Široko daleko žádný Josef, přesto neprojde 19. březen, abych v ten den nevzpomněl na to, jak se u nás doma kdysi „na Josefa“ oslavovalo. Dříve hojně dávané jméno dnes nepatří zrovna k těm zvlášť oblíbeným. Možná bylo oblíbené jako jméno biblické, možná sehrálo nějakou roli jméno císaře, ale je fakt, že Josefů bylo dříve opravdu mnoho. Jejich svátek připadající na 19. března nešlo odbýt jako svátky jiných jmen.

U nás v rodině bylo Josefů hned několik. Dědeček, bratr druhého dědečka a otcův bratranec.

1 Blahopřání k svátku Josefa

Oslava svátku Josefa se v rodině odlišovala od průběhu všech dalších jmenin. Pamatuji si na ni jako na oslavu předcházející Velikonocím s tím rozdílem, že Velikonoce byly kratší. Alespoň mi to tak tehdy připadalo.

Nikdy to totiž nezačalo a neskončilo 19. března. Bydleli jsme s dědečkem v jednom domě, my v horním bytě, děda v přízemí, takže si to pamatuji. Gratulanti chodili ve vlnách, ti první tři čtyři dny před dědečkovým svátkem. Nejen členové rodiny, kteří se při té příležitosti k nám zdaleka sjížděli, ale také dědovi bývalí spolupracovníci a kamarádi z legií. Z někdejší početné legionářské obce zůstalo na přelomu 60. a 70. let 18 legionářů a pochopitelně žádný z nich nemohl na oslavě Josefa chybět. Poslední gratulanti přicházeli ještě tři čtyři dny po 19. březnu. Asi se to muselo nějak organizovat, protože ta spousta gratulujících, odhadem 60 osob, najednou přijít nemohla.

Přesně na 19. března přišel vinšovat otcův bratranec, také Josef. S ním jsem při oslavě hrával bleskové šachové partie. Strýc byl rozený bavič, kdysi prý s úspěchem hrával v divadle v Těšíně, dal ale přednost rodinnému životu a slibné divadelní kariéry se vzdal. Byl to šachista dnes vyhynulého druhu kavárenských hráčů. Zábava mu nebránila udržet si přehled o tom, jaké léčky na něho chystám, jen tak letmo, předstíraje nezájem, pokukoval na šachovnici a svižně tahal figurkami. Okázale najevo dávané pohrdání šachovou teorií zahájení vyrovnával kombinačními schopnostmi. Musím přiznat, že jsem tak trochu kalkuloval s jeho nepozorností, kterou by mohl po těch několika přípitcích mít, ale spoléhat se na to nedalo. Byl to za všech okolností nebezpečný soupeř.

2 Blahopřání k svátku Josefa

Ve dnech, kdy přicházeli gratulanti, pobýval dědeček většinou v jídelně. Byla to velká místnost s rozkládacím stolem a spoustou těžkého nábytku z 30. let. Rozlehlý prostor s vysokými stropy vytápěl teplovzdušný krb, do něhož se v předsíni sypal koks. Občas bylo nutné přitápět gamatkami, což byla malá plynová kamna na zdi pod okny s krátkým vývodem spalin ven skrz zdivo. Všude visely obrazy, z nichž vynikalo velké zátiší s ovocem, kyticí a pohárem. Také tam bylo koncertní křídlo Petrof. Na jeho černé, lesknoucí se desce vedle hromady not stála na háčkované dečce vysoká porcelánová soška štíhlé tanečnice s rozevlátou sukní. Tak si na tu místnost, kde se na Josefa oslavovalo, pamatuji.

Dědeček měl několik velkých alb s fotografiemi. V jednom jsem nedávno našel několik pohlednic, které mu gratulanti k svátku poslali. V té době jsem ještě na světě nebyl. Ze speciálních pohlednic určených výhradně k přáním na svátek Josefa je vidět, jak významný svátek to kdysi býval, když se vyplatilo tisknout blahopřání jen pro Josefy. Jiná jména takové privilegium neměla.

Na Josefa a vše, co k tomu u nás patřilo, jsem se vždy těšil. Pro dědečka byl jeho svátek důležitým mezníkem. Bez ohledu na to, zda se venku hlásilo o slovo jaro, nebo všude kolem ještě ležel sníh, vycházel dědeček od toho dne na zahradu, kde se uvelebil na lavičce nebo v proutěném křesle přineseném z verandy. Alespoň na chvíli.

Dědeček byl ročník 1889, což je docela zvláštní rok, v němž se narodil Chaplin, ale také pán, kterého Chaplin v jednom svém filmu karikoval, a který rozhodně žádnou radost lidem nedal, spíš naopak.

3 Blahopřání k svátku Josefa

Vzpomínám, že jako kluk jsem vždy nevěřícně naslouchal tomu, když na svátek Josefa dědeček vyprávěl, jaké nádherné počasí 19. března bylo, když on začal chodit do školy. Nikde žádný sníh, kluci hráli kuličky, bosí běhali kolem řeky a přebíhali z jednoho břehu na druhý. Pro dědečka byl Josef definitivním koncem zimy a počátek jara. Bylo tomu těžko uvěřit, protože za našeho mládí kolem 19. března někdy ještě sněžilo, venku ležely zbytky sněhu nebo alespoň ledová břečka. Na dědečkova slova jsem si vzpomněl až po mnoha letech, když jsem četl knihu Malá doba ledová od britského autora Briana Fagana, kde se popisuje mimořádné oteplení spadající do let 1890 – 1900. Takže to byla pravda, co nám dědeček vyprávěl. Prostě je těžké porozumět něčemu, co jsme sami nezažili.

Oslavy jmenin Josefa tak někdy s menším, jindy s větším odstupem přecházely do velikonočních rodinných návštěv. Prostě nejdřív Josef a pak brzy na to Velikonoce. Jinak jsem si to ani nedokázal představit, před Velikonocemi musel být Josef. Proto asi pro mne nejsou tím skutečným (ne kalendářním) předělem, kdy začíná jaro, Velikonoce, ale svátek Josefa 19. března.

Foto: blahopřání k svátku Josefa z 30.- 40. let 20.století (archiv autora)