Den, kdy vyšel článek od Liky, zda želvy pláčou, byl pro nás zcela neplánovaným dnem odvozu našich želv do volné přírody.

Venku bylo už několik dní velké horko a sucho. Proto jsem po ranní obchůzce zahrady nejprve hadicí zalila záhon, pak ji přetáhla na opačnou stranu před želví výběh a napojila na široký rozstřikovač vody, jehož vějíř zabral celý výběh. Vrátila jsem se dovnitř, oblékla se a šla se projít po naší čtvrti. Po návratu jsem si přečetla Ličin článek, napsala komentář a šli jsme se s manželem nasnídat. Voda byla puštěná dobře dvě hodiny, aby se zem pořádně nasákla. Mokrý výběh vždy spolehlivě probudí spící želvy, které se pak promenádují pod kapkami vody.

Želvy ve výběhu, 2023

Tak se stalo i teď, želvy byly venku a já jim donesla žrádlo. Další dvě želvy volně na zahradě – Crackera a malou Trix – jsem ráno neviděla. Takže zatímco velké želvy snídaly, šla jsem se znovu podívat na záhon, kde je často vídám. Malá Trix právě vylézala ze spleti zbylých keříků rajčat a mířila ke mně. Rychle jsem se vrátila do domu, abych i jí něco donesla. Jenže, když jsem před Trix položila jídlo, ona se ho ani nedotkla, jen se rychle otočila a utíkala pryč.

Ve stejný moment jsem ucítila ducnutí do kotníku a u nohy mi stál Cracker. Ani on nejevil o jídlo zájem, rychle přelezl moji botu a pospíchal za Trix, která se mu snažila utéci. Tak jsem Crackera přendala zpět k žrádlu a Trix přenesla na opačnou stranu zahrady, kde jsem ji položila do kašničky, aby se uklidnila. Trix má kašničku ráda a já jí tuhle koupel dopřávám často. Nikdy se nesnaží vylézt, a zatímco spokojeně plave, odběhnu jí ulovit několik slimáků, které ona pod vodou slupne. Přesně to jsem udělala i teď. Po koupeli a několika slimácích jsem želvičku vyndala na trávník, daleko od Crackera, a šla dovnitř probrat s manželem vzniklou situaci. A popsala mu i tu nedávnou, velmi podobnou.

Cracker dostal žížalu. Ještě je vidět přelepení krunýře. 2023

Pár dnů předtím jsem totiž při obchůzce zahrady našla Crackera pod keři v jednom z oblíbených míst obou želv. Trochu mě zarazilo, jak divně tam seděl, skoro jako ve vzduchu či na kameni. Tak jsem ho zvedla a… pod ním byla zcela k zemi přitlačená, v krunýři schovaná Trix. Jak dlouho tam takhle seděla, nevím. Ten den jsem si to naivně vysvětlila tím, že se želvy prostě „srazily“ v oblíbeném místě a došlo k neshodě, kdo tam byl první. Crackera jsem tam nechala, ale Trix odnesla do kašničky a později na záhon do chládku pod rajčata.

Skoro čtyřletá Trix. 2023

Když jsem teď viděla, jak Trix před Crackerem prchala, pochopila jsem, že i dříve nešlo o neshodu, ale o „želví harašení“. O které Trix jasně nestojí. V listopadu jí budou čtyři roky a tyhle želvy začínají sexuálně dospívat až od pěti let či později. Bylo mi želvičky líto, na druhou stranu Crackerovo chování byl jasný důkaz, že ho rozbitý krunýř nijak neporanil vnitřně. Je to zdravý želvák a nemá cenu ho dál držet doma (aby trápil Trix). Na krunýři má stále kus původní lepenky, od které jsem už několikrát odstřihla uvolněné, plandající okraje. Pod nimi už je prasklá část zpevněná, jen na jednom místě se odloupla vrchní barevná rohovina a zůstala bílá kost. V květnu to byl rok, co jsem Crackera „slepila“, hojí se rychleji, než jsem čekala, přesto se neodvažuji celou lepenku sundat.

Padlo společné rozhodnutí, že Crackera odvezeme do státního parku, do volné přírody a spolu s ním i tři velké želvy z výběhu. Stejně se k tomu chystáme už několik let. Do stejného parku, kam jsme už dříve odvezli řadu želv. Park je sice přes hodinu jízdy od nás, ale pro želvy ideální místo pro klidný život. Už při našich prvních (předželvích) procházkách parkem jsme tyhle želvy často vídali loudat se lesem. Park je daleko od rušných silnic a zahrnuje ohromný smíšený les, typická alabamská divočina. Střed parku tvoří jezero, lákadlo pro rybáře. Jediná pevná cesta vede kolem jezera a kromě chodců na ni smí pouze cyklisté. Psi musejí být na vodítkách. V jezeře nejsou aligátoři a vtéká do něj několik mělkých, bahnitých přítoků. Nebezpečí od predátorů tu želvám nehrozí, další důvod, proč je vypouštíme právě tam.

Naše želvy se u nás vylíhly z vajec a žily ve výběhu. Domníváme se, že proto nemají zakódovaný „domácí okruh-rajón“, jako mají želvy v přírodě narozené (který je prý asi velikosti fotbalového hřiště). Musíme doufat, že díky tomu se snáze přizpůsobí novému prostředí s neomezeným prostorem. Zraněného, dospělého Creckera jsme sice odnesli z přírody v naší čtvrti, ale vrátit ho na stejné místo jsme zamítli. Už jen proto, že zjara začali „jeho“ les z jedné strany silnice kácet a bude se tam stavět. Typický problém pokroku, kdy nejen želvám mizí půda a prostor pro život pod nohama. Děsila by nás představa, že se tam Cracker zase někdy pokusí přejít silnici.

Samičky v krabici půjdou do přírody. 2023

Velké želvy se naštěstí stále procházely po mokré trávě, tak jsem je přendala do větší krabice s trochou sena. Crackera jsem také snadno našla, uložila ho na seno do menší krabice a vyjeli jsme. Cracker se brzy zklidnil, želvy sebou chvíli mlely, ale nakonec zalezly pod seno a byl klid. Asi deset minut od parku se obloha zatáhla a krátce, ale silně zapršelo. Byli jsme tomu rádi, alespoň želvy vyložíme do vlhkého lesa.

Park byl prázdný, jen dvě auta rybářů u jezera. Sjeli jsme k nejvzdálenějšímu rohu parkoviště k okraji lesa a s oběma krabicemi zašli dost hluboko do lesa. Na vybrané místo větvemi probleskovalo slunce a o kus dál byl mírný svah k mělkému, bahnitému přítoku do jezera – pro želvy snadný přístup k vodě.

Cracker po vypuštění natáhl krk a vyrazil. 2023

Jen jsme želvy vyndali z krabic, museli jsme se smát. Cracker totiž znovu předvedl, že je zcela zdravý želvák. Okamžitě protáhl krk, vyrazil k nejbližší samičce a chystal se k akci. Ta z toho nebyla nadšená, asi moc nových zážitků najednou. Tak jsem ho odnesla větší kus dál od samiček, aby se mohly v novém prostředí v klidu rozkoukat. Však si je Cracker později jistě najde a bude na nich, zda budou svolné či ne. Tři želvy chvíli stály na místě a rozhlížely se. Pak každá nabrala jiný směr a rozešly se. Možná o sobě budou chvíli vědět, možná raději půjdou každá svou vlastní cestou.

Nejdřív je třeba se rozhlédnout, kde to jsme. 2023

Novou etapu života začaly s plnými žaludky, hlad nebudou mít dobře týden. A než vyhladoví, snad zjistí, kde a jak hledat novou potravu. Na několika místech jsem zkušebně rozhrnula vrstvy vlhkého listí a viděla pod nimi různé maličké broučky a píďalky, dokonce i slimáčky. V lese rostou houby, které želvy také jedí, je tam husté divoké borůvčí. Ve výběhu jsem je krmila tak jednou týdně nebo i méně, v sezóně přidávala rajčata, borůvky, dokonce i fíky. Ale házela jsem jim i žížaly a slimáky, takže na „čerstvou, živou stravu“ jsou zvyklé. Je nám jasné, že budou chvilku zmatené a budou se muset déle procházet a hledat potravu. Ale hladovět by neměly. Budou teď žít v prostředí, kde jejich předci žijí už od pradávna. Tyhle želvy jsou dlouhověké, takže ty naše jsou ještě mladice. A Cracker se tam může cítit jako paša v harému, nejen s našimi třemi želvami.

V divočině, kam až oko dohlédne. Šipky ukazují želvy. 2023

Samozřejmě jsme odjížděli posmutnělí, ale svého rychlého rozhodnutí jsme nelitovali. Doma nám zůstala nejstarší želva Slider a malá Trix. Manžel brzy otevře výběh tak, aby Slider měla možnost vyjít ven do celé zahrady. Třeba se seznámí s Trix a dveře zpět do jistoty výběhu už zůstanou otevřené.

Doma nám přibyla želvička Tiny. 2023

No a na verandě máme další maličkou želvičku, které manžel dal jméno „Tiny“. K mému údivu jsem ji našla loni v říjnu na zahradě, poblíž stolu veverek. Málem jsem na ni šlápla a dodnes nemáme tušení, odkud se tam vzala. Želví hnízdo na zahradě rozhodně nebylo, další želvičku jsem už nenašla. Buď k nám prolezla z vedlejších zahrad, ale tam jsou všude psi, takže ne právě klidná místa pro hloubení hnízda třeba z lesa zatoulanou želvou. Druhá možnost je, že ji kdesi sebral dravec, z neznámého důvodu ji (u)pustil právě nad naší zahradou a ona pád přežila. Prostě záhada.

Bydlí na verandě. 2023

Želvička přezimovala na verandě, během roku nepatrně povyrostla a přespí tam ještě další zimu. Jestli ji zase úspěšně zvládne, zjara ji vypustím na zahradu k Trix a Slider.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky najdete zde přímo na Rajčeti.