Snažím se spát, ale to se mnohdy nezdaří. A tak bloumám po místnosti, pozoruji oknem sýkorky, vynáším hračky z krabice a trhám nachystané papíry. To mě baví. Mohl bych se živit jako skartovačka. Čas ubíhá pomalu, ale nejpozději do 15 hodin vždycky někdo dorazí domů.

Ten někdo mě hned vyvenčí, seřeže za případné "dary" na podlaze a hlavně nakrmí. Snažil jsem se vyštěkat jim do hlavy díru a dát jim tak najevo, že se ve slušných rodinách obědvá v poledne! Nezabralo to a já už se tím netrápím. Mám totiž takový hlad, že porci slupnu ve vteřině. Bezprostředně po jídle jsem skvěle naložen. Jenomže oni dvakrát v týdnu ještě nezůstanou doma a na pár hodin mě ještě zavřou, protože malá panička musí na trénink.

Schvaluji, že se dala na bojové umění, protože její dovednosti by se mohly hodit proti případným pittbulím tupcům. Když už jsme u toho, minipanička je neúnavná. Přijde z juda, napíše úkoly a jde se mnou blbnout. Je to vlastně z lidského pohledu taky mládě a my dva jsme se opravdu hledali, až jsme se našli. Těch psích kousků, co se spolu za den navyvádíme…paráda.

Ovšem nejlepší jsou víkendy. Ty patří mně a já patřím všem. Připadám si jako šejk. Všichni mě obletují, hladí a rozmazlují. Podotýkám, že když jde Květa, tak se zastávají spíše jí (prý proto, že je starší a mě chápe jako vetřelce. Pche!). S Květou jsme si o samotě již mnohé vysvětlili. Je jen otázka času, kdy ji získám za spojence. Však i panička do ní hučí, aby se umoudřila a nesyčela na mě. Včera jsem naopak dostal vynadáno já, když jsem na ní štěkal. Jaká nespravedlnost! Vždyť jsem jí jen štěkal: "Kde jsi byla tak dlouho?"

Jméno

Moje jméno. Byl jsem s ním spokojen. Správně, BYL! Situace se mi nějak vymkla z tlapek, protože mě začali oslovovat různými způsoby a mě se to nelíbí.

Posuďte sami: říkají mi třeba ROWENTA - neznám sice význam tohoto slova, ale takhle mě panička oslovuje, vždycky když slídím po kuchyni a hledám drobky (nebo nějaký ten zbyteček jídla, aúúúú…). V životě bych se k podobnému způsobu obživy nesnížil nebýt té drastické diety, o které jsem se už zmínil.

Další oslovení: KRYSA - děsný, co? Takhle prý vypadám nejčastěji na zahradě nebo po koupeli. CHLUPATÁ ČERNÁ KOULE - protože jsem prý zarostlý. A to se mám snad ostříhat sám? BLBEC - tohle je smutné, nemyslíte? Oslovení vzniklo, když jsem lítal po obýváku a zrovna pod stolem mě napadlo vyskočit na sedačku. Samosebou, že jsem se pekelně praštil do hlavy. Au.

No a oni pak vypustili tohle slovo ze svých lidských tlam. Dále slýchávám různé zprzněniny svého jména například RAMBOUŠ, RAMBIK, RAMBÍČEK, RAMBARE, dokonce BAMBŮČA, pan RAMBOUSEK atd.

Bábinka

Svojí prapaničku jsem měl v oblibě už z vyprávění. Došlo mi, že se prakticky zasadila o mé působení v téhle bláznivé rodince. Když jsem jí poprvé uviděl naživo, hned jsem poznal, že umí pěkně rozmazlovat.

Traduje se, že ze svého pudla Beníčka udělala nesnesitelného tyránka. Samozřejmě si to vyžádalo jisté oběti, například pokousané členy rodiny nebo zahnání případných návštěv. To se mi zamlouvá. Víte jak přepychově se žije těmto psům? No, každopádně prapaničku jsem si začal získávat na svou stranu.

Vyvalil jsem na ní své hnědá kukadla, hlavičkou hýbal ze strany na stranu tak, abych dal najevo, že rozumím každému jejímu slovu. Pak jsem nasadil osvědčený trik se svým ocáskem a hnedle jsem se ocitl v jejím náručí. Připadal jsem si jako V. I. P. host, neb si mě posadila až na hruď.

Neklouzal jsem z ní jako u svých paniček doma, jelikož bábinka má docela slušné polštářky. Uvelebil jsem se tedy na nich a jal se olizovat krk. Ten byl sice silně naparfémovaný - na protest jsem si i kýchl - ale práci jsem zodpovědně dokončil. Citová investice byla přijata.

Druhý den jsem jí na důkaz své náklonnosti poslal e-mail s rozpracovanými Pamětmi. Ještě jsem je s nikým nekonzultoval a potřeboval jsem trochu nezávislé kritiky (nezávislost jsem si chytře pojistil už předem svou přítulností). Hrdě štěkám, že mi moje prvotina přinesla tento ohlas:

"Ahoj Rambo,

je vidět,že jsi přišel do správné rodiny, máš totiž literární talent jako tvá panička. Piš dál a pak to vydej knižně a budeš mít peníze na tu nejlepší baštu jaká existuje. Protože mám sklerózu v pokročilém stádiu, nemohu si vzpomenout na jméno spisovatelky knihy Robin aneb život štěněte, ale ty ji strčíš do kapsy. Tak dál, těším se na pokračování a taky napiš, jak jsi se seznámil s tvou malou paničkou, která tě tolik chtěla.

Zdravím tě- tvá prapanička"