Předchozí povídání najdete zde.

8 fotografií

Začalo to vlastně všechno tím, že jsem si všimla krvavého šrámu na čumáčku našeho staršího morčíka Čokyho, který mu při „vyjasňování pozic“ uštědřil o téměř rok mladší Krtek. Ačkoli to vypadalo na první pohled hrozně, při bližším zkoumání však bylo jasné, že tohle se dá při pravidelném dezinfikování rány vykurýrovat doma a nebudeme muset hned běžet na veterinu.

Konzultovala jsem však raději další soužití našich dvou kluků s velmi zkušenou chovatelkou, paní Renatou Hájkovou, které tímto ještě jednou moc děkuji za veškeré užitečné rady. Dostalo se mi ubezpečení, že to sice nebude hned, neboť testosteron samečkům bude pak klesat postupně, ale problémy mezi našimi kluky by měla vyřešit kastrace obou, neboť jsou prý pořád ještě dost mladí, aby to mělo smysl.

Objednala jsem se tedy s kluky na 15. 11. 2022 ke specialistce na hlodavce, MVDr. Lietavcové, na niž jsem dostala doporučení jako na skutečnou odbornici. Měla to být jen taková předběžná kontrola zdravotního stavu před kastrací, abychom si byli jisti, že jsou kluci v pořádku a mohou ji podstoupit o týden později oba najednou.

Krtek

Prohlídka Krtečka dopadla v pohodě, tudíž za týden, 22. 11. 2022, bude moci bez problémů na kastraci. U morčat jde prý většinou o cca 15minutový zákrok, po kterém by mělo být zvířátko již plně probrané. Anestezie se používá pouze inhalační, neboť jinou by tihle prckové prý ani nezvládli. Takže Krteček dobrý, zoubky, drápky tělíčko, oči, uši, nos, všechno prý v pořádku. Jen se paní doktorka zmínila, že má dost suchou pokožku, ale zatím to nevidí na žádnou patologii, že to budeme sledovat, ale kastraci to prý určitě nevadí.

Pak přišel na řadu Čokulín. Paní doktorka brala kontrolu opravdu hloubkově a měla jsem pocit, že se dívá Čokymu „světýlkem“ až do žaludku. Důkladně ho prohmatala a sdělila mi, že zoubky i všechno ostatní má v pořádku, jen se jí nelíbí ta bulka na krku. „Cože?!? Jaká bulka, proboha?“ vyděsila jsem se. Paní doktorka řekla, že si myslí, že půjde o absces a že si ho tu chvíli nechá a prozkoumá to a já mám zatím s Krtkem počkat v čekárně.

Tak jsme čekali, Krtek seděl vyděšeně ve své přepravce a já si v duchu vyčítala, že jsem si nějaké bulky vůbec nevšimla. On je totiž Čoky takové to klasické hladké morče, která občas mívají pod bradou jakoby „lalok“, takže jsem nějakou bulku vůbec nezpozorovala a nějak hloubkově ho prohmatávat mě ani nenapadlo, když normálně baštil, vyměšoval a choval se prostě normálně.

Morče Čoky 1 den po operaci krku

Uběhlo asi 15 minut a paní doktorka mě zavolala zpátky. (Pro Krtečka mezitím přijel odvoz domů, když on už na nic čekat nemusel. Máme kliku, že bydlíme jen asi 10 minut autem od veteriny.) Jakmile doktorka řekla „posaďte se“, bylo mi jasné, že něco není v pořádku. A pak mi vysvětlila, že teď už sice v dutině ústní nic zapíchnutého není, ale že měl Čoky nejspíše absces zapříčiněný čímsi, co si asi před časem někde vzadu v tlamičce zapíchl z potravy a ono se to tam zapouzdřilo a zhnisalo. Zatím tedy paní doktorka jen odsála ten hnis, co tam byl, s tím, že až půjde Krtek na tu kastraci, že se na Čokyho podívá podrobněji a bude-li třeba, odstraní vše, co tam bude špatného. Zatím jsme dostali antibiotika a lék proti bolesti s poučením, jak je podávat.

Jak podávat léky na bolest už jsem věděla od chudáčka Tofínka, takže jsem si nechala vysvětlit jen ta ATB a jeli jsme domů. Kdo jste někdy dával ATB kočce, tak asi víte, že to většinou předpokládá zmáčknutí čelistního kloubu a speciálním aplikátorem vystřelení prášku přímo dozadu do chřtánu, a že taky kočka při tomto úkonu většinou nespolupracuje. Tak si představte, jak máte tohle dělat morčeti. Naštěstí ale, jak se následně ukázalo, je to u těch morčátek snazší, než se prát s drápající mickou. Zvířátko je sice malé, ale znásilňovat mu čelistní kloub netřeba. Tabletka se rozpustí ve dvou či třech kapkách vody a nasaje se do stříkačky „inzulinky“. Ta se morčátku zasune mezi pysky (samozřejmě BEZ jehly!), a jak instinktivně začne přežvykovat, vyprázdníme mu obsah stříkačky postupně do tlamičky. Morčátko neplive, ale polyká.

Morče Čoky - podávání léků

Na aplikaci ATB a léků proti bolesti jsme si s Čokym zvykli docela rychle. Kupodivu jen několikrát jsem mu musela zpočátku hlavičku přidržet, abych mu do ní zasunula stříkačku. Po několika dnech podávání ranní dávky léku proti bolesti a probiotik s vitaminem C a večerních ATB už sám začal natahovat hlavičku k inzulince a já už tak mohla jen jednou rukou hladit a druhou mačkat pístek stříkačky. Lék na bolest i probiotikum má totiž nějakou příchuť. I tak ale Čoky za odměnu vždy dostal kousek něčeho, co miluje. Nejradši má naťovou petržel, zejména její stonek.

Co byl však na počátku mnohem větší problém, bylo odchycení Čokyho před každým podáním léků. V jejich nové haciendě o velikosti 160 cm x 100 cm mají kluci úkryty a možnost volného pohybu a oni moc dobře vědí, jak a kudy nejlépe zdrhnout, pokud zrovna nestojí o kontakt s námi. Krtek o něj zatím nestojí vůbec a Čoky až poté, co je polapen a dán do té mazlící polohy na lidské hrudi.

Několik dní jsem tak vstávala ráno skoro o hodinu dříve, abych měla dostatek času na „lovení“. Strašně se mi příčilo pořád Čokulína nahánět a stresovat, tak jsem přemýšlela, jak na to. Kluci mi to nakonec usnadnili paradoxně tím, že se začali mezi sebou zase „rvát“, a tak jsem je prostě rozdělila mřížkou, aby se mohli vidět, cítit, dotýkat, ale nemohli si ublížit. Ve zmenšeném prostoru už bylo mnohem snazší morče chytit a navíc Čoky mi to sám pomohl vyřešit tím, že po několika dnech už vždy rovnou vlezl do domečku, jak mě viděl, a já ho prostě odtamtud vytáhla. Jakmile už ví, že to je moje ruka, kdo ho loví, už se nesnaží vymanit a čeká, až si ho „přitisknu na prsa“. Takto jsme to tedy postupně „vychytali“.

Morče Čoky se chová

22. 11. 2022 jsme opět odjeli na veterinu s oběma kluky a Krteček byl operativně zbaven svého „mužství“. Čokulkovi paní doktorka nakonec vyoperovala z krku nějaký útvar a rána byla zašita asi čtyřmi stehy. V případě abscesů u morčat se rána na krku často nechává částečně otevřená, aby se to hojilo směrem zevnitř ven a případný hnis mohl otvůrkem odtékat. Vyžaduje to ovšem hodně práce s morčátkem, dezinfikování rány nejen zvenčí, ale i zevnitř, což v domácích podmínkách zvládne jen opravdu zkušená osoba. Paní doktorka mi proto řekla, že ránu zašila schválně celou, že si totiž nemyslí, že jde o klasický absces, ale že je možné, že se tam utvoří tkáňový mok, který bude následně potřeba odsát, a to ať přijdu klidně bez objednání, neb je to prý záležitost na pár minut. Čoky dostal další ATB i léky na bolest, Krtek jen na dva dny léky na bolest a mám hlídat, aby dobře žrali.

Když jsme přijeli domů, Krteček byl totálně zpitomělý, takže dokonce na malou chvíli i zapomněl utéct do domečku poté, co byl vrácen do své části ubikace. Také nechtěl nic k jídlu, což mě zneklidnilo, neb už jsem v duchu viděla, jak ho budu muset ze speciálního aplikátoru dokrmovat „tekutým senem“. V některém z předchozích povídání jsem zmínila, že morčata musí „neustále“ žrát, neboť už třeba jen po pouhém půl dni bez potravy u nich může začít docházet k selhávání orgánů a už je obvykle pozdě na záchranu.

Morče jménem Krtek 1 den po kastraci

Čoky se do jídla pustil naštěstí hned, jak ho dostal, Krtek mezitím zalezl do domečku a zdálo se mi, že možná taky něco chroupe. Tak jsem se prozatím neplašila a popřála klukům dobrou noc. Ráno jsem ale vylítla z postele i bez budíčku, neb jsem starostmi téměř nespala. Sláva, aspoň Čoky měl všechno snědeno. Krtek něco málo jedl, ale ne moc, a proto jsem mu raději jednu dávku „tekutého sena“ dala. Problém je, že když se morčata dokrmují uměle, musí se jim k tomu podávat ještě sirup Espumisan či SabSimplex.

Při umělém dokrmování mají totiž morčata tendenci k bolestivému nadýmání. Sice píšu, že jsem Krtečkovi jednu dávku dala, ale ve skutečnosti toho bylo tak tři čtvrtě nebo možná i jen půlka, neboť ten plašan vůbec, ale vůbec nechtěl spolupracovat. Jeden aby byl chobotnice, když má zvládnout držet zmítající se morče, aby nezdrhlo, ještě mu držet hlavu a něco mu cpát do tlamičky. Takže jsem byla ráda, že jsem do něho dostala aspoň něco. Pak už jsem ovšem musela do práce, takže jsem jen ještě rychle dala léky Čokymu, který na rozdíl od Krtečka báječně spolupracoval, a vypadla z domu.

Ten den jsem měla dlouhou, takže domů jsem se dostala před půl sedmou večer. Hned jsem šla dát Čokymu léky a všimla si, jak hrozně oteklý má krk kolem té rány po šití. Takže honem telefonát na veterinu a prý mohu hned přijet, že to bude nejspíš jen ten nahromaděný tkáňový mok. Naštěstí tomu tak bylo, paní doktorka ho během 5 minut Čokymu odsála a mohli jsme domů s tím, že další den přijít na plánovanou kontrolu a Krtka vzít s sebou jen k okouknutí, zda je po kastraci v pohodě.

Další den tedy opět veterina. Čokymu byl odsán další tkáňový mok, ale jen čirá tekutina (už jí bylo málo) a žádný hnis. Krtek byl pochválen, že se hezky hojí, ale když mi ho paní doktorka vracela do přepravky, všimla jsem si, že jeho pravé oko je jiné, než levé. Něco se mi nezdálo a upozornila jsem na to. Paní doktorka řekla, že se tedy ještě podívá, že oči teď neprohlížela. Takže aby toho nebylo málo, Krtek má prý nějak vchlípené víčko v mírném zánětu a že tedy máme kapat 2x denně 1 kapku ATB kapiček do toho postiženého očka a že na kontrolu s Krtkem přijít, až půjde na vyndání stehů. Čokyho si ovšem pozvala na další kontrolu už až 3 dny.

Morče Čoky 1 den po operaci krku

Tři dny mi uběhly, ani nevím jak, a úplně mi splynuly do jednoho. Protože Čokymu se pooperační rána začala hezky hojit a nic zevnitř do podkoží již zjevně neprosakovalo (pod krkem nic neotékalo), myslela jsem si, že jsme na dobré cestě. Když na nás přišla řada, paní doktorka mrkla na Čokyho, prohmatala krk a prohlásila, že si s ním ještě musí „pohrát“ a ať počkám raději v čekárně, že by nerada, abych jí tam omdlela. Odvětila jsem, že bych určitě neomdlela, ale co bude s Čokym dělat raději nechci vidět. Znáte to, alibisticky jsem si pomyslela „co oko nevidí, srdce nebolí“, ale stejně jsem o tom přemýšlela a Čokulína mi bylo hrozně líto, že se v něm zase budou vrtat.

Po asi deseti minutách si mě paní doktorka zavolala zpátky s tím, že ať se neděsím, že musela Čokymu ještě něco dalšího odstranit a že tu ránu teď nechá už částečně otevřenou, aby se to hojilo zvenčí, nicméně já to mám jen dezinfikovat zvenku a dovnitř nezasahovat. To zas prý udělá paní doktorka na příští kontrole.

Domů jsem si tedy přivezla Čokulku s otevřenou krvavou ránou a měla strach, aby si tam něco nezanesl, ale do rána se rána zatáhla a vytvořil se strup, takže při dezinfikování rány jsem už na tamponku neviděla žádnou krev. Čoky ale vypadal dobře, sám se u mne na klíně natáhl pro sirup na bolest a probiotika, zajedl to petrželovou natí a já tak šla do práce trochu více v klidu.

Ovšem ještě než jsem vůbec mohla někam jít, musela jsem kápnout do oka Krtkovi ATB kapky. Ulovit toho malého poděšence i na zmenšeném prostoru bylo ale toho rána téměř nemožné, a když se mi to už konečně povedlo, zjistila jsem, že sama mu tam ty kapky opravdu vpravit nedovedu. Jelikož nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoci, musela jsem to vzdát a spolehnout se na to, že večer se to podaří, neb to už bude doma dcera i manžel. S Krtečkem to opravdu nejde. Ten zkrátka není ještě dostatečně ochočený, aby byl tuhle manipulaci ochoten akceptovat bez hysterického ječení při odchytu, mrskání sebou v ruce i na klíně, a snahy rafnout. Já se mu na jednu stranu nedivím, neb hned od začátku ho neustále otravujeme s něčím, o co nestojí.

Vlevo Čoky, vpravo Krtek

Počítám tedy, že socializace Krtečka tedy asi potrvá velmi dlouho, a kdoví, zda nás vůbec vezme na milost. Už jsem si chvíli myslela, že aspoň manžel má šanci, že si na něj Krtek zvykne, když si u něho na klíně jednou několikrát kousl do salátu. Kapkami do očí jsme si to ale u něj ale zase pořádně rozlili a začínáme od začátku.

Vždycky, když jdu za morčaty nahoru po schodech, už z dálky slyším to varovné „trrr-trrr“ (ježišmarjá zdrhej, už sem jde zase ta sadistka) a rychlý úprk do bezpečí domečku. Nevím sice s určitostí, který z těch dvou takto nadává, ale na 99 % tipuji Krtečka, protože když tam přijdu, Čoky z domečku vykukuje ven a čeká, co bude. Krtek v tu chvíli dělá, že tam není, a je zalezlý, jak nejvíce to jde.

Čoky předvánoční

Čokymu se postupně pooperační rána krásně zahojila, ovšem během toho hojení musel být ještě několikráte sundán ten velký strup, aby případný hnis mohl ven, kdyby se tam něco vytvořilo. Naštěstí se však žádný netvořil a strup se den ode dne zmenšoval, takže když jsme přišli na kontrolu 7. 12. 2022, paní doktorka již odloupla jen maličký stroupek a pod ním již byla krásně dohojená kůže, žádná dírka. Třikrát sláva! Čokulín už tedy nemusí brát ATB, už jen tak na týden probiotika pro jistotu, ale už ne léky. To se nám všem (ale mně asi nejvíc) hodně ulevilo. Takže teď už zbývá jen objednat Krtečka na specializované pracoviště (naštěstí to taky nemáme daleko) na ten drobný zákrok na očičku a konečně snad budeme mít obě zdravá morčátka.

Foto: Eva Zvolánková