Kdo?

Otesánek. :-) . Dovolte, abych vám ho představila. Narodil se zjara začátkem letošního května v některém s našich četných keřů. V miskovitém hnízdě, který pro něj postavila jeho maminka paní Zvonková, která pak v hnízdě seděla poctivě na vajíčkách tak 14 dní. Za dalších 14 dní vykrmili potom oba rodiče svoje potomstvo natolik, že mohlo opustit hnízdo a v jejich doprovodu poznávat svět.

A naše krmítka. Jak jsem už psala, obě naše krmítka jsou zvonky hojně okupována. A v současnosti tedy nejen dospělci, ale také omladinou. A... Otesánek z nich tak jako dost vyčuhuje. Není pravda rozměrově zdaleka takovej jako jeho bratr Buřtik, ale o to víc vyčuhuje svým chováním.

Tahle přerostlá koudel z peří totiž vůbec nemá strach. Pravděpodobně jako kdysi náš anduláček Kostičík dospěl k názoru, že je ptačí Batman a nic a nikdo ho nemůže ohrozit. Prioritou je hlavně žrádlo. Žrádlo, žrádlo a zase žrádlo. Celý dny nedělá nic jinýho, než že je nakýblovanej na jednom nebo druhým krmítku, chodí po nich dokola a fedruje do sebe něco z předkládaných pokrmů. Když není na krmítku, můžete si být stoprocentně jistý, že je dole na zemi a vy si musíte dávat sakra pozor, abyste na něj nešlápli.

Což se málem podařilo Taliprtce, která zrovna juchala na zahradu rozjařená tím, jak se jí povedlo skákání. Cestou od překážek musíme projít kolem krmítka. Bylo tou dobou logicky prázdný. Protože jsme všechny ptáčky vyplašili (taky se nemůžou furt fedrovat, byli by klustí :- ). Ovšem všechny evidentně ne.

Otesánek se pinožil v pažitu a vybíral si z něj zrníčka, který tam naházela bordelářská Kikina. Strakapoudice Kikina je prase, která denně vyhází z krmítka tak půl kila zrníček a rozmetá je po okolí. Což je ovšem přínosem pro kosáky a vrabce, neb je tím pádem prostřeno i na zemi. A jak známo, třeba kosák, ten na klasický krmítko moc nechodí. S jednou výjimkou evidentně.

A tou je Rudá Sonja. Dohnala mě k slzám, a nebyly to slzy dojetí. Páč jsem jí přistihla, jak chodí po krmítku dokola a vybírá si semínka. On je ovšem rantl krmítka na její korpulentní postavu kapek úzkej a tak chodila takovým zvláštním způsobem. Jednu nohu opřenou o stěnu těla krmítka a druhou se posouvala po rantlíku. Věřte mi, že vypadala víc jak komicky.

Otesánek taky ovšem. Ten teda vypadá hlavně děsně roztomile a ftipně, když tak s bohorovným klidem putuje pažitem přes to, že vy sedíte kousek od něj na zemi. Nerozhodí ho lautr vůbec nic. Ani to, když jdete kousek od krmítka a nesete překážky. Ba ani to, když zkusmo - co všechno v klidu ustojí - s těma překážkama zamáváte. Nic, zobe si v pohodičce dál a ani nehne brkem. No... brkem... ty ešče nemá. Má pírka, roztomilý načechraný pírka a jako správný mládě, když má příležitost a rodiče po boku, se dokáže značně vehementně dožadovat krmení, přes to, že má pod nohama nastláno zrníček.

Jak říkám, hlavně to žrádlo aby bylo. Takže musíme dávat oba pozor nejen na to, kam šlapeme, ale taky na Tali, protože ani před ní se nějak nehnal do úkrytu. Což ji pochopitelně zajímalo velice, stejně jako Rumouška. Toho zase člověk musel přesvědčovat, že ptáček není rozhodně v potížích. :D :D Otesánek určitě ne, ten by měl potíže, kdyby došlo zrní v krmítku. Jinak ne.

A tak díky tomu vznikly tyhle fotky, kdy mě nechal dojít úplně až ke krmítku a mohla jsem si ho fotit tak zblízka, jak kdyby to byla ochočená andulka třeba. Pěkně se napucnul, pak si odskočil na větev vrby očistit zobáček, poskočil po větvi výš a já jen čekala, že uslyším spokojený říhnutí :D . Brtnik tohle setkávání doladil ještě výš. Dal ke krmítku ruku a milej Otesánek ho v pohodě využil jako stojánek :D :D

Někdy si říkám, že nás buď musí znát z předchozích životů a nebo ... neboje retardovanej, páč tohle opravdu není normální

A tenhle šprček zvonkovitej mi připravil ještě další překvápko, páč on je totiž dokonce ešče skvělejší, než jsme doufali. Už jsem tady psala, že od té doby, co je v jezírku čerpadýlko, tak je tam velký pohyb ptáčků. Nevěděla jsem, co to způsobuje, ale Otesánek mi to ukázal.

Zrovna jsem zalívala na záhoně, který je v jeho těsný blízkosti, když jsem uslyšela pleskání křidýlek. Přiletěli Zvonkovi. Oba rodiče a Buřtík s Otesánkem. Zatímco rodiče se jen tak letmo napili, a když mě zmerčili, poodlítli na větev Pavlownie, tak mrňousové se v pohodě pinožili na kraji jezírka. Buřtik si vystačil s tím, že si při okraji nabíral vodičku z kamenů a pak si skočil do zátočiny s blatouchy, ovšem Otesánek to vyladil. Uďál z kamínku hopťá, zavrtěl křidýlky a... přištál rovnou na čapím hnízdě.

To jsem teda nečekala, že má milý hnízdo až takovouhle funkci! Čerpadýlko v tu chvíli dostávalo dávku světla z posledních podvečerních paprsků a vodička bublala tak akorát. Tak akorát, aby si ten malej šprček mohl dopřát čerstvou zurčící vodičku a užít si to. Labužnicky si několikrát nabral do zobáčku a spokojeně se zavrtěl. Pak takovým tím letem typickým pro ptačí dorostence přeplachtil z jezírka za rodičema do větví a tam si vesele poskakoval.

Jsem ščastná, že jsme pro ty pernatce takovou malou oázou a je jim tu všem dobře.

Foto: Petra K. Osobní stránky autorky: https://zrzavec.com.cz

Pozn. red.: Prosím, věnujte pozornost i druhému dnešnímu článku, děkuji. Lika