Nevím přesně, kdy se to stalo, není to zase ještě tak dlouho. V rámci řešení politické krize bylo nutno jmenovat nikým nevolenou vládu. Kdosi ji nazval vládou odborníků. V tu chvíli se mohli všichni skuteční odborníci cítit dotčeni. Proč? Inu s termínem odborník uváděným v souvislosti s vládnutím to není tak jednoduché.

S označením odborník bychom především měli šetřit. Chirurga, který má za sebou tisíce úspěšných operací, rozhodně za odborníka označíme, o tom není pochyb. Totéž platí pro truhláře, který vybavil nábytkem stovky bytů a domů ke spokojenosti zákazníků.

Dokonalý odborník není však pouhým nositelem odborných znalostí. Je zpravidla vzdělaný nejen ve svém oboru, ale jeho vysoká odbornost se projevuje i v dalších životních postojích, které zastává.

Onen chirurg či truhlář by asi nenastoupili do funkce ředitele atomové elektrárny, protože by jim jejich vysoká profesní (ale i lidská) odbornost nedovolila, aby se znemožnili nebo aby vykonávali svoji funkci pouze formálně. Sice za atraktivní plat, ale s nebezpečím vzniku velikých škod. Skutečný odborník je tedy člověk, jehož um a vzdělání je nám zárukou, že se nepropůjčí k tomu, aby pod rouškou jeho odbornosti někdo sledoval jiné cíle. Například obsadit místo ředitele atomové elektrárny svým člověkem.

V politice je to bohužel jinak. Častokrát je prvním (a někdy i jediným) předpokladem pro nástup do té či oné funkce pouhý fakt, že vyhlédnutý kandidát je členem našeho politického uskupení. Nebo naším spolužákem ze základní školy. Proto také každá politická strana nastupující do koalice se nerada účastní debat o tom, že by stát měl šetřit. Šetřit znamená také rušit zbytečná místa náměstků, ředitelů, rušit zbytečné státní instituce a ústavy a celkově snižovat počty úředníků. Však jich máme přebohatě. Jenže všichni čekají, že po "vítězných volbách" se budou rozdávat pašalíky. Takže je lepší mírně zvýšit státní dluh. Když to projde, i více než mírně, aby se také něco dostalo chudému lidu.

Zajímavé je, že ve stejnou dobu, kdy se převáděly různé agendy na kraje, zaznamenali jsme nárůst úředníků téměř na všech ministerstvech, ačkoli se čekalo, že tomu bude naopak. Posléze kraje zjistily, že se mohou také rozrůstat a že to stát platí, aby měl pokoj. Tak se nám kraje rozrostly do rozměrů opravdu obludných a v jejich rámci se ještě zamotaly v oblasti evropských datací, na něž zjevně nestačí, a prosazují výhradně stranické zájmy. Je zajímavé, že v této oblasti nikdy žádný politický boj mezi stranami nenastal. Všechny si velice dobře uvědomovaly, že mají mnoho "zasloužilých" členů, které je třeba odměnit. Jimž je třeba kompenzovat to, že se již nedostali do parlamentu, či naopak je odměnit za to, že tam kdysi byli. Dá se tedy říci, že nad počtem skutečných odborníků ve státních i krajských aparátech zřetelně vítězí počet "zasloužilých odborníků".

Kdybychom toto pominuli a bylo to jinak, ještě by nebylo vyhráno. Sestavení vlády z opravdových odborníků by samo o sobě zdaleka nebylo zárukou jejího skvělého vládnutí. Být odborníkem a současně politikem, to vyžaduje také talent. Vědět, co to je čest a morálka. A podle toho se chovat. Schopnost předvídat, analyzovat, umění jednat, což za poslední desetiletí u našich vysokých vládních činitelů (včetně premiérů) naprosto postrádáme. Jistě, není to jednoduché, ale vláda by měla být necelá dvacítka nejlepších z několika milionů dospělých.

Složitost situace dokladuje i taková zajímavá příhoda ze života vědců. V arizonské divočině je známá vysokohorská observatoř Kitt Peak. Střídají se zde erudované vědecké týmy astronomů a pozorují hvězdnou oblohu. Jinak je stanice obklopena divočinou a – skunky. Skunk je taková lasicovitá šelmička, která varuje své nepřátele tím, že na ně vystřikuje odporně páchnoucí tekutinu z řitních žláz. Tedy skunka není radno mít doma, natož v kuchyni. A právě na této observatoři se stalo, že jednou nějaký skunk využil kuchařovy nepozornosti a proklouzl do kuchyně. Kuchař ho zahnal do komory na smetáky a zavřel.

Posléze následovala porada odborníků, vědců, kteří patřili mezi světové astronomické kapacity, na téma jak vyhnat skunka z kuchyně. Posléze jeden z nich navrhl, aby se udělala od komory na zápraží cestička ze salátových listů. A skunk, že by po ní mohl kuchyň opustit. I vystlali cestičku a prudce otevřeli dveře komory. Načež po vyznačené cestičce vběhl do komory další skunk.

Nepřipomíná vám to něco? Ale ano, to by se našlo příkladů, že? Je to totéž, jako když vám někdo tvrdí, že se zaslouží o snížení nezaměstnanosti. A pak vymyslí jinou, příznivější metodiku statistiky evidence nezaměstnaných nebo kurzy pořádané spřátelenou agenturou a účastníky kurzu nebude počítat mezi nezaměstnané. A je to. Kdyby chtěl někdo zvyšovat zaměstnanost, to by byla jiná. Tam by mu jiná statistická metoda nepomohla. Ani finta s kurzy. A tak si dávejte pozor. Když někdo hovoří o snižování nezaměstnanosti, chce v podstatě vpustit do kuchyně dalšího skunka. Když někdo naopak hovoří o zvyšování zaměstnanosti, chce skutečně vypudit toho prvního skunka z kuchyně - a navíc je to odborník. Pokud pochopitelně najde způsob, jak to zajistit.

Tragedií naší doby je to, že je velice málo politiků, kteří nastupují do vládní funkce s jasnou vizí. Ani ji mít nemohou. Neboť často netuší, že budou jmenováni. Jmenováni jsou zpravidla zcela jiní lidé než ti, kteří se třeba ve "stínové" vládě na tu či onu funkci připravovali. Povoláni bývají "odborníci", kteří vezmou jakoukoli funkci. Podle toho to tak později vypadá. Jsou strany, které žádnou stínovou vládu nikdy nevytvářejí. Proč také. V této zemi je dokonce možné, aby politické hnutí mělo více poslanců, než má členů.