Před čtyřmi roky jsem psala o tom, jak párek střízlíků úspěšně zahnízdil v Trixině garáži.

Každý rok u nás hnízdí možná tři páry střízlíků a vidíme je tu rádi. Už menší radost máme z toho, jak se teď každoročně pokouší hnízdit i v garáži u našeho domu. Ne, že bychom jim hnízdění nepřáli, ale jak jsem psala v dřívějším článku, garáž na noc zavíráme, stejně tak, když odjíždíme, což je někdy i na několik hodin. Skrz garáž chodíme ven z domu mnohokrát za den, manžel v ní často rámusí s nářadím nebo sekačkou, máme v ní pračku. Pro ptáčata, která potřebují pravidelný přísun potravy, může být zavřená garáž smrtelně nebezpečné místo.

Dříve jsem střízlíkům vždy první základy hnízda vyhodila a oni odletěli hnízdit jinam. Výběr budek, keřů a stromů tu mají velký. Tihle letošní střízlíci se ukázali neuvěřitelně paličatí a vytrvalí. Navíc si z celé garáže už horší místo vybrat nemohli.

Někdy v půlce dubna jsem zahlédla střízlíka vyletět z regálu, který je těsně vedle rámu garážových vrat. V předtuše, co tam dělal, jsem se šla podívat. Tušila jsem správně. Na plastové krabici plné kleští a šroubováků ležela v jejím zadním rohu hromádka tenkých klacíků. S povzdechem jsem je vyhodila a garáž na hodinu zavřela.

Postavili si hnízdo na šroubovácích za budkou

Jenže další den začali ptáci na stejné místo nosit klacíčky znovu. I ty jsem vyhodila. Ale výměnou jsme jim nabídli budku na tyči, zapíchnutou těsně u rámu z vnější strany zdi garáže. Schválně jsme vybrali budku starou, zvětralou a vykousanou od veverek, když střízlíci jasně dávají přednost „vzdušnějšímu místu“. Další budku jsme zavěsili do větví tůje u garáže, odkud si klacíčky nosili. Ptáčci přilétli obě budky okouknout a…a začali znovu snášet na nářadí. Vyhodila jsem jim to potřetí a garáž jsme pro zbytek dne zavřeli.

Sotva jsme ji další ráno otevřeli, střízlíci začali znovu stavět. Udělali jsme poslední pokus. Budku z tyče jsme zavěsili na regál před krabici s nářadím. S tím, že pokud se jim zalíbí a začnou ji plnit, přesuneme ji zpět na tyč a budeme doufat, že v ní zůstanou. Jeden střízlík sice do budky šoupl pár kořínků, ale další už zase nosil za budku, na kleště a šroubováky.

Dočetla jsem se, že sameček pro samičku postaví několik falešných hnízd na různých místech. Samička si pak jedno vybere, stavbu dokončí a vyplní měkkou vystýlkou. Američané mají přísloví „Early bird gets the worm“. Tihle ptáčci se ale řídili českou obdobou, že „ranní ptáče dál doskáče“. To ráno totiž oba ptáčci pendlovali s materiálem tak rychle, že než jsme se nasnídali, hnízdo bylo skoro hotové.

To už jsem jim vyhodit nedokázala. Vzdali jsme to, ptáčci vyhráli. Ať si hnízdí na jimi tak tvrdě vybojovaném místě. Měli jsme z toho smíšené pocity radosti a starosti - starost převládala. Ještě byla naděje, že se samičce hnízdo nebude líbit.

Ze samičky jsou vidět černé oči

Střízlíci jsou oba stejně vybarvení, ale když se později do hnízda vracel už jen jeden, usoudili jsme, že je to samička a vybrala si právě tohle hnízdo. I když jsme s manželem seděli o kus dál v garáži, samička se pravidelně vracela s plným zobáčkem. Postup stavby jsem sledovala rychlým nakouknutím „za budku“, ale jen tehdy, když samička zrovna odletěla.

Zavěšenou budku jsme už nechali na místě, možná právě proto si hnízdo samička vybrala. Hnízko je sice ve výši našich očí, ale skvěle ukryté za budkou, takže když jdeme kolem, vůbec není vidět. Samozřejmě zůstává teď garáž otevřená celý den, tedy i když odjedeme. Na noc spouštíme vrata na necelou třetinu, ptáci už musí být na zvuk zvyklí z předešlých dnů. Samička tak může ráno snadno létat ven a dovnitř sotva se rozední.

Z počátečních klacíků, kořínků a dlouhého borového jehličí se postupně stalo hezké hnízko. Malá, hluboká kukaň, uvnitř vykroužená do hladka. Když samička uznala svoje dílo za hotové, v několika dalších dnech, vždy ob den snesla jedno vajíčko.

Právě proto, že hnízdo je za budkou, mohu ho fotit jedině z úhlu. To dělám zásadně bez blesku a s dostatečným odstupem, abych samičku nevylekala. Ale i tak vidím jen otvor kukaně, do její hloubky vůbec ne. Z rozmazané fotky se na počítači snažím zjistit, jestli samička v hnízdě je, abychom kolem chodili extra opatrně.

V hnízdě, měkce vystlaném, jsou tři vajíčka

Samozřejmě jsem byla zvědavá, kdy a jestli samička snese vajíčka. Jak jsem napsala, hnízdo jsem kontrolovala jedině tehdy, když jsem měla štěstí a zrovna zahlédla samičku vyletět. Věděla jsem, že je na moment prázdné, doběhla jsem pro digitál, přiložila ho zblizka k hnízdu a „nakoukla dovnitř“.

Naposledy jsem to udělala, když v hnízdě byla tři vajíčka. Pak už se mi zahlédnout samičku vyletět nepoštěstilo. Podle „fotky z dálky“ ale v hnízdě byla, neopustila ho. Tak jsem přestala nakukovat a nechala ji v klidu vajíčka zahřívat.

Samička střízlíků může snést až sedm, výjimečně i osm vajíček. Sama na nich sedí 12 až 15 dnů, oba rodiče pak dalších 12 až 18 dnů krmí ptáčata. Kolik vajíček nakonec v tomhle hnízdě bude, vědět nebudu. Vůbec by nám nevadilo, kdyby zůstalo jen u těch tří. Odchov ptáčat by byl mnohem rychlejší a měně stresující jak pro střízlíky, tak pro nás.

Doufáme, že „hnízdění“ společně zvládneme a časem se dočtete pokračování.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.