recidivista odsouzen za svou osmašedesátnickou "kontrarevoluční činnost" (založení politické organizace) na pouhých 8 let (i to se dnes dává za vraždu...) . Naštěstí v nepřítomnosti, protože "byl přítomen" v emigraci. To už nebyla tak zlá totalita, že, soudruhu Jičínský.

Pokračovatelem K231 se po sametovém převrácení stala Konfederace politických vězňů. Ti naopak soudí, že zločineckou organizací je dnešní KSČM.

Šaman se připojuje: Jestliže se dnešní KSČM hlásí hrdě ke svému "Vítěznému únoru" (míněn násilný puč v roce 1948) a k potřebě plnit "mezinárodní závazky" (míněna okupace Československa v srpnu 1968), pak je stejně zločinná, jako tehdejší KSČ.

Psáno v Praze dne 17. března 2008

K roku 1968 viz i dřívější Šamanovo doupě: Jak to začalo.