Motto:
Šťastní lidé se příliš neženou za vidinou moci a úspěchu.
Nestarají se o hmotné statky.
A proč by také měli?
Vždyť jsou už přece šťastní…

Hned zkraje, co by robátko, začal s nabíječkou na mobil, ale to jen patrně proto, aby předvedl, že když přišel do silné rodiny, že není žádný ořezávátko. Po pravdě řečeno, zpočátku mě jeho kousky doháněly k zuřivosti. Dnes jsem už vystřízlivěla a se stoickým klidem se přenáším přes ta nadělení, kterých je ten hoch schopný.

Celých 5, slovy pět velkých molitanových pelíšků, rozdrbal na kousky. Promiň Máťo, blonďatý retrívře náš milovaný, ale podezírám tě, že ses dlouho nenechal přemlouvat, aby sis taky nezacupoval. Molitan se tak nádherně trhá a s vervou odhozen, lítá po celé zahradě, viď.

Matýsku marně ze sebe děláš svatého Máťu. Viděla jsem vás oba v závěrečné akci. A hned u toho prvního pelíšku. Dostali jste oba stejně vyhubováno. Tys pochopil. TyFany ne.

Zmizely ze zahrady bakelitové kryty na světla. Nevíš kde jsou? A co ta magnólie? Okousaná na deset centimetrů od země. A zástřih hroznů, to je hrozné, říkala jsem si, ale chci věřit v sílu jarní přírody.

Z ořechů máme ořechovou cestu. Denně luská TyFany minimálně sedm kousků. Máťa si otráveně stěžuje a odmítá ležet, jako fakir na pelíšku z rozkousaných ořechů. Ne ne, Fanyho mozek nezakrní. Pracuje intenzivně na dalších a hlavně nových vydařených kouscích. Jeho vynalézavost v devastování má fantazii a nemá konců.

Pro Fanýska není problém sežrat roli toaleťáku. Kočky Márinka a Máňa, mají misky jeden a půl metru vysoko, protože by chodili kolem prázdných misek. Jednoho dne z rána jsem se vrátila od vrátek, kde jsem chvíli klábosila s kamarádem a pak jsem se nějak nemohla upamatovat, že tu snídani, kterou jsem měla na stole... že bych ji už snědla?

Když se dobýval do mařížského malovaného keramického hrnce, protože byl napěchován psími suchary - na odměny - vybral si je jednorázově. To jsem konec konců chápala, ale mrzí mě, že mu trvalo týden než pochopil, že jsem suchary nahradila ptačím zobem. Denně byla keramická poklička jemně posunuta. K jeho chvále musím poznamenat, že hrnec, ba ani pokličku, nikdy se stolku neshodil.

Kožešinové pantofle, chápu. Kožešinový límec ze stříbrné lišky taky chápu. Kdo by nechtěl přijít na kloub tomu, kde se to zvíře schovává. Je to liška, ale nesmrdí to jako liška... co je to? Ale opravdu nevím, co mu chutná na svíčkách?

Tiše a urputně škube kožešinové podložky na zemi. Nedokáže pochopit, proč mu to neustále zakazuji. Za co mě to pořád trestáš člověče, koukne se jak neviňátko a obtíží mě vinou. Matýskovi jemně, opravdu velmi jemně, sežral s krku už dva obojky. Máťovi se to patrně líbilo, že ani necek. Pašáci. Oba.

No, jeden obojek jsem mu ztratila já, kajícně přiznávám. Rozkousaný řemen vodítka jsem sešívala pouze dvakrát. Baterie do baterek vytahuje ze šuplíku v komoře a žvýká. To se mi vůbec nelíbí, to mu zakazuju a kladu překážky, aby k nim nemohl. Nevadí. Chodí do regálu vedle, na prázdné kelímky a prázdné sklenice. Bojím se, že se zraní a byla by to má vina, protože nezavírám dveře do komory.

Na přezůvky dávám proutěný koš. Je jen otázkou času, kdy se mu zalíbí kousat proutí. Na boty hostů bych potřebovala kladku.

Když si Márinka všimla, že mu chutnají myši, co si přinese, tak mu je už sama velkoryse servíruje až do pelíšku. Jenže tuhle přinesla potkana nebo krysu, kterou protáhla kočičím okénkem. Obrovský kus... zakousnutý, zaplaťbůh. Tak z toho měl tedy respekt. Zrovna tak Máňa.Ten se lekl tak, že vyskočil z fleku do výšky metru. Když jsem viděla tu potvoru já, málem jsem vyskočila taky, kdybych byla pružnější.

Apropó kočičím okénkem ve dveřích Fanýsek bez problému prolézal, když se tam ještě vešel, ale jednoho dne se nevešel. Venku třeskutá zima a nám dva dny fičelo do baráku. V autě rozkousal jen výstražný trojúhelník, špunt na zavírání páky, kožešinu na utírání prachu, ale to jen proto, že mi nákup potravin u obchodu trval moc dlouho. Mea culpa.

Na krátké noční vycházce - vyčůrat, pomodlit a spát - Máťu napadl, kde se vzal tu se vzal, pes malamut. Zatímco se páníček s Máťou snažili malamuta setřást, Fany s jekotem, výstražným (!) samozřejmě - pádil do bezpečí dvora. Přece se nenechá zbytečně okusovat od nějakého pobudy.

Na odpoledních pravidelných vycházkách luxuje louky. Neunikne mu žádná neopatrná myš. Zhruba přečet knihu, půjčenou od Ivany z dolního konce. Ranhojiče. Až si na ni Ivana vzpomene, tak nevím, nevím, co jí řeknu.

24. února jsem dostala od Lenky vánoční dárek. Minivánočku s pentlí a pavoučkem z korálků. Vánočka byla už nestravitelná a tak mi ji ráno přinesl do postele. Pentli jsem našla, ale pavoučka jsem hledala i v TyFanyho královské stolici. Večer, si klučina s něčím pohazoval. Chytrák, schoval si ho na večerní hrátky. Ale to měl tedy pech a já štěstí. Nikdo neuvěří, jaká hromada může být z papírových kapesníků naskládaných v krabici. Já to už vím. K čemu bych to asi tak přirovnala. Viděli jste někdy co vyprodukuje slon?

Roláda z lístkového těsta naplněná šunčičkou a sýrem a vajíčkem na tvrdo. Otázka, proč toho děláš tolik... se z počátku jevila jako nemístná. V nestřežené chvíli pomohl v konzumaci Fanda. "TyFany v nestřeženém okamžiku, pomůže naší domácnosti od přebytků". A fotografie z krabice okousané velice. A záložka si už nezaloží stránku v žádné knize.

Vzkaz pro Lenku. Tvá, tak krásně odrátkovaná vajíčka, která jsi věnovala loni naší rodině, bohužel sežral TyFany. Na první pohled to vypadalo, že nám snad padá se stropu omítka. Po bližším ohledání to byla na prášek rozdrcená vajíčka. Drátky jsem nacházela všude kolem, neb byly patrně pro nestravitelné. Sežvejkal je a plival kam dosáh. Pokoušela jsem se drátky rovnat, ale ta změť v mé dlani mě doháněla k šílenství. Po chvíli jsem toho nechala. Nedocílila bych totiž tak pravidelných oček.

Čas letí jako splašená kobyla. Vánoce fuč, masopust fuč.
1. března bylo Divadlo na Vísce Hořovice na misi Dačice, dobývat amatérů lva či lvice.
20. března v půl třetí dorazí první jarní den.
A už tu budou Velikonoce. Je načase začít drátkovat a oplétat vajíčka.
A pak je zapotřebí sehnat koště, neb se budou houfovat čarodějnice.
A v červnu v pátek třináctého bude v Divadle na Vísce Hořovice první předvedení "Kolotoče".
A pak už přijde teplo a vydáme se na divadelné setkanie na Liptov. Na kurii pána Stanislava z Liptovského Jána sehrajeme "Kolotoč".
A pak bude doufejme zase, tak jako poslední léta, teplé babí léto.
A v září navštívíme slavný berounský hrnčířský trh.
A už klepe na dveře slavný hořovický cibulák a v předvečer cibulového jarmarku, sehrajeme představení na zámku.
A zase budou vánoce.
A tak pořád dokolečka... vždyť je to vlastně zábava. Kolotoč se točí, kolotoč se točí dál!
I když to tak někdy vypadá, tak není šance, aby bylo smutno na Hozově.

Pokračování příště.