"Kniha Špinavé triky volně navazuje na (předchozí autorův – pozn. recenzenta) kriminální román Špinavé peníze. Odehrává se v prostředí mezinárodních zločineckých struktur v Čechách, Egyptě a Malajsii. Hlavní hrdina zvaný Ajťák je znovu nucen podílet se na praní špinavých peněz. Zažije při tom řadu smrtelně nebezpečných situací jak na suchu, tak i jako potápěč hluboko pod mořskou hladinou. Zajímá se o něj policie i tajné služby. Nakonec mu nezbude než se vydat na dlouhý a komplikovaný útěk z Malajsie zpět domů."

To je stručně obsah nové knihy Marka Judy (vydáno vlastním nákladem, 234 stran), jak jej výstižně popisuje na své stránce www.spinavepenize.cz. Dodejme, že na Malajsii, v níž se odehrává značná část děje, upozorňuje i výřez z malajské vlajky, zlatý měsíc a hvězda na obálce knihy. V Malajsii sledujeme složitou hru místní i čínské mafie, islámských teroristů, CIA i místní policie, v níž skoro všichni bojují (a někdy i spolupracují, když se jim to hodí) se všemi ostatními. Jde nejenom o boj ve světě reálném, ale i boj ve světě nehmotném, ve světě informací, kde se bojuje o informace nebo pomocí informací. Pozoruhodný příklad takového střetnutí je popsán v první části knihy: islámský terorista pošle svého člověka na velvyslanectví USA v Kuala Lumpuru, aby jim kromě vyjádření sympatie a mnoha nedůležitých informací sdělil i jednu, která, jak správně předpokládá, bude velmi zajímat místní oddělení CIA. Tato jediná informace vyvolá řadu aktivit CIA, z nichž některé tento terorista předvídá, a proto je může pomocí svých lidí poměrně snadno identifikovat. Následkem bylo velmi vážné narušení činnosti dotčeného oddělení CIA a několik zavražděných domorodých spolupracovníků. Tato akce teroristy téměř nic nestála, přesto byla pozoruhodně účinná.

Pro úplnost uvádím, že na obálce knihy je i znak dalšího druhu reálií, které hrají v knize nezanedbatelnou roli: potápění. Hlavní hrdina Ajťák i jeho krásná přítelkyně se potápějí, Ajťák je dokonce v jednom případě donucen potopit se tak hluboko, až se mu počítač na zápěstí zablokoval, protože (jak pěkně autor píše) "s takovým profilem ponoru nechtěl mít nic společného". Potápění není do knihy jen nějak neorganicky přidáno, ale hraje nezanedbatelnou roli v jejím ději. Ostatně i sám autor se přístrojovému potápění věnuje jako jednomu ze svých hlavních koníčků. Pokud je mi známo, na trhu v současnosti není příliš mnoho dobrodružných knih, v nichž hraje podstatou roli právě potápění.

V knize probíhá paralelně několik zdánlivě nesouvisejících dějů, které se však postupně začnou propojovat a vytvářet úplný obraz. Zdá se mi, že těchto paralelních dějů je "tak akorát", ani ne příliš málo, aby děj knihy nebyl popisován jednorozměrně a prvoplánově, ani ne příliš mnoho, aby děj nebyl překombinován a neztrácel přehlednost i pro čtenáře s horší pamětí či pozorností při četbě. Návaznost děje na děj předchozí knihy „Špinavé peníze“ je velmi volná a čtenáře nijak nelimituje, když čte "Špinavé triky", aniž by znal "Špinavé peníze". Děj je velmi dobře promyšlen, je napínavý, často i dost vtipný a jeho nesrovnalosti a nedostatky se hledají jen velmi obtížně. Pokud se na to ale čtenář explicitně zaměří, samozřejmě občas něco najde. Tak např. na počátku knihy je uvedeno, že Ajťák byl "poměrně zámožný člověk". Z dalšího textu se čtenář, který nečetl předchozí knihu, bude nejspíše domnívat, že je to tím, že z předchozího zaměstnání v bance odešel "s tučným odstupným v kapse". Ve skutečnosti však "tučné odstupné" bylo jen malou třešničkou na velkém dortu, který si Ajťák při své předchozí práci v bance upekl jako "vedlejšák". Ajťák vůbec často "klame tělem". Často se chová spíše jen jako poměrně schopný informatik, ale jinak dosti pasivně a ve vztahu ke své krásné a aktivní přítelkyni je skoro pod pantoflem. K značnému překvapení okolí i jeho přítelkyně (a někdy i jeho samotného) se však v něm někdy probouzejí nečekané schopnosti.

Tématem špinavých peněz se autor, vystudovaný podnikový ekonom, zabývá nejen umělecky, ale i odborně. Vytvořil velmi kvalitní stránku www.spinavepenize.cz, která je věnována jeho knihám (je zde možné si jeho knihy objednat v tištěné i elektronické verzi, je také možné si zde první polovinu každé knihy zdarma přečíst), ale navíc i samotnému páchání a odhalování kriminality spojené s praním špinavých peněz (je zde poměrně podrobný výklad, co špinavé peníze jsou, jakými způsoby se taková kriminalita obvykle provádí a jak je s ní možné bojovat). Je zde také možné si stáhnout dosti podrobnou (58 stránkovou) prezentaci "Jak se perou špinavé peníze, známé i nové postupy", kterou autor patrně přednesl na blíže nespecifikovaném "semináři AML". Největší překvapení spojené se stránkou www.spinavepenize.cz ovšem autorovi recenze (v době jejího psaní 15. prosince 2012) uchystal vyhledávač Google: po zadání klíčových slov špinavé peníze byla uvedená autorova stránka na druhém místě hned za příslušným heslem české Wikipedie. Po zadání těchto dvou slov v uvozovkách ("špinavé peníze") byla autorova kniha dokonce první! Pokud se přepnulo do vyhledávání obrázků, byl v obou případech (s uvozovkami i bez nich) na prvních dvou místech právě obrázek obalu knihy Špinavé peníze. Špinavé triky vyšly jen asi dva týdny před psaním této recenze. Přesto byly na místě šestém (slova špinavé triky bez uvozovek) a sedmém (s uvozovkami), při vyhledávání obrázků v obou případech na místě třetím. Pokud se tato neuvěřitelná obliba knih na internetu přetaví do prodeje jejich tištěných verzí, měl by si autor rychle u tiskárny objednat dotisky dosti velkého množství dalších exemplářů.

Napsat knihu tak, aby se dobře četla, je dost obtížné. To ví skoro každý, kdo se o to pokusil. Zdánlivě nepatrná změna textu může znamenat rozdíl mezi nudným popisem, který nikoho nezaujme, a textem, který vás "vtáhne do děje". Šaty, kterými se Popelka změnila z šedé myši v královnu plesu, jistě také nebyly příliš velké. "Napsal jsem to takto: ‚Když kolovrátek přestane hrát, úředník hází z okna pětník, který padá k nohám kolovrátkářovým.‘ ‚To není dobře,‘ podrážděně začne znenadání Dostojevskij, ‚to není vůbec dobře! Vypadá to příliš suše: pětník padl k nohám… Měl jsi říci: pětník padl na dlažbu, zazvonil a poskočil…‘ Tato poznámka – pamatuji se na to velmi dobře – byla pro mne celým zjevením." (D. V. Grigorovič podle knihy R. Parolka F. M. Dostojevskij). Když těch několik Dostojevského slov čtu, najednou jako bych tu zlatou minci skutečně viděl padat, zazvonit a poskočit. "Rychlý člun letěl nocí po hřebenech vln… Dva výkonné motory za sebou nechávaly pruh zpěněné vody. Občas se celý vznesl do vzduchu, aby vzápětí dopadl jeho laminátový kýl s tupým úderem zpět na hladinu…". Dostojevskij by tento začátek knihy Špinavé triky Marku Judovi určitě ještě vylepšil, mně se to ale líbí i tak. Když to čtu, skoro jako bych v tom člunu jel sám. I další části knihy jsou podle mě napsané dobře a čtou se dobře. Co chtít od kriminálního románu více.

Autor je akademickým pracovníkem Policejní akademie České republiky v Praze