jiný Honza 27.9.2007 19:50

Klobouk dolů

Tyhle vaše povídání jsou báječné. Sem tam něco vidím trošku jinak, ale většinou si můžu hlavu ukývat souhlasem. Píšete moc krásně a báječně polopatisticky. Díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PetraK 27.9.2007 14:04

ještě jednou díky za gratulace a přidám Ešusí hlásání

včera byl Ešus venku s páníčkem - podařilo se mi k mému postupu přemluvit i páníčka , takže spolupracujeme všichni - no a odpoutávání pozornosti snad začíná fungovat - potkali včera 3 hafany a tak dal páníček Ešusovi sedni a "sdělil" mu, že není třeba se rozčilovati, alébrž se na páníčka soustřediti a tak se radši teda Ešus soustřeďoval na páníčka a nehuhlal a ani nevrčákoval. U něj je to složitější o to, že on je fakt ukecaný , takže huhlomumlavě komunikuje i s náma - třeba dneska ráno, když jsem ho mudlala, tak si huhlal, že jako dobrý. A stejně si dokáže stěžovat do celýho světa - třeba když musí poslechnout a nemůže hned teď a okamžitě běžet za kámoškou - to pak hlasitě huhlomumlá. Kdo ho viděl neš´tastného na coursingu, když nemohl za Abbie, tak to slyšel, huhlomumlal a nakonec se hlasitě rozštěkal na celý kolo, protože všichni, všichni, psi, lidi, no prostě všichni k tý Abbie mohli, jen on ne.. Ešus je totiž věčný stěžovatel. Kdyby bylo k řešení jen vrčení, tak to bude o fous jednodušší, ale huhlomumlání je jeho forma protestu, není určeno psu, ale je to sdělení pro mě a to není podle mě na zákaz, neb to je komunikace mezi námi. No ale snad se někam dohrabeme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 27.9.2007 10:47

Aha

moc zajímavý článek. Pomohlo mi to některý věci pochopit. A hlavně teď už vím, že nejsem divná, když svýho psa chráním před malýma dětma.  Prostě jim nevěřím. Nemusí třeba chtít ublížit, ale tím, jak jsou neohrabaní, tak můžou přišlápnout packu, zakopnout, nakopnout,...  A popravdě řečeno, kdybych byla u toho, tak dětem hrozí mnohem větší nebezpečí ode mne, než od Dasty

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kočka 27.9.2007 10:44

Pěkné čtení a pravdivé.

Moc hezky napsáno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kniga 27.9.2007 10:18

Pekne!

Tu knizku si myslim musim nekde sehnat, pekne povidani :) Aneb proc nas Cakin zmizi vzdycky nahore v loznici, kdyz k nam dojedou pribuzni z malejma detma :) A to mu fakt nic neudelali :) jenom jednou dostal kvuli bratrankovi trosku vytahano za kuzi :) Bratranek dlabal parek (byli mu ctyri roky) a Cakin loudil, Radek to nepochopil a nedal mu, mno a tak caki vystartoval a kus parku si ukousl, vuci nam by si to nedovolil, vuci cizimu "steneti" bez problemu, ze :) Ted jsme zvedava, kdyz tak moc nemusi deti jak zvladne moje stene

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 27.9.2007 9:49

Pokračování

Nejlepší okamžiky a pohoda je stejně na agi závodech, jak tam pudlata a jiné pesany vypustíme spolu, když chtějí jdou se pomazlit ke komu z nás je napadne, když nechtějí nikdo je nenutí a nemyslí si, že jenom pro to, že nějaký člověk chce, musí se pes mazlit...  A právě pro tu volnost a jisté soupeření o pozornost se chodí pohladit všichni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 27.9.2007 9:47

Konečně pravda o hlazení - osahavání psů

Od malinka psy miluju a od mlaa respektuju to, že některý se kamarádit chce a jiný ne. Prostě jsem se vždy ptala majitele, zda jednak mohu a druhak to psu nebude nepříjemné (protože některý to srtpí ale spíše u toho trpí). Moje pudlátka jsou dost kamarádská, samozřejmě vychovaná že se nesmí jen tak ke každému venku lísat, ale jinak vše nechávám na jejich sympatiích vůči konkrétním osobám. Nenadálé dotyky neřeší,  nanejvýš se leknou a uhnou, nebo ani to ne. Jsou na to zvyklí. Pokud se někomu líbí a chce s nimi navázat kontakt, tak se rozhoduji podle toho, jak se na toho člověka tváří. Když vím, že by jim to nebylo příjemné tak prostě ne. S některými sousedy v domě se ochotně a nadšeně zdraví když se potkáme, vesměs jsou to lidi kteří mají psi rádi a když na je potkají hezky na ně promluví. Na to pudlata slyší a jsou hned kámoši, tak je nechám. Jedinou výjimkou, kterou musí zkousnout, je když jdeme na výstavu, to se prostě musí nechat ošahat i někým, koho zrovna nemusí. Ale to má svůj důvod a není to často. Tomu citlivějšímu a rezervovanějšímu to vždy připomenu tím, že krátce před výstavou absolvuje několikeré "výstavní" ošahání na cvičáku od lidí, které vesměs zná, když drží a neuhýbá má odměnu, když uhne prostě ho znovu postavím a pokračujeme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

YGA 27.9.2007 9:36

Článek opět parádní

 - napsaný vtipně a zároveň poučně - bravo paní S.

Naše Toya taky nemá ráda, když na ni sahají cizí lidi. Ona vůbec cizáky nemusí - venku si jich nevšímá (maximálně očuchá "nenápadně" nody) a doma je vyloženě vyštěká - však už pár roků máme od podomních obchodníků či Svědků Jehovových pokoj ! Dětičky nemusí vůbec - ale musím smeknout, maličká roční praneteřinka ji nechává chladnou - ale samozřejmě že hlídáme jako ostříži, přece jenom kdyby náhodou ... Tuhle se mě venku ptal jeden chlapeček "Můžu si ji pohladit?" ... "Nezlob se, ale radši ne. Ona to nemá ráda." ... "a proč?" ... "No jen si představ, že by se k tobě na ulici vrhla nějaká ženská a chtěla tě mocí mermo hladit. Jak by se to tobě líbilo?"  Na to se chlapeček evidentně zamyslel "No asi moc ne." .. "Tak vidíš."

Myslela jsem, že mám nespolečenského psa, že jsme něco v její výchově zanedbali, když se nemá k lidem a nechce se nechat hladit, i když jsem u toho (protože většina psů na sídlišti se pohladit nechá, ba se přímo vnucují). Tak jsem klidná - nic jsme nepokazili, je to zkrátka v ní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 27.9.2007 9:26

Otázka hierarchie

Naši ušatci děti naprosto nekriticky milují. Co jim taky u nás, chudákům, zbývá. Argus je navíc ochoten pečovat i o štěně krokodýla a nechá si líbit absolutně všechno. Staroušek Falco zase vychovával. Když dítě překročilo určitou mez, vyletěl s šíleným vrčením, provinilce chytil za ruku - a pustil. Po jeho zubech nikdy nezůstala ani modřina, ale dítě už velmi dobře vědělo, že asi něco udělalo špatně. 

Jo a musím se pochlubit: Naše Xena je strašně statečná - včera jsme v lese potkali rodinku s dětmi a slimáková s nimi šla kamarádit! A nechala se pohladit úplně ode všech a viditelně měla strašnou radost z toho, jak je statečná, podávala tlapu a povídala!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PetraK 27.9.2007 8:56

joj to jsem si pošmákla

tyhle článečky si vždycky vychutnám!! Kdyby je tak chtěla číst i celá široká pejskařská a nepejskařská veřejnost!!! Díky paní Sehnerová

Joj a lidijové moji zlatí - pokud tady budu nějakou dobu ještě míň než teď, tak to není prosím proto, že vás nemám ráda, ale přecházím na trošku jinou pozici a tak se musím - řečeno s panem Uljanovem - se učit, se učit, se učit!  Snad to zmáknu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Štětinka 27.9.2007 8:50

potvrzuji

U nás je za nevrlou Kačka a Chelsea si zase nechá všechno líbit. Dominantní ale Káča smí být jen po určitou mez. Smí mi ohlásit, že se jí něco nelíbí a já zjednám pořádek, nesmí ale ublížit a to ví. Jde ale o naše děti(Ondráše, Vojtíka má už ráda), před cizími se schová sama a dobrovolně z dohledu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSH 27.9.2007 8:35

Ještě štěstí, že my máme ve smečce jen jednu ženskou - Sisinku

V bližší rodině malé děti nemáme a se vzdálenějšími příbuznými se vídáme obvykle jen jednou ročně o zabijačce, ale všechno to jsou děti ze psích rodin a Filip nemá čas - musí hlídat, jestli nespadne nějaké maso.  

Jinak ho nenutím, aby se nechal hladit od dětí, vím, že nemá rád, když na něj sahá cizí člověk (já taky ne), ale nesmí projevit agresivitu - většinou jen uhne. Jedna výjimka je - sousedovic malý Dominik. S tím se často setkává a já trvám na tom, aby na sebe byli zvyklí. Samozřejmě jsem Dominikovi vysvětlila, jak se chovat ke psu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena 27.9.2007 8:08

No jo, je to tak!

Naše slečna Bony buď některou fenku miluje, jako naštěstí sousedovic Ditu, která k nám pravidelně chodí na návštěvy - ale s některými se nesnese. A je fuk, jestli se znají od štěněte nebo ne. Naštěstí naši blízcí mají psí kluky a když je smečka (2 psi, naše čubizna a popř. sousedovic čubizna) pohromadě, tak je to devastační komando, které se valí po zahradě a vy jen sedíte na zápraží, pijete kafe a vůbec nemluvíte, protože všichni se zalíbením sledujete ty míhající se ocásky, chňapající mordy a slyšíte cvakání zubisek, jak se šťastně okusují a válí jeden přes druhého...

S potěšením konstatuji, že máme pěkně záludnou děvenku - naučila se číhat za rohem, za keříkem, za čímkoliv a vystartovat na ostatní a skočit na kolemjdoucího čoklíka. Pak většinou následuje zběsilá honička a pak volný styl "každý s každým". Naše čubizna si nějak od štěněcího věku zvykla chytat ostatní za obojek a tím ho stahnout k sobě. To by se jeden uchechtal. Pak se ani nedivím, že nemáme na zahradě nic moc uděláno, jen pěkně podupáno.

A když byla malinká, tak nás navštívil kamarád s óbrovským baltským vlčákem. Nevím, jak se to přesně jmenuje, ale je to pes jak stodola, hlavu má jak tele. Kamarád měl obavy, aby Deny štěňátku nějak neublížil, ale pes si čichl k naší malinké holčičce a byl ztracen. Kde je naše zvíře jsme poznali podle toho, kam kráčel PES, protože se od ní skoro nehnul. Nechal si od ní líbit úplně všechno a vzájemná láska jim vydržela dodnes, tedy už tři roky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 27.9.2007 8:05

Ano,

jednou jsem byla svědkem rvačky na život a na smrt dvou fen NO a bylo to fakt strašný!Šlo o to,že jeden mladík vlastnící mladou fenu pozval na návštěvu kamaráda,který přišel se svou starší fenou.Domácí fena nejspíš hájila své teritorium a starší (zjevně dominantní) fena asi vyžadovala podřízenost a navíc její páník byl už v předsíni.No,z návštěvy nebylo nic,kamarádi se poté,co odtrhli feny od sebe rozešli každý k svému veterináři a pak se doma ošetřili sami,protože i oni utrpěli nějaké šrámy.To feny měly jedna napůl utržený dolní pysk,prokousnuté obočí,ukousnutou půlku ucha,hlubokou ránu na krku,druhá velkou ránu na boku,těžce pochroumanou zadní nohu,takže na ní nemohla došlápnout a prokousnuté stehno na druhé noze.Už bych opravdu v životě nechtěla takovou rvačku vidět a nesnáším "lidi",kteří cvičí své psy na zápasy!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 27.9.2007 7:30

jde i o zvyk

Arona vyrůstala ve smečce vlčat. Tak se skutečně jmenovala "naše" banda malých vodních skautíků. Kluci si museli zvyknout na ni a ona na ně. A fungovalo to. Betka už má k malým dětem dál - skautíky už nevedeme a v příbuzenstvu je teď generace "dětí" 15 až 25 let. I proto jsem ve střehu, když doráží přes plot na malou sousedku, proto jsem ve střehu, když si ji chtějí pohladit cizí malé děti. Ale "nutím" ji to snášet a dětem to pod mým dozorem umožním. Přece jenom je pes rodinný a společenský a  tak musí být ochotna to vydržet. Když ona by se tak ráda s nima prala a honila a okusovala a to zas já dovolit nechci... protože Kosatka dravá nedokáže být opatrná

• reagovat
• nahlásit příspěvek