PŘÍRODA: Cooper a ti druzí
Vombat obecný foto: wikipedie
Vombati obývají vlhčí oblasti Jižní Austrálie, Nového Jižního Walesu a Tasmánie. V jižních oblastech jsou to většinou lesy mírného pásma, v severních pak hory, vysočiny a suťové svahy.
Rozšíření vombata obecného
Tento vačnatec je cca 0,7–1,2 m dlouhý, se zavalitým tělem, širokou a hranatou hlavou, silnými tlapami, holým čenichem, 2–3 cm dlouhým ocasem, vážící mezi 14 až 25 kg a s hrubou, hustou, obvykle olivově zelenou až téměř černou srstí.
Většinu roku žije osamoceně. Vombati budují poměrně rozsáhlé, vysoce rozvětvené nory, s jediným vchodem (i v těžko dostupných terénech). Nory mají teplotu kolem 16-26 °C, a to i v době, kdy venku je teploměr na nule. Říje u těchto zvířat přichází na jaře (tedy, když u nás je podzim). Samičky před porodem v noře vystelou jednu z komor suchou trávou a listím. Rodí jedno mládě, které zůstává u matky ve vaku 6-7 měsíců. Vak je obrácený otvorem dozadu, aby matka při hloubení nory mládě nezasypávala hlínou. Mládě se občas do vaku vrací i v dalších třech měsících, jednak kvůli úkrytu, ale i potravě. Matku opouští v jednom roce a v přírodě se dožívá asi 18 let. Staří samci bývají vysoce územní a své teritorium si hájí, nebojí se útočníky napadnout. Vombat obecný přes den většinou odpočívá. Pro potravu, kterou tvoří tráva, kořínky, hlízy; se vydává převážně v noci. Před přímým sluncem se chrání, ale pokud není sluneční žár silný, rád se vyhřívá na slunci.
Zvláštností u vombatů je tvar jejich trusu, je totiž podobný kostkám. Jak to vombati dokáží? Zjednodušeně řečeno: z tuhnoucích výkalů se tvar formuje pomocí elastičnosti střev – jako když dítě tvoří bábovičku z písku. Díky tomu, že jsou výkaly ve formě krychliček, se jen tak nezakutálí a vydrží tak déle na místě, kde je vombat chce mít. Tyto nevoňavé krychle mají totiž nejméně dva účely: tvoří jakési hraniční kameny, které vymezují jejich území, ale současně si tímto způsobem vombati hledají partnery.
Vombat obecný | foto: wikipedie
V evropských ZOO patří jejich chov k raritním. V r. 2018 zde byli chováni pouze v šesti zahradách. Od 8. prosince 2021 chová i pražská ZOO zatím jednoho samečka. Cooper (jméno v překladu znamená bednář, a nabízí se tak přirovnání k soudečkovitému tvaru jeho těla), k nám přicestoval z hannoverské zoologické zahrady, kde se narodil v červenci 2020, jako první zde narozené mládě od r. 1993. Je také prvním potomkem tamního chovného páru – tříleté samice Mayi (Maďarsko) a pětiletého samce Kellyho (Dánsko).
Po absolvování povinné karantény byl Cooper vypuštěn do svého nového domova, což ihned zaregistrovali v protějším výběhu již zabydlení tasmánští čerti. Jeho pach cítili na dálku, a tak občas i postávali u plexiskla ohraničujícího jejich výběh a nového souseda vyhlíželi (pokud se v přírodě setká vombat s ďáblem a dojde k útoku, vombat většinou vstrčí hlavu do nory a k útočníkovi se tak otočí zadkem, kde má velmi silnou, tvrdou kůži, takže mu nehrozí pokousání. Jindy třeba dokáže ďábla uvěznit v noře úmyslným „závalem“ hlíny).
Cooper je velký labužník, a tak z pestré stravy, kterou tvoří čerstvá tráva, seno, olistěné větve, bambus, ovesné vločky a různá zelenina, má nejraději batáty a kukuřici. Výběh je zabezpečený proti podhrabání silnou vrstvou betonu, který je ještě vyztužen ocelovou sítí. Prozatím jej obývá Cooper sám, ZOO však počítá se získáním samičky přímo z Tasmánie, pro kterou je připravena druhá, oddělená část výběhu. Pokud si zvířata „padnou do oka“, počítá se i s odchovy tohoto druhu.
Článek s fotkami, týkající se Festivalu zvířecích piv, jsem přeposílala na oddělení komunikace s veřejností do pražské ZOO a odtud mi také přišla nabídka návštěvy „Nezapomenutelného dne s wombaty“, který zahrada pořádala 11. června letošního roku. A tak jsem v sobotu dopoledne vyrazila směr Trója – jako obvykle nejprve malý nákup se „svačinou“ pro obyvatele gorilího pavilonu (tentokrát rozdělený na dvě části – pro Richarda a kluky, pro holky a Ajabua), toho stávajícího i toho nového. Předáno na informacích. O půl dvanácté bylo v zahradě už více než 6 tis. návštěvníků. Projdu kolem tučňáků a zamířím nejdřív k Darwinovu kráteru – a dá se říct, že mám velké štěstí. I když vombat Cooper spí schovaný před horkem ve vydlabaném kmeni stromu ve svém výběhu, přece jen ho vidím. Od pracovnice ZOO se dozvídám, že krom komentované přednášky o vombatech ve 13:00 u jejich výběhu, by mělo později ještě proběhnout cca ve 14:00 Cooperovo krmení (to bohužel asi proběhlo v pozdější dobu, ale na avizovaný čas se chovatel nedostavil – doba krmení závisí na aktuální vytíženosti chovatele, takže čas se může měnit).
Mnozí návštěvníci kráter jen tak projdou, protože se zdá, že zde mezi zelení žádná zvířata nejsou. Ale to je jen zdání – dokonce i jeden z tasmánských čertů nebo čertic polehává v protějším výběhu. Zvíře, unavené sluncem, se schovává pod větvemi eukalyptů a ostatních dřevin. Před přednáškou mám ještě chvíli času, takže se zastavím u klokanů, projdu kolem pavilonu želv až k pavilonu goril (který je aktuálně, po přesunu části skupiny do nového pavilonu nahoru do zahrady, uzavřený) a vracím se do Darwinova kráteru. Cooper stále spí. Po přednášce se jdu podívat na louku poblíž dětského vláčku, kde probíhá pro děti připravený program s testem s otázkami pro malé přírodovědce a také zajímavostmi o životě vombatů. Do pavilonu kočkovitých šelem dorazím ve chvíli krmení, a tak mám i fotografie krále zvířat u oběda. Odtud jsem se vydala cestou vzhůru ke Gočárovým domům a dál pozvolna zase dolů do Údolí slonů. O kus dál se mi podařilo zastihnout i hrocha, chladícího se v bazénku. To už jsem byla unavená i já, a tak jsem si dopřála sladkou tečku, dort a kávu. A pak ještě bonus závěrem – rodinka orangutanů ve venkovním výběhu! Jeden z dospěláků odmítal prckovi půjčit lano – houpat se chtěli oba, a tak jsme je mohli pozorovat, jak se o něj přetahují, honí se, šťouchají do sebe…
Do pavilonu Indonéské džungle jsem se nedostala – i když většinou s sebou ještě stále nosím roušku, tentokrát jsem si vzala jen baťůžek a rouška tak zůstala doma v původní tašce – a pavilon, vzhledem k náchylnosti primátů chytit C-19, bylo možno navštívit pouze s rouškou. No nic, o jeden důvod více vypravit se do ZOO brzy znovu a doufám, že se mi podaří uvidět i binturongy.
Fotografie od Jitur najdete zde: https://jitur.rajce.idnes.cz/Den_s_wombaty/
Zdroje:
*přednáška průvodce ZOO u Cooperova výběhu
*https://www.zoopraha.cz/aktualne/pohledem-reditele/13213-vombati-bobky-a-dalsi-dulezite-otazky
*https://cs.wikipedia.org/wiki/Vombat_obecn%C3%BD
*PooMuseum, Wikipedia
