Naše zahrádka je k ptákům poměrně přívětivá celoročně. Máme dvě vzrostlé borovice, hustý tis a ještě neproniknutelnější velkou cesmínu. Pak nějaké keře ozdobné (a bobulonosné) a taky řadu ovocných stromů a keříků. Navíc máme tři poměrně velké „rybníčky“ s bezpečným koupacím a napájecím prostorem. Takže potravy, pití, koupání i úkrytů je dost.

Vrabec

Od pozdního podzimu do jara přikrmujeme na všech stranách zahrady, navíc babička krmí celoročně, takže hlady určitě ptačí osazenstvo netrpí. Provoz na krmítku nebývá vždy stejný. První velké nájezdy přijdou s chladným počasím a krátkým dnem. Jakmile přijde sychravý podzim, krmítka jsou prázdná ihned.

S přibývajícími dny je množství strávníků velmi proměnlivé – pokud nasněží, objeví se u nás hordy lesních nájezdníků. Obří hejno „lesních“ kosáků doplní naše stálé zahradní.

Kos

Rázem je velmi rušno. Také hejna lesních sýkorek (doplněných třeba i o šoupálky) najednou najdou cestu do krmítek. No a pokud dorazí zrnožravci – jíkavci, pěnkavy, zvonci a dlaskové… zejí krmítka prázdnotou, i když se sype každý den.

Jíkavec

Spousta ptačích druhů je přelétavá – takže v závislosti na počasí mizí a zase se vrací. Takže někdy dorazí hejna ze severu, jindy se vytratí tradiční obyvatelé zahrad. Pravidelně se u nás objevuje hejno mlynaříků dlouhoocasých, nepravidelně hejna jíkavců či stehlíků.

Mlynařík

Někteří strávníci jsou nenápadní. Třeba střízlíci žijí v okolí celoročně, ale vidět se často nedají.

Střízlík

Červenka je elegantní ptáček – ale vůči svým příbuzným je zcela nesnášenlivá.

Červenka

Málokdy uvidíte dvě červenky najednou – a když už, tak se mydlí, až peří lítá. Na rozdíl od čížků – těch se v krmítku živí desítky najednou a nic se neděje.

Čížkové s červenkou

Letos máme několik ne zcela tradičních zimních hostů. K běžným brhlíkům, strakapoudům a žlunám se přidal strakapoud malý (vidím ho tak jednou za pět let), pravidelně se objevuje sýkorka parukářka.

Brhlík

Strakapoud

Zato jsem ještě letos neviděla sýkorku babku – takže stále nějaká do party chybí. Modřinky, koňadry a uhelníčci jsou u nás velmi početné.

Koňadra

Modřinka

Vždy u nás byly hrdličky. Tak dva či tři páry. Letos je u nás přehrdličkováno. Obří hejno desítek „hrdel“ zlikviduje všechno zrní během chvilky.

Hrdlička

Přiznám se, že mě štvou… Ale mám kamarádku, která nezklame. Paní krahujcová si totiž všimla, že hrdliček máme víc než dost. A pravidelně se k nám chodí nasnídat. Asistují jí u toho sojky, straky i vrány šedivky. Ty jediné ji někdy dokáží od kořisti vyhnat, straky a sojky šanci nedostanou.

Vrána

Sojka

Prostě na jídelním lístku je u nás slunečnice, další druhy zrní, drcené larvy bourců, lojové peletky, spousta tukových koulí a válečků, nakrájená houska, plátky jablek a taky hrdličky.

Divný ptáček

Night ptačí provoz neřeší. Z obýváku kouká na jedno hojně navštěvované krmítko a zpozorní, jen když se u něho objeví sousedovic Mireček. To je modrý briťák – a moc hezky slyší na „padej, nebo pustím Nighta“. Dokonce ani lojové koule Nighta nelákají – vždyť ví, že miska je vždycky plná – a na rozdíl od ptáčků on spí v teple pod duchýnkou.

Foto: Xerxovi