Znáte Pillnitz? Ano, to je ten zámek na Labi v Sasku. A pak také vinohrady a umělkyně Malgorzata Chodakowska.

Když před pár dny Lika vznesla dotaz „Kdy jste byli naposled na výstavě“, pátrala jsem v paměti, kdy a kde ono naposledy vlastně bylo. Žiju ve městě kultury, výstav a rozličných společenských akcí. Covid zažitým řádem užívání si kultury dost zamíchal a mně stejně jako spoustě dalších lidí se do hromadných akcí nebo akcí pořádaných uvnitř budov moc nechce.

Vinohrad Weingut Klaus Zimmerling

Poslední říjnový den jsem byla pozvána na procházku vinohradem. Co tam tak můžu vidět jiného než ve vinohradě u otce na Moravě? Má být ale hezky, tak ok, jdu. Kam vlastně? K Zimmerlingovi. Hm – kdo je to? Opravdu neznáš? Ne. Kde to žiješ?! Tož budiž mi omluvou, že jsem jako jablko padla daleko od stromu. Víno mi nechutná, nepiju ho, nevyznám se v něm a jména místních vinařů tudíž neznám. Cestou do Pillnitzu se k nám přidává pár známých a všichni mluví o NĚM a taky o NÍ.

Cesta z Drážďan do Pillnitzu se nikdy neomrzí. Ani autem, ani na kole. Silnice i cyklistická stezka vedou kolem Labe, které je jak ve městě tak mimo něj velice živé. Parníky saské flotily, nákladní lodě plující pod českou vlajkou, hejna hus a kormoránů, davy cyklistů nebo pěších, to vše můžete hodiny pozorovat z teras hospůdek nebo jen tak z lavičky stojící pod velkou lípou. Když dorazíte do Pillnitzu, musíte vyřešit otázku „Jít či nejít do zámku a jeho krásné zahrady“. Dnes odpovídáme ne, náš cíl leží za zámkem, ve stráni za Pillnitzem, je to poslední z vinohradů směrem k Pirně.

Dívka s ptactvem ve vlasech, Malgorzata Chodakowska

Sklípek poznáte hned. Jdete s dalšími, neznámými lidmi volným krokem po úzké silnici a pak se s nimi zastavíte v místě, kde jiní neznámí lidé sedí u malých stolků a před sebou mají skleničky vína. Když se rozhlédnete, zjistíte, že... pod vámi je vinohrad, nad vámi jsou dva kopečky vinohradů a mezi nimi je kulatý pavilónek, vlevo od něj pak vchod do sklípku a před vámi zahrada plná ještě kvetoucích krásenek a nad ní terasa. Pak vaše oči přitáhne něco na střeše sklípku – socha. Zvednete oči nad pavilónek – socha. Sklopíte oči ke vchodu do pavilónku – sochy. Víno a vinohrad je ON, Klaus Zimmerling, sochy a plastiky jsou pak ONA – Malgorzata Chodakowska.

Polka, která studovala ve Vídni, žije a tvoří v ateliéru u vinohradů svého muže. Pod jejíma rukama vznikají sochy, které já vnímám jako velmi elegantní a něžné. Ve spojení s vodou na mě sochy působí ještě silněji. Tryskající nebo jen tekoucí voda jim doslova vdechne život.

Primavera | foto: Silke H.

Ženské bytosti ze dřeva, bronzu nebo vytesané do vstupního portálu pavilónu mají v obličeji živý výraz, křehce tančí, zadumaně sundávají ramínko šatů nebo jen nehybně stojí pod závojem krůpějí vody tryskajících z jejich vlasů. Jistě se najdou tací, kteří ženské tvary soch odsoudí. Nečekejte tvary lepé, moderně reálné. Budete se dívat na sochy žen povětšinou velice útlých až hubených, sportovně stavěných. Za mě prostě takových tvarů, které těmto snovým sochám velice sluší.

Sochy s podpisem Chodakowska najdete u Drážďan i ve veřejném prostoru. Socha Moře slz (Tränenmeer) stojí u Drážďanského hřbitova, baletka se sukénkou z vody by měla být nedaleko drážďanského hlavního nádraží, v Radebergu střeží její výtvor místní gymnázium. Pokud zavítáme do nesaských krajů, jedna z posledních výstav byla k vidění pod širým nebem v Mainau u Bodamského jezera. V pohodlí domova se můžete křehkostí umělkynina díla kochat po zadání jména Malgorzata Chodakowska do vyhledávače nebo přímo na jejích webových stránkách. Naživo pak například právě v Pillnitz. Když budete mít štěstí, bude fungovat technika a andělovi na střeše pavilónku narostou v celou hodinu křídla z vody. A když ještě chvíli počkáte a na výlet se vydáte tak na jaře, budou sochy, které teď stojí v jakémsi lapidáriu ve sklepě vinohradu, už na svém místě na slunci – v patře právě dostavovaného pavilónu.

Víno z Weingut Klaus Zimmerling

Pro milovníky vín dodám, že vinohrad je total eko, na hrozny se tu sahá výhradně rukou, techniku najdete jen v podobě traktůrků a v zázemí, ve sklepě vinohradu. Víno Zimmerling má zvuk nejen v okolí Drážďan. Při komentované prohlídce vinohradu mi chutnalo víno číslo 1 a pak číslo 5. Co to přesně bylo? Nevím. Jsem na víno marná.

Poznámka pod čarou – protože se mi věci dějí dvakrát, zavedla mě pracovní povinnost do blízkosti drážďanského hřbitova, kde je umístěna jedna ze soch paní Chodakowské. Přesto, že jsem z časových důvodů hlavní uličkou hřbitova k soše a zpět k autu proběhla maximálně možnou rychlostí vzhledem k pietě místa, stačil na mě udělat dojem. Samotnou sochou, po dešti krásně lesklým monolitem, barevností listí stromů a keřů, podzimním sluníčkem a hlavně ptačím zpěvem. Potěšily mě očíslované ptačí budky. Mají to tam ti věčně odpočívající hezké... A poslední slovo k soše. Mladá žena, možná ještě dítě, je pohroužená do sebe. Moře slz, co vyplakala, by nejspíš naplnilo prohlubeň v černém podstavci až po okraj. V zamyšlení chtěla toho, co odešel, obejmout a ruce sklouzly do prázdna? Vidím v ní i smíření se situací. Malgorzata Chodakowska prostě umí...

Foto: Eva Schlittermann. a Silke H. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.