Kabinet nehezky kulhá, ale jde správným směrem

Vládě Petra Nečase zbývají maximálně dva roky vládnutí. A stejnou dobu už v Česku vládne nesourodá koalice stran ODS, TOP 09 a podnikatelského projektu Věci veřejné, od konce dubna nahrazeného poslaneckou frakcí LIDEM. Jaká je bilance Nečasova kabinetu?

Když Miloš Zeman vstupoval v roce 1998 hlavními dveřmi do Strakovy akademie jako nový premiér, hovořil o svém kabinetu jako o vládě sebevrahů. Nezabil se tenkrát nikdo, jen ministr financí Ivo Svoboda si šel na pár let sednout do chládku. Země, o níž Zeman hovořil jako o spálené, se ukázala docela úrodná a nastartovaný růst opravňoval Zemana v roce 2002 chlubit se úspěšnými čtyřmi roky vládnutí. Dokázal zprivatizovat banky sužované náklady ekonomické transformace z 90. let i nájezdy čerstvě zrozených loupeživých finančníků a průmyslníků. A celkově se nálada veřejnosti podstatně zlepšovala, ačkoli slibovaný boj s korupcí v rámci akce Čisté ruce vyprchal velmi rychle.

Nicméně před volbami v roce 2002 autor tohoto textu publikoval několik komentářů, v nichž upozorňoval, že podstatný úkol, kterým byla reforma veřejných financí do podoby dlouhodobě udržitelného systému, Zemanova vláda neřešila ani omylem. Nechala to svým nástupcům, kteří s tímto úkolem nejen nepohnuli, ale udělali moc pro to, abychom jednou dopadli jako předlužené jihoevropské země.

Čtyřky a koule na vysvědčení

Deset let poté dostává jakési pololetní nebo spíše poločasové vysvědčení vláda Petra Nečase a v hodnoticích komentářích se to čtyřkami a koulemi jenom hemží. Premiérovi to sice může být trochu líto, ale veřejnost hodnotí především umělecký dojem, a ten nevypadá nejlépe. Ekonomika stagnuje nebo spíše klesá, stejně jako reálné příjmy velké části obyvatelstva. Ceny poskočily po změnách DPH a všichni se bojí, že porostou dál. Korupční kauzy plní stránky novin a hodiny televizního zpravodajství dnes a denně. A vypadá to, že ve státní správě krade už i ostraha u vchodu na ministerstvo. Těžko se divit špatné náladě.

Ale přestože spousta lidí s touto vládou nesouhlasí a sto tisíc se jich s tímto nesouhlasem sešlo na Václavském náměstí, nejsou kbelíky kritiky lité na Nečasovu hlavu vůbec fér. Tahle vláda vede zemi v nejtěžších časech od počátku ekonomické transformace, navíc v době, kdy si většina lidí myslí, že se měli mít lépe už dávno, zatímco tenkrát stejní lidé věřili v to, že lépe bude už brzy. A v těchto časech se stará o dluhy našich dětí mnohem více než o své znovuzvolení. A když to dnes neocení rodiče těch dětí, snad to jednou ocení ony.

Brzdy zadlužování

Ta čísla jsou jednoznačná. Deficit veřejných financí klesal dva roky po sobě a docela citelně a s tím se zpomaluje i tempo růstu státního dluhu. I když se momentálně nezdá, že by se podařilo získat plánované příjmy rozpočtu, není zatím žádný relevantní důvod pro obavy, že by tento deficit neklesl i v roce třetím. O této rozpočtové politice si může každý myslet, co chce, je ale neoddiskutovatelné, že pokud s ní Nečasův kabinet vydrží i další dva roky, příští vláda bude díky tomu šetřit na splátkách úroků ze státního dluhu spíše desítky než jednotky miliard korun ročně. A bude je moci použít ve prospěch této země místo toho, aby je polykali akcionáři věřitelských bank a dalších finančních institucí.

Je přitom jisté, že stejného výsledku lze dosáhnout jiným způsobem. Každý ekonom jistě velmi přesvědčivě vysvětlí, že se neměly škrtat investice do infrastruktury a nemá se šetřit na školství a vědě, ale má se snížit počet státních zaměstnanců a redukovat počty lidí pobírajících dávky ze sociálního systému. A také že je lepší více škrtat ve výdajích než navyšovat příjmy vyššími daněmi.

Žijeme však v nějaké politické realitě, kdy jsou opatření, která je možné prosadit, a jsou i taková, která prosadit nejdou. Ten kompromis nevypadá nijak atraktivně. Důsledky jsou například pro lidi pracující a podnikající ve stavebnictví velmi nepříjemné. Vyšší daně pak trápí úplně všechny, ale kocovina po mejdanu socialistických vlád před krizí prostě nemůže být příjemná, jakkoli se nám to někteří politici snaží namluvit.

Nevábné politické kompromisy pak znehodnocují i nemalou část již schválených reforem a komplikují dokončení těch načatých. Penzijní reforma mohla a měla vypadat jinak a mnohem lépe, ve své současné podobě mnoho z podstatných vad dosavadního systému neřeší a bude třeba, aby na ní další vlády ještě dále vyšívaly. I ve zdravotnických reformách občas něco skřípe, stále není na stole to nejpodstatnější, tedy způsob, jak zařídit, aby se pojišťovny chovaly jako správci peněz svých pojištěnců, kteří pro ně shánějí ty nejlepší služby za nejmenší peníze.

Místo navýšení daní z nejvyšších příjmů by pak bylo asi lepší navýšit daně z majetku, zejména z nemovitostí, protože tam je možnost úniků podstatně nižší. Stále čekáme na reformu vysokého školství, učňovského školství, zásadní změnu ve financování vědy a výzkumu. Rozbíjení korupčních struktur má sice své výsledky v podobě medializovaných kauz, ale veřejnost to pochopitelně příliš neuspokojuje. Ale objektivně řečeno, kdo nic nedělá, nic nezkazí a Nečasův kabinet vykročil správným směrem, byť při tom trochu nehezky kulhá.

MfD, 13.7.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO