Vážení, toto povídání spadá do oblasti horor, sci-fi, a tak berte následující text s reservou, stalo se, či nestalo.

Vše se stalo koncem let sedmdesátých minulého století, přesněji v roce 1978. Tehdy jsem pracoval jako konstruktér ve strojní konstrukci velkého podniku, kde byla mými kolegy téměř stovka konstruktérů, inženýrů a kresličů. Jak už se stává, někteří jsme se spřátelili více a někteří méně, podle nátury, zájmů a věku. Většina z nás byla mezi 35–50 lety a tak vznikala nová přátelství, přestože výměna zaměstnanců zde byla hodně vysoká. Někteří odcházeli ani ne po roce a noví přicházeli. Já sám jsem tam vydržel pracovat 6 let, než jsem si našel práci lepší a blíže domova.

Mým koníčkem od pubertálního věku bylo a stále je fotografování se vším, co tehdy obnášelo, tedy i vyvolávání filmů a posléze dělání fotek v temné komoře. Díky této posedlosti jsem se spřátelil s podobně postiženým. Ten byl také ženatý a měl jedno dítě a já dvě. Děti se také znaly a byly kamarády.

Jednoho dne za mnou došel jeden z mých synů a prosil, jestli bych nešel fotit nějakou dětskou akci, o což ho prostřednictvím syna zmíněného kolegy a kamaráda fotografa poprosilo několik dětí z chumlu, co se znaly a pořádaly společné nepravosti. Bez velkého nadšení jsem svolil, focení podobných dětských akcí nebyla zrovna moje parketa. Až dodatečně jsem se dověděl, že děcánci budou pořádat nějakou divokou párty v opuštěném, zchátralém domečku, zde považovaném za historické stavení z 19. století, ve kterém dokonce mělo i strašit. Naši oba synové se tehdy, už ze zapomenutých důvodů, této párty nezúčastnili.

Na celou tu akci jsem se dostavil, až už jela plným proudem. V prostředí jsem se moc dobře necítil a tak jsem vyfotil několik fotek děcánků a nakonec i historického stavení. Potom jsem odjel domů vyvolat film, abych mohl další den dělat fotky, které se docela povedly.

Takže děti dostaly své fotky už druhý den po párty, aby se měly čím těšit. Dodatečně jsem se dověděl, že budova a její interiér byl kdysi prokletý a zapovězeno jej jakkoliv zobrazovat. To jsem ještě netušil, že se to bude vztahovat i na fotky.

Tři dny po rozdání fotek všechny čtyři děti, co na nich byly zachyceny, vážně onemocněly a to tak, že skončily v nemocnici na JIPce. Doktoři zoufale zkoušeli kde co, aby zjistili správnou diagnózu, ale stav dětí se rychle zhoršoval, aby jim třetí den začaly vysazovat životní funkce, orgány prostě přestávaly fungovat, až se jim čtvrtý den zastavila i jejich srdíčka. Mezi tím budova, kde se párty pořádala, do základů vyhořela.

Náš syn, který mně žádost dětí donesl, syn mého kolegy, který to vlastně celé zorganizoval, a já, jsme také vážně ochořeli a skončili v nemocnici na JIPce se záhadnou chorobou, abychom se po týdnu vrátili zpět domů otřeseni právě proběhlými událostmi. I když po těchto smutných událostech se různé autority a orgány snažily něco vyšetřit, tak nic nevyšetřily a vše skončilo ve složce nevyřešených případů.

Psáno 05/07/2023