O BEZOHLEDNÉ POVAZE ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

ÚVOD

Více než jedno století přinášelo bouřlivé komunistické hnutí lidem jen válku, bídu, brutalitu a diktaturu. S pádem Sovětského svazu a komunistických stran východní Evropy na konci 20. století vstoupilo toto katastrofální a absurdní drama do své poslední etapy. Nikdo - od obyčejných lidí po generálního tajemníka komunistické strany - už v mýtus komunismu nevěří.

Čínský komunistický režim nevznikl z „vůle nebes“ [1] ani na základě demokratických voleb. Dnes, kdy jeho ideologie je v troskách, visí nad oprávněností jeho nadvlády nad lidmi velký otazník.

Čínská komunistická strana není ochotna opustit jeviště historie, i když je z něj strhávána proudem historického vývoje. Místo toho používá nemilosrdné metody, vynalezené v průběhu desetiletí politických čistek, aby obnovila svoji legitimitu a oživila svůj mrtvý mandát.

Stranická politika reformy a otevřenosti zakrývá zoufalou touhu po udržení totalitní vlády. Ani ekonomické úspěchy, nabyté těžkou prací čínských lidí v posledních dvaceti letech, Stranu nepřesvědčily, aby odložila svůj řeznický nůž. Místo toho si tyto úspěchy přivlastnila, aby tak potvrdila svou vládu, přikrášlila nebo dokonce skryla své zkažené chování. ČKS se snaží zničit morální základnu celého národa a touží přeměnit čínské lidi na podvodníky a intrikány, aby tak vytvořila “ekonomické” prostředí příznivé iluzi, že „jde s dobou“.

V tomto dnešním historickém okamžiku by si měl každý jasně uvědomit, že ČKS je zločineckou organizací, která má na svědomí strašné věci. Jedině pak bude čínský národ moci dosáhnout trvalé stability a míru, vstoupit co nejdříve do éry, ve které pro ČKS nebude místo, a vytvořit pro sebe budoucnost, v níž budou obnoveny jeho vznešené tradice.

I. DAREBÁCTVÍ ČKS SE NIKDY NEZMĚNILO

ČEMU SLOUŽÍ REFORMA ČKS?

V průběhu historie, kdykoliv ČKS zažívala krize, stavěla no odiv jisté známky zlepšení, aby si lidé o ní vytvořili iluze. Všechy tyto iluze se časem bez výjimky rozplynuly. Dnes usiluje o krátkodobý ekonomický úspěch a vytvořila obraz hospodářské prosperity, který má lidi přesvědčit, aby opět věřili jejím pohádkám. Avšak základní konflikt mezi zájmy ČKS a čínského národa naznačuje, že falešná prosperita nemůže trvat dlouho. Strana slíbila tuto „reformu“ z jediného důvodu: aby si udržela svou vládu. „Reforma“ je jen záminka, změna na povrchu, ale nikoliv vevnitř. Pod křehkou fasádou „hospodářského rozvoje“ leží hluboká sociální krize. Až tato krize vypukne, bude ji znovu muset přetrpět národ – tedy běžní čínští lidé.

Jak se mění vedení Strany, nová generace jejích vůdců se přirozeně již neúčastnila komunistické revoluce, a proto nepůsobí důvěryhodně a její prestiž v očích národa klesá a klesá. V průběhu krize oprávněnosti její vlády se pro ni ochrana vlastních zájmů stává životně důležitou - jde přece také o osobní zájmy jednotlivých členů a funkcionářů... Povaha ČKS je bezostyšně sobecká; doufat, že tato strana by se mohla sama obětovat pokojnému rozvoji země, je jen „zbožným přáním“.

Podívejme se na to, co deník Lidé Dnes, hlásná trouba ČKS, říká v úvodním článku vydání z 12.července 2004: „Historická dialektika naučila členy ČKS nasledující: To, co bychom měli změnit, musíme změnit, jinak Strana zdegeneruje; to, co bychom měnit neměli, musí zůstat nezměněno, jinak povedeme Stranu do záhuby.“

Co je to, co se nesmí změnit? Lidé Dnes vysvětluje: „Základní linie Strany - „jeden střed, dva opěrné body“- musí vydržet sto let, aniž by zakolísala. [2]

Lidé vlastně nerozumí tomu, kde leží „střed“ nebo co jsou „opěrné body“, všichni ale vědí, že komunisté si chtějí udržet svůj kolektivní zájem, a že diktatura státní moci se nikdy nezmění. Komunismus už byl globálně poražen a je předurčen k úplné záhubě. Čím prohnilejším se režim stává, tím ničivější jsou jeho snahy udržet se při životě. Diskutovat s komunistickou stranou o demokratických změnách je jako žádat tygra, aby se převlékl do beránčí kůže.

CO BY ČÍNA DĚLALA BEZ KOMUNISTICKÉ STRANY?

Jak se blíží zánik ČKS, lidé náhle objevují, že po celá desetiletí jim bylo vštěpováno komunistické zlo, že jeho prvky pronikly do každého aspektu jejich každodenního života.

Když zemřel Mao Ce-tung, mnoho Číňanů trpce plakalo před jeho portrétem a ptalo se: „Jak může Čína pokračovat bez předsedy Mao Ce-tunga?“ Ironicky, o dvacet let později, když Strana ztratila legitimitu své vlády nad zemí, sama rozšířila novou vlnu propagandy, která má v lidech vzbudit obavy z budoucnosti a podbízí jim otázku: „Co by Čína dělala bez komunistické strany?“

Ve skutečnosti poznamenala všudypřítomná politická kontrola ČKS tak hluboce současnou čínskou kulturu a mentalitu, že dokonce kritéria, kterými hodnotíme ČKS, pocházejí od ní samé. V minulosti Strana ovládala lidi tak, že jim vštěpovala své elementy, dnes sklízí, co zasela - tyto věci, vložené do myslí lidí, byly stráveny a vstřebány hluboko do jejich buněk. Lidé přemýšlejí podle stranické logiky a sami sebe vkládají do role ČKS, když posuzují, co je správné a co ne. Když přijde řeč na protestující studenty, zabité na příkaz ČKS 4. června 1989, někteří lidé prohlašují: „Kdybych byl Teng Siao-pchingem, taky bych ten protest potlačil pomocí tanků.“ K pronásledování Falun Gongu někteří lidé říkají: „Kdybych já byl Ťiang Ce-min, taky bych nechal odstranit Falun Gong.“ O zákazu svobody projevu zase řeknou: „Já být Stranou, udělám to samé.“ Pravdivost a svědomí se ztratily, zůstala jen logika ČKS. Takový je důsledek extrémně zkažených a nemilosrdných metod manipulace, používaných čínskými komunisty. Dokud jejich morální jedy zůstanou v myslích lidí, bude z nich Strana čerpat energii a udržovat se při svém zločinném životě.

„Co by Čína dělala bez ČKS?“ Tento způsob smýšlení dokonale koresponduje s cílem ČKS; aby lidé uvažovali její vlastní logikou.

Čína prošla přes 5 000 let historie své civilizace, aniž by potřebovala komunistickou stranu. Žádná země na světě by nezastavila vlastní sociální pokrok jen proto, že padl starý režim. Bohužel, po desetiletích vlády ČKS, lidé už tento fakt nejsou schopni přijmout. Dlouhotrvající státní propaganda vyškolila lidi tak, že ve Straně vidí svou druhou matku. Lidé si dnes už neumějí představit život bez tuhých pout komunistického režimu.

Když Mao Ce-tung zemřel, Čína se nezhroutila; zažije doopravdy celá země kolaps s koncem vlády ČKS?

CO JE SKUTEČNOU PŘÍČINOU NEPOKOJE?

Mnoho Číňanů zná a nesnáší zkažené chování ČKS, opovrhuje jejími účelovými boji a podvody. Zároveň ale lidé mají strach z možných politických čistek a výsledného nepokoje, bojí se, že zemi by znovu zachvátil chaos. Jakmile ČKS vyhrožuje lidem „nepokojem“, lidé raději potichu přijímají její vládu – připadají si totiž bezmocně vůči despotické moci Strany.

Ve skutečnosti je příčinou nepokoje sama ČKS (s jejím několika milionovým vojskem a ozbrojenou policií). Běžní občané nemají důvod vyvolávat chaos, nemají na to ani odpovídající prostředky. Jen úpadková ČKS je tak bezohledná, že raději přivede celou zemi do zmatku, než aby připustila sebemenší změny. „Stabilita nade vše ostatní“ a „Zničme v zárodku všechny nestabilní prvky“ – tyto slogany jsou teoretickou základnou ČKS při potlačování lidí. Kdo je největší příčinou nestability Číny? Není to ČKS, která se vyžívá v tyranizování lidí? Ta, která sama podněcuje nepokoje a potom je využívá, aby donutila lidi k poslušnosti. Takové triky zločinci běžně používají…

II. ČKS OBĚTOVALA EKONOMICKÝ ROZVOJ

STRANA VYDÁVÁ ZA SVÉ VÝSLEDKY DŘINY ČÍNSKÝCH LIDÍ

Prohlášení ČKS o vlastní legitimitě se opírá o ekonomický rozvoj posledních dvaceti let. Ve skutečnosti však bylo rozvoje postupně dosaženo čínskými lidmi poté, co byla společenská pouta trochu uvolněna, nemá žádnou souvislost se zásluhami ČKS. Strana přesto prohlašuje ekonomický vzestup za svůj vlastní úspěch, za který „by lidé měli být Straně vděčni, protože bez ní by se ho nedosáhlo“ (všichni víme, že hodně nekomunistických zemí dávno dosáhlo rychlejšího ekonomického růstu).

Od atletů, kteří získali olympijskou zlatou medaili, se žádalo, aby děkovali Straně. Strana neváhala použít vykonstruovaný obraz „velkého sportovního národa“, aby opěvovala svoje vůdcovství. Celá země značně utrpěla epidemií SARS, vládní deník Lidé Dnes vzápětí napsal, že „Čína porazila virus důvěrou v základní teorii Strany, její principy a zkušenosti.“ Vypuštění čínské vesmírné rakety Šen-čou V bylo uskutečněno profesionály z astronomické a technologické oblasti, ČKS to využila jako důkaz, že jen ona může přivést zemi mezi světové mocnosti. Pokud jde o pořádání Olympijských her 2008 v Číně, jde ve skutečnosti o „olivovou ratolest“, nabídnutou západními zeměmi, aby podpořily domácí zlepšení v otázce lidských práv. Strana je použila jako argument o oprávněnosti své vlády a jako záminku pro útlak lidí. Čínský „velký tržní potenciál“, který vyhledávají zahraniční investoři, pochází z velké spotřeby čínské populace, kterou tvoří 1,3 miliarda lidí. ČKS si přisvojuje zásluhu na tomto potenciálu a používá ho jako ostrou zbraň obrácenou proti západní společnosti, nutí ji tak k poslušnosti a ke spolupráci podle vlastních pravidel.

ČKS přisuzuje všechno zlé reakcionářským silám a skrytým snahám zlých individuí a všechno dobré vedení Strany. Používá všechno, co se v Číně podaří dosáhnout, na vyzdvižení svého nároku vládnout. Dokonce i zločiny, které spáchala, slouží jejím účelům, když je vydává za něco dobrého. Například, když pravda o prudkém šíření AIDS už nemohla být utajována, ČKS si nasadila zbrusu novou masku. Pečlivě zmobilizovala svou propagandistickou mašinérii, která využila všech známých tváří – od populárních herců až po generálního tajemníka Strany, aby „odhalila hlavního viníka“, sebe vyobrazila jako požehnání pro pacienty, ničitele AIDS, vyzývatele a soupeře nemoci. I při řešení takto vážné otázky života a smrti, všechno, nač ČKS myslela, bylo, jak situaci obrátit ve svůj prospěch a velebit sebe sama. Pouze takový zločinec, jako je Strana, je schopen bezohledného a pokoutného využívání výsledků práce jiných a absolutní neúcty k lidskému životu.