27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


KULTURA: Na co jsme po roce 1989 trochu pozapomněli

10.2.2011

Tak jsme zase pokročili ve zkoumání vesmíru a je třeba říci, že se lidem z americké agentury NASA podařil husarský kousek. Zveřejnili první panoramatickou fotografii a trojrozměrný záběr celého povrchu Slunce. Podařilo se to díky dvěma identickým družicím Stereo, které začaly pořizovat snímky slunce z protilehlých pozic. Nejde o nějakou libůstku, neboť nám tyto a další snímky umožní přesnější předpověď slunečních bouří, které mohou ovlivňovat komunikaci nebo satelitní navigaci. Obě družice podporuje satelit SDO a díky těmto třem přístrojům budeme dostávat pravidelně panoramatické záběry slunce. Jestliže ještě před sto lety naši předkové vzhlíželi k životadárnému slunci s úctou, netušili, že jejich vnuci se podívají tak brzy na jeho druhou stranu. Je to úžasné.

Vedle toho se objevila další zajímavá zpráva, s tou úvodní pouze zdánlivě nesouvisející. Někdy v prvním století našeho letopočtu postavili na území Británie římští dobyvatelé 26 metrů širokou silnici, kterou dnešní vědci nazvali „dálnicí tisíciletí“. Vede z Bradbury Rings do pevnosti v Dorchesteru a je i po dvou tisících letech svědectvím naprosto dokonalé práce jejích tehdejších stavitelů. O té monumentální stavbě se sice nějak vědělo, ale k tomu, aby byla odkryta, bylo nutno odstranit poměrně velké množství křivin a lesních porostů, které po staletí starořímskou silnici před mnoha generacemi Angličanů ukrývaly. Teď budou stavbu zkoumat archeologové a můžeme se těšit na případné další poznatky. Chce se přímo dodat, že již nyní by si ji měli jet prohlédnout naši povedení stavitelé silnic a dálnic.

Příhoda s římskou dálnicí mi připomněla událost poněkud podobnou. Kdysi jsme v hustém lese (v sedle Rozvodného vrchu 673 m) poblíž moravského městečkaCesta- Kristus Dvorce objevili s místním farářem Oldřichem Mášou velice zajímavou památku, sloup ECCE HOMO z roku 1710, na jehož vrcholu byla umístěna socha sedícího Krista. Takto koncipovaná památka je na Moravě jedinečná, její obdoby jsou také v Maďarsku a v Rakousku. Nechali ji tehdy na počátku 18. století postavit dvorečtí městští radní na památku toho, jak se město vyhnulo morové nákaze. Na tom místě totiž hlídkovali v době šířícího se moru mladí občané městečka a nevpouštěli cizí pocestné. Moudří radní totiž již tehdy tušili, že mor je infekční onemocnění. Nu a pak na paměť těchto hlídek, které nazývali „Dvoreckou fortnou“ nechali postavit tento sloup. Do roku 1945 byl uveden ve všech mapách oblasti. A co se nestalo. Noví osídlenci nevěděli nic o historii obce (je to bohužel stále mnohde jev typický pro naše pohraničí), ale sloupu se sochou si všimli. Teprve později zarostla lesem. A protože ve Dvorcích je na náměstí kašna se sochou Neptuna, domnívali se mnozí, že jde také o sochu Neptuna. Později se tomuto místu začalo říkat „U Neptuna“ a tento název se dostal paradoxně i na katastrální mapy označující tuto část lesa. V roce 2002 jsme vše nejen uvedli na pravou míru, ale i díky pochopení městečka Dvorce a Nadace VIA jsme nechali památku zrenovovat a slavnostně ji vysvětili. Pár měsíců poté ji bohužel někdo ukradl, takže dnes toto místo zdobí sice hezká, ale přece jen replika sochy sedícího Krista, sloup zůstal původní.

V čem jsou si obě příhody podobné? Inu v tom, že naši minulost máme v mnoha případech zarostlou křovím a divokými lesy. A děláme velice málo pro to, abychom křoví a nánosy porostů odstranili. Poté by se nám minulost vyjevila možná někdy zcela odlišná, od současné interpretace. Prostě při veškeré úctě k Neptunovi, není Kristem. A jak to souvisí s onou první zprávou? Naše pronikání do vesmíru je úžasné. Jenže hodně dluhů máme ještě zde na zemi. A na to bychom neměli zapomínat. V dobách střídajících se dvou totalit v životě našeho národa jsme poněkud ztratili právní, kulturní i historické vědomí. V obdivu ke kultu trhu jsme na tuto skutečnost po roce 1989 poněkud pozapomněli. Plody sklízíme bohužel každým dnem.

Foto: autor