20.9.2019 | Svátek má Oleg


PSI: Pepíčka bych samou láskou (v rejži) sněd

27.9.2007

Pidifenečka totiž oplývala tolika psími ctnostmi, že by se nevešly do žádného maxipsa. Za věrné provázení svých lidí na cestách necestách dostala přezdívku Prdelka. Její neohrožený duch jí vysloužil přídomek Lví srdce, jímž se svého času honosil Richard I. Prdelka Adélka Lví srdce - no řekněte, nezní to vznešeně?

Bráno z lidského hlediska, jedinou Adélčinou nectností byla averze k hlučným, neomaleným a oprsklým příšerkám (dětem) a k neohrabaným, kňučícím a čurajícím elementům (štěňatům).

Bráno z Auřina hlediska, Adélka měla samé nectnosti a pouze jednu ctnost - averzi k hloupým dětem a k ještě hloupějším štěňatům.

Stejně jako není pes povinen milovat cizí děti, není fenka povinna milovat štěňata - ani svá, natož cizí. Stejné je tomu u lidí: jeden nesnáší děti, druhý štěňata, třetí nesnáší jak děti, tak štěňata... Jsou tací, kdož nesnášejí nikoho, ba tací, kteří nesnášejí ani sami sebe.

Pes si musí vůči dětem vytvořit stejnou imunitu jako vůči leptospiróze či psince. Musí si vypěstovat psychické obranné mechanismy, aby malé trapiče, až přeteče pohár jeho trpělivosti, nepoválel a nepřikousl. Když jsem se dívala z okna, jak na naší zahradě dovádí osmiletá Jana, tříletý Pavel a německá ovčanda Brita, v duchu jsem před trpělivostí fenky smekala klobouk.

"Ta fenka, na rozdíl od naší sousedky, přijde rovnou do nebe, ačkoli nechodí, na rozdíl od sousedky, do kostela!" napadlo mne.

Co chvíli špunt ovčandu bolestivě zatahal za srst, přišlápl jí tlapu, v objetí škrtil, cpal jí do tlamy flašku s pitím, šermoval proti ní větví, fenka byla zalita spolu s pelargóniemi, chvíli lítala se šátkem na hlavě, obtěžkána nákladem hraček se změnila v tažného, nákladního a špeditérského psa, přetrpěla pískání na flétničky, uskakovala před rozhoupanou zahradní houpačkou, byla lovena do lasa, stala se pohyblivým terčem vodní pistolky...

Britina láska k dětem byla ochranným filtrem, který stoprocentně zachytil vše, co je zvířeti proti srsti a co je děsí. Nesmírná náklonnost fungovala jak spolehlivá blokace agrese. Brita nikdy nic dětem "nevrátila". Když děti dobromyslnou fenku zlobily, brala to jako kamarádské škádlení a smála se. Za to samé byly matkou napomenuty, ba i pohlavek slízly.

Představte si, kdyby invazi těchto činorodých sourozenců zažil pes bezdětných manželů! Příslušník miniplemene by dostal hysterický záchvat a buď by děti ze strachu pokousal, nebo by před nimi s řevem prchal. Velký pes by důstojným krokem vyklidil bojiště a lidská mláďata okázale ignoroval. Když by ho hladily, s kamenným výrazem by tuto intimitu přetrpěl.

Tak se k dětem choval náš Mon. Aura dětské návštěvníky v brance přivítá, sbalí si svých pět švestek (rohlík, vepřová nožička, gumový šášula, moje stará šála a míček) a šupho na pelech do sklepíčka. Nikdy nezapomenu u dveří od sklepa otočit klíčem. Co kdyby nějakého všetečku napadlo jít se podívat, jak Aurinka hajá...

Ačkoliv pes stanul na vysokém stupni domestikace, neztratil "právní povědomí" divoce žijících zvířat. V psovi přežívají instinkty a pudy šelmy žijící a lovící ve smečce, a tak dodržuje zákony smečky. Proto pes-samec neublíží smečkou "hájeným" štěňatům, proto dominantní fenka zabije, jestliže má pro tento krvavý akt pádný důvod, štěňata podřízené fenky anebo cizí štěně.

V každé skupině zvířat panuje přísná hierarchie: budete-li mít dvě fenky a jedna bude velet a druhá poslouchat, dejte na modlení, aby to vydrželo navěky. Mnohem horší totiž je, když si fenky své postavení co chvíli vyjasňují rvačkami. Jsem ve věku, kdy nemusím mít všechno a být u všeho. Dokáži se tudíž obejít i bez rvaček dvou velkých ostrých fen, neboť - zejména v období říje, probíhají naplno.

Nedoporučuji ponechávat bez dozoru štěňata submisivní feny s dominantní psí "tetkou". Garantuji vám, že když se alfa-fena do štěňat pustí, podřízená fena svá štěňata bránit nebude! To není zbabělost, to je respektování vůle nadřízeného zvířete. Takový je zákon vlčí smečky a psi ho dosud jsou a ještě dlouho budou poslušni.

Zákony zvířat nelze posuzovat prizmatem zákonů lidské společnosti. Tím spíše, že zvířata zákony přírody respektují, kdežto lidé zákony svého státu nikoli.

Alfa-vlčice zabíjí proto, že potravy není nikdy nazbyt a vlčata představují další hladové krky na "vykolíkovaném" teritoriu smečky. Tím, že smí mít potomstvo jen hodnostně nadřazená zvířata, dochází k přirozenému výběru. Množí se silní jedinci. Tím nejsou myšlena největší, nejmohutnější a nejrvavější zvířata! Tím jsou myšlena fyzicky zdatná, psychicky odolná, adaptabilní, vysoce inteligentní zvířata.

Jednou k nám přišla návštěva s několikaměsíčním dobrmanem. Aura prý hlídající, ve skutečnosti podřimující u vchodu do verandy se pouze z polohy na boku převrátila do polohy ležícího střelce. Psa sledovala ostřížím zrakem - a ticho po pěšině! Pejska jsme pustili z vodítka, aby se proběhl po zahradě. Aura odvrátila hlavu a se zájmem pozorovala, co dělají za plotem slepice, kachny a sousedka. Ani se nepohla. Naše bdělost byla ukolébána.

"S klukem se rvát nebude!" řekli jsme si a svorně si oddychli. V tom s děsivým řevem vylítla a dobrmana poválela za to, že se bez dovolení napil z její misky. Zatímco my byli v šoku, psí mladík nikoli. Oklepal se a hrál si s klackem, jako by se nic nestalo. Když mu opět vyprahlo, šel se Aury dovolit.

"Jistě, že se můžeš, hochu, napít! Copak jsem nějaká krkna krkatá?" pravila s údivem. Přistoupila k misce, zhluboka se napila a pár slz na dně mu nechala. Laik by řekl, že je fenka lakomá. Etolog by řekl, že takovéto chování je pro fenku typické. Instinkt sebezáchovy jí velí: Štěně může zemřít žízní, ty nikoli! Narodí se další a další štěňata, když ty, dárkyně života, přežiješ!

Kdykoli se u branky objeví návštěva s jednojakstarou fenkou, z Aury se vmžiku stane fúrie. Auřin řev funguje coby výstražná cedule s textem "Čubkám vstup zakázán!" "Proč, Auro?" ptám se. "Protože už tu žijeme my dvě!" odpoví a s jekotem se vrhne proti brance. Není slyšet vlastního slova a návštěva kvapem odchází. "Nevíš, co mi chtěli?" ptám se. "Nic, když s sebou měli fenku!" odpoví a jde si lehnout pod hrušku. Zkrátka a dobře - s nicama k Sehnerům nechoďte!

Při venčení Aura štěňata ignoruje. Pokud se k nám důvěřivý cvalda nerozeběhne! To je něco, co fenka obranářka nestrpí. "Halt!" vyštěkne na štěně a startuje, ale já si ji přitáhnu zpět k noze. Jenom jednou jsem se neovládla a pohladila roztomilé štěně. "Halt!" vyštěkla na mne a vystartovala po štěněti. Duchapřítomně jsem ji popadla za obojek a uzemnila. Hlazení cizích psů žárlivá Aura nestrpí.

Mon psí potěr miluje. Z malých psích holčiček je nejdříve paf, pak dočista auf a nakonec hin. Česky řečeno, chová se jak trouba. Že ho jedna rafla do čenichu, druhá mu vytahala z rýže maso, třetí se po něm prošla zablácenými tlapkami, čtvrtá mu načurala do pelechu? Nevadí! Čubinkám je dovoleno všecinko na světě! Díky této filozofii si můj spolužák pořídil čtyři nemanželské děti!

Reaguje-li vaše zvíře nepřátelsky či se strachem na děti, ježto na ně není zvyklé, proč byste je měli nervovat? Nedovolte, aby se psa děti dotýkaly, neboť není důvod. Pes není bezduchá hračka, pes je živý tvor schopný týchž citů a pocitů jako člověk. Jak by bylo vám, kdyby se k vám přiřítila banda cizích výrostků a začala vás drbat za ušima a pod bradou, tahat za ocásek, štípat do faldů na břiše, převrátila vás na záda jak želvu...

Co říkáte? "Ať si něco takového, haranti, zkusí?" Nejste, vážení čtenáři, vůči dětičkám, které to myslely tak dobře, agresívní? Nejste vy bojové plemeno? Nejste ani to, ani ono a já s vámi plně solidarizuji. Proto své psy před nechtěnou pozorností cizích lidí chráníme.

Řekli jsme si, že fenky nemají v popisu práce zbožňovat cizí štěňata. Patří-li vaše fenka mezi tzv. herodesky, netrestejte ji za to. Znamená to jedno jediné: vaše fenka je poslušna silného pudu sebezáchovy. Jako se člověku nepodaří poručit větru dešti, tak se člověku nepodaří vymýtit ze svého psa instinkty a pudy, aniž by zvíře psychicky a fyzicky nezdeptal.

Psa dělají psem jeho instinkty a pudy, člověka člověkem cit a rozum. Jeví-li proto naše fenka vůči cizím štěňatům nevraživost, kontaktu s psími "haranty" ji ušetříme a je to. Když je setkání fenka-štěně nevyhnutelné, připneme fenku na vodítko a jsme to my, kdo hlídáme a hlídáme a hlídáme.

Jsou případy, kdy fenka zabije vlastní štěňata. Důvodů je hned několik. Fenka nejevila o krytí zájem a byla nakryta za použití násilí, nebo byla oplodněna veterinárním lékařem, jak tvrdí s jistým úžasem Aura, které činí potíž vyslovit cizí slovo inseminace. Slyšela jsem o mnoha případech, kdy fenka zabila "nechtěné" potomky. Slyšela jsem o mnoha případech, kdy matka zabila nechtěné dítě.

Zabít potomky mohou i velmi přecitlivělé fenky, které jímá děs z lezoucích, pištících tvorů podobajících se všemu možnému, jenom ne psovi. Nechtěně může štěňata zabít (zalehnout, zašlápnout) přepečlivá fenka či fenka agresivní k svému okolí. "Nepůjčí-li" fenka svá mláďata páníčkovi, svědčí to o špatném vztahu člověk-pes. Stresovaná rodička brání štěňata před zájmem lidí, jimž nedůvěřuje, a nakonec se její agresivita obrátí vůči příčině jejích strastí - štěňatům. Chudák psí máma!

Dlouho jsem přemýšlela, proč jedna středoasijka zabíjela svá štěňata, a to jedno po druhém, když ujídala z její misky. Dobře opečovávaná fenka žila u lidí, kteří ji měli rádi a dopřávali jí hojnost potravy i lásky. Nakonec jsem objevila, v čem byl problém.

Fenka dostávala dostatek potravy, ale ve formě granulí. Kojila pět mohutných štěňat. Zaplnila si žaludek granulemi, ale měla hlad. Skrytý hlad, jaký zná každý, kdo drží redukční dietu: sníte kilo syrové mrkve (jablek, rajčat...) - a snědli byste i hřebíky!

Máte zaplněný žaludek vlákninou, ale - obrazně řečeno, vaše krev, váš mozek, vaše svaly mají hlad. Vražedný hlad! Nasycená fenka, pravidelně dostávající štědré dávky výživné, chutné potravy, nemá důvod zabíjet štěňata. To, že štěňata mají být přikrmována stravou odpovídající jejich věku, je věc zcela jiná.

"Tady máš ty bichle!" pravil kolega a postavil mi na psací stůl v redakci stoh knih. Postavil ho na můj oběd, na plátek "knekebrotu". Když jsem vypískla, knihy nadzvedl a nevěřícně na můj "oběd" zazíral. "Myslel jsem, že je to kus překližky!" pravil zhnuseně a pozval mě na oběd. Bylo pondělí. Redukční dietu jsem začala držet až od příštího pondělka...

(Úryvek z knihy Ireny Sehnerové O psech. Vše, co vás zajímá, díl Mladý pes...)

Irena Sehnerová


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!