Nečekejte žádný kulinární div, jde o zcela obyčejný recept, u kterého je možno zaměnit směs koření podle vlastního výběru. Je také možné, že tenhle způsob pečení znáte a máte ho vyzkoušený.

Pivo ve stojánku.

To bylo tak. Před mnoha lety jsem si koupila stojánek upevněný na kartičce s receptem „Kuře na pivě (Beer can chicken)“. V té době už jsem věděla, že manžel dává přednost bílému kuřecímu masu a velmi nerad obírá kosti (což já naopak dělám ráda). Proto jsem raději kupovala (a kupuji) kuře už porcované. Buď balená prsíčka, nebo čtvrtky, u nichž z manželovy porce kosti před podáváním vykroutím. Ale stojánek se mi líbil (tvar přesně na plechovku piva), tenkrát nestál ani dolar, tak jsem ho koupila. S tím, že možná recept vyzkouším, a když ne, třeba najde jiné uplatnění.

Roky utíkaly a stojánek zůstával netknutý. Mnohokrát se s námi stěhoval, spolu s dalšími kuchyňskými udělátky. S těmi, u kterých jsem se také nechala zlákat ke koupi, nepoužívám je, ale stejně jako stojánek je nedokážu vyhodit.

Skoro tříkilová slepice.

Koncem listopadu jsme se vraceli domů a já si vzpomněla, že na druhý den nutně potřebuji vajíčka a mléko. Zastavili jsme u supermarketu, do kterého normálně nechodíme, ale který byl šikovně při cestě. Manžel mě vysadil a zajel o kus vedle natankovat. Nákup mi zabral pár minut, tak jsem čekání na manžela využila prohlížením nabídky masa. A k mému údivu jsem zahlédla slepici! Údiv proto, že jsem žila v přesvědčení, že slepice (angl. hen) se tu běžně neprodává, všechno to jsou kuřata (chicken). Teď jsem zahanbeně poznala svůj omyl, asi jsem slepici nikdy dostatečně nesháněla. Slepice byla čerstvá, levná. A já si vzpomněla na ten dosud nepoužitý stojánek. Slepici jsem koupila a byla rozhodnutá recept konečně vyzkoušet.

Kartónek, ke kterému byl stojánek původně přichycený, jsem už dávno ztratila, takže jsem šla recept hledat na internet. Vykouklo jich na mě opravdu hodně, ale příprava byla vždy stejná – slepici okořenit, nasadit na pivo a šoupnout do trouby, nebo na BBQ grill. Rozdílné byly jen směsi na potření kuřete (ano, všichni pekli kuře). Některé směsi vypadaly chuťově zajímavě, jiné méně. Manžel sice nad koupenou slepicí trochu zvedl obočí, ale proti mému pokusu pečení námitky neměl. Proto jsem se rozhodla neexperimentovat s neznámou směsí, ale použít naše oblíbené Cajun (kreolské) koření. S ním mu chutná všechno!

Co potřebujeme.

K přípravě jsem potřebovala pouze koření, dvě plechovky piva a cibuli. Propláchnutou slepici jsem potřela olejem, aby na ní koření lépe drželo. Protože byla velká, spotřebovala jsem na vnější i vnitřní potření dobře pět, možná šest polévkových lžic koření. U některých receptů doporučovali nasypat část vybraného koření ještě přímo do piva. To se mi už zdálo moc. Velký pekáč jsem vyložila alobalem a vylila do něj polovinu první plechovky piva.

U druhé plechovky „do slepice“ často doporučovali udělat po otevření ještě několik dalších otvorů. To se mi nedařilo, tak jsem z plechovky vyřízla rovnou celé víčko. Otevřené pivo jsem dala do stojánku, slepici na něj nasadila a křídla pro jistotu přitáhla k tělu provázkem. Čtvrtkou cibule jsem slepici „ucpala krk“. Zbytek jsem pokrájela a přidala do pekáče k pivu. Pak jsem celý pekáč lehce zakryla alobalem a šoupla do trouby (takhle vysoce vyboulenou pokličku doma nemám).

Napíchnout a šup s ní do trouby.

Kuře by se určitě peklo mnohem kratší dobu. Skoro tří kilová slepice potřebovala čtyři hodiny. Během pečení jsem alobal jednou nadzdvihla a do pekáče vylila zbytek piva z první plechovky. Na poslední asi půl hodinu jsem alobal sundala, aby se udělala kůrčička.

Hotovou slepici jsem sundala ze stojánku, přendala na jiný pekáč a vrátila do vypnuté, stále teplé trouby. V plechovce, co byla ve slepici, zbylo ještě trochu piva, které jsem nalila do šťávy. Po zamíchání jsme vše slila do misky a přilila tolik vody, abych měla dost omáčky. Po usazení jsem sebrala část vrchního tuku (nevyhodila, mám ho v lednici) a zbytek rozmixovala na jemno. Protože jsem na potření slepice použila hodně koření, odpovídala tomu i chuť omáčky. Byla ostrá, což má manžel rád, ale nevadilo to ani mně, protože byla výborná. Choti jsem odkrojila velkou porci slíbených prsíček, sobě stehýnko. Maso i rýži jsem polila omáčkou a přidala růžičkovou kapustu, kterou jsem zrovna měla doma.

Pekla se čtyři hodiny.

Uvědomila jsem si, že to byla moje první slepice, co jsem kdy sama pekla, takže jsem už zapomněla, jaké je to dobré maso. Rozhodně chutnější, než kuřecí. Nebo jsou „jižanské slepice“ jinak krmené. Možná kdybych slepici bez stojánku jen pivem podlévala a polévala, výsledek by byl stejný. My si každopádně velmi pochutnali a manžel moc chválil. Maso bylo křehoučké, šťavnaté a chuť tmavého mi připomínala chuť krůty. Nevím, jak dalece výsledek ovlivnilo pivo, neměla jsem s čím porovnávat. Ale přímo „pivní chuť“ jsme v mase ani jeden nepoznal.

Obraného masa jsem měla spoustu a zbylo mi i dost omáčky. Takže za tři dny jsme měli „slepici na smetaně“, kdy jsem omáčku zjemnila zakysanou smetanou a udělala knedlíky. Také to bylo moc dobré a ještě jsem část masa dala do mrazáku. Teď, když vím, že se tu slepice prodává, určitě ji časem udělám znova, manžel odsouhlasil. Možná zkusím jinou směs koření.

Já si dala stehno

Také pečete slepici? Jaký je váš oblíbený recept, jaké koření?

P.S. Když jsem hledala recept na netu, sotva polovina lidí kuře nasazovala na stojánek. Většinou ho napíchli jen na plechovku a stehna kuřete roztáhli jako podpěry, aby se nekácelo. Takže pokud máte chuť kuře či slepici vyzkoušet, jde to i bez stojánku.

Dobrou chuť!

Foto: Marička Crossette. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do podrobnější fotogalerie!