Také je nejvhodnější. Sousedé nalevo mají dům chráněný sítěmi proti mouchám a dvěma jezevčíky s loveckým výcvikem. Sousedé zprava jsou mladí a živí se makrobiotickou stravou, tedy hlavně mladá paní. A mladý pán je policajt. Nastěhujte se dobrovolně k policajtovi. Tam se tuplem nedá krást.
O nás je mezi myšmi známo, že nemáme pastičky, ani jed, ani jiné pomůcky, co by je zabíjely. My chytáme myši na jejich mlsnotu. Do opravdu vysokého kyblíku nastražíme nějakou moc voňavou či jinak lákavou dobrotu. Na horní okraj kyblíku usnadníme myším přístup. Mlsná myš po cestičce vyleze a její chuť na dobrotu ji přinutí, aby do kyblíku skočila nebo spadla jiným způsobem na dno. A zpátky nevyskočí, protože je to moc vysoko.
Funguje to. A dokonce lépe než pastičky na myši, které jsem našla sklapnuté naprázdno nebo s mrtvou myší s přeraženou páteří. Moc nehezká smrt. A také moc nehezký pohled. V kyblíkové pasti zůstane myš živá a ještě je napapaná  dobrůtkou. Pak se jen odnese mimo dosah domu, na pole, do lesa, a tam se vysype. Když je myš šikovná a má štěstí, přežije zimu.
Ale o kyblíkové pasti jsem psát nechtěla. Chtěla jsem psát o lovecké vášni našeho psa Bena. Malého pudlíka. Psa gaučového. Přívlastek není od španělských gaučů, co honí dobytek, ale od domácího polstrovaného gauče, na kterém se v leže odpočívá.
Tahle myš vlezla do domu oknem do obýváku. Schovala se za porcelánovou kočku na parapetu a moudře čekala, až nastane vhodná chvíle k průzkumu nově nalezeného bytu. Šla jsem zavřít okno a najednou jsem si všimla něčeho, co utíká od modré kočky na vzdálenější konec parapetu. Myš! Zmizela za závěsem. Povídám: "Benečku, myška! Hledej myšku!" 
Čmuchal, čmuchal, ale ta obluda vylezla po závěsu na garnýž  a chytila se záclony. Tu se do lovení vložil i manžel. I muži jsou lovci. Třásl záclonami i závěsy, až jsem myslela, že mu to všechno, i s myší, spadne na hlavu. Málem polámal fíkus benjamina, který je krásně vzrostlý až do stropu.
Myši se to lomcování přestalo líbit a tak spadla na koberec. Ben se na ni vrhnul přímo kočičím skokem, ale lovecký pud převládl nad rozumem a on v letu narazil do velkého květníku s fíkusem. Svalil se. Konsternovaná myš přes něj přeběhla a rovnou si to zamířila za skříňky. Tak, a je po lovu.
Manžel, poučen předešlými podzimy, šel připravit kyblíkovou past. Já jsem se dívala na televizi. Beneček se mi stulil na klíně do klubíčka a nechal se hladit. Za chvilku jsem měla pocit, že se na mě někdo upřeně dívá. Ben to nebyl a manžel také ne. Ten sháněl nějakou vhodnou dobrotu do kyblíku. Byla to myš!
Vykukovala na mě zpod kufříku, co stál opřený u skříňky. A má novou noru! Tak "voraženou" myš jsem ještě nepotkala. Klidně se tu prochází mezi námi, v pokoji se svítí, televize mluví, lidi kolem ní chodí a ona snad nemá ani kousek strachu. Ale mělo mě napadnout hned, co má za povahu, když se na parapetu schovala za porcelánovou kočku.
Tu pes vyskočil, vrhnul se na myš, ale minul. Povalil jen kufřík. Myš šupajdila pod kanape, Ben za ní. Dvakrát oběhli celou místnost. Myš ale neměla dost rozumu nebo se Bena nebála, schovala se znovu za kufřík. Chvilku se honili kolem dokola, až si pes stoupnul na kufřík a chňap a myš byla v jeho tlamě.
Nějak se toho úspěchu lekl a myš pustil. Ale už byla oslintaná a neměla takovou rychlost a tak ji Ben chytnul podruhé. Tentokrát stisknul pevněji. Až to chruplo. Pak myš pustil a nedůvěřivě si ji prohlížel, čuchal k ní a postrkoval ji čumáčkem. Nehýbala se. Zpropadená hračka. Zase se rozbila.