Bereme toto chování jako součást rodinného života a nepřijde nám na něm ani nic úžasného, ani nic zvláštního. Ale přijdou chvíle, kdy člověk vychutnává každý okamžik se svým starým zvířecím kamarádem a tyto chvilky jsou pro něj jedinečné, protože mohou být zároveň i poslední…Náš Brian nyní bojuje se srdeční vadou a prognózy vzhledem k jeho věku 10 let nejsou příznivé. A tak si v těchto dnech daleko více uvědomuji, co vlastně dělá Briánka tím pejskem, jakým právě on je.

Občas Briánkovi říkám Paličák. Od malička je paličatý a když něco udělat nechce, tak to prostě neudělá. Jako například aportování. Vždy jsem toužila po psovi, který mi bude aportovat, avšak Briánek je pravý opak aportéra. Občas, z čiré zlomyslnosti, mu hodím míček a řeknu: Přines. Výraz zhnusení, který po mne vrhne, stojí za vidění. Občas se dokonce demonstrativně otočí ke mně i zadkem. Jsem-li obzvlášť poťouchlá, svůj požadavek opakuji a ručkou pejska jemně pobídnu určeným směrem. To pak následuje buď zabručení a odchod Briánka ze scény, nebo sebou práskne na zem a je z něj nemohoucí pes.

Občas Briánkovi říkáme Arafat. Metodu naznačování, že se chce vyvenčit, vypiloval k dokonalosti. Nestačí mu pouze si sednout před dveře francouzského okna vedoucího na zahrádku. Aby bylo naprosto jasné, co chce, tak si zároveň sedne pod záclonu případně závěs a nechá je ladně splývat přes svou hlavu. Někdy vypadá jako Arafat, někdy už to přežene a zabalí se tak, že pouze závěs končící chlupatými pacičkami prozrazuje, že uvnitř se skrývá Briánek, nyní už nepochybně naštvaný, že jsme tak nedovtipní a neotevřeme dveře hned.

Občas Briánkovi říkám Okupant. Je to pejsek odmalička žárlivý a tak když do rodiny přibyl druhý pes, začal si doma, jakmile jsem usedla na gauč, lehat přese mne. Na druhého pejska pak zbývá už jen můj bok, ke kterému se může zády přitisknout. Občas si připadám jako obložený chlebíček, když tak sleduji televizi v psím obležení.

Občas je Briánek zván Psem lavicovým. Postupem let si vypracoval rituál, že po ránu, když vstaneme, se přemístí na lavici u kuchyňského stolu, kde podřimuje a jedním očkem sleduje průběh příprav snídaně.

S lavicí souvisí i další jeho přízvisko - Sardinka. Jakmile totiž zasedneme k obědu, obvykle vyskočí na lavici mezi mne a taťku, kde se z něj stane malilinký pejsek, jen abychom ho nevyhodili. V tom okamžiku přestává i slyšet, protože na povely Dolů nereaguje. Postupem doby jsme se s tím smířili a ochotně se posouváme na kraj, abychom se vešli.

Mohla bych Briánkovi říkat Pacifikátor. Já se totiž doma nesmím rozčilovat. Jakmile zvýším hlas, okamžitě přiběhne a začne na mě vyskakovat a celou svou psí řečí mi říká: Okamžitě toho nech! Kdyby to dělal u všech, řeknu si, že prostě nemá rád, když nastane v rodině napětí. Ale dělá to jen mně. Ostatní členové rodiny si ve vypjaté chvilce od plic mohou zakřičet, já nemám šanci a jsem hned zpacifikována psem.

Mohla bych Briánkovi říkat i Tester potravin. Testujeme na něm čerstvost uzenin. 3 dny starý salám už nepozře. Trochu nám tato jeho vlastnost nyní komplikuje podávání léků, takže musím vymýšlet důmyslné finty, jak do něj prášky vpravit. Prosté otevření tlamičky, vsypání léků a podržení čumáčku proti vyplivnutí považujeme pod svoji důstojnost a používáme jen v krajním případě. Jsme přece lidé rozumní a to by bylo, abychom neoblafli jednoho malého psa.

Doba slávy anglické slaniny pominula, s paštikami je to také na štíru, protože zřejmě mají velké výkyvy v kvalitě zpracování a zkuste pak omatlaný prášek v paštice balit do něčeho jiného. To bych poznala i já. Skončilo i období nekrájeného šunkového salámu, z kterého se vykrojí kostička, důmyslně do ní prášek umístí a podá pejskovi. Nyní se prášky dávají do syrového hovězího. Zatím jsem nezjišťovala, zda se jedná o svíčkovou, nebo nějaký lacinější druh, ale k té svíčkové se jistě brzo dopracujeme.

V současné době si ale nejvíce přeji, abych Brianovi mohla ještě dlouho říkat prostě… Briánku.