A jednoho pátečního dopoledne dodýchal. Dva z těch tří lidí byli už několik týdnů rozhodnuti, že až se tak stane, co nejdříve se vydají do nejbližšího útulku a přivezou si Darkova nástupce. Jak řekli, tak udělali. Hned druhého dne nasedli všichni tři do auta a vydali se pro chlupatého kamaráda. Ale příběh o jeho příjezdu už znáte z vyprávění, které v červnu 2006 naštěkal Punťa.

Jednou šel Punťa vyvenčit pána a na zpáteční cestě se k nim přidal malý psík, krysařík. Několik hodin čekal trpělivě v keřích před domečkem, dokud to lidem z domečku nedošlo a nenabídli mu pokrm a nápoj. Přijal a vyžádal si i ubytování. Lidi z domečku vyhlásili v okolí pátrací akci, jenže se dozvěděli, že nikomu takový psík nechybí, ba dokonce, že byl několikrát viděn v sousední vesnici nocovat v příkopu.

Krysařík naznačil, že je ochoten slyšet na jméno Bobík, a byv několikrát puštěn na ulici, prokázal, že není žádná máčka, která by netrefila domů. Z toho lidé usoudili, že jde spíš o vyhozeného než zaběhnutého psíka. Kromě toho přímo hystericky reagoval na obojek a vodítko. Jak se Bobík postupem času osměloval, začalo docházet k občasným konfliktům těchto dvou psích mládenců - ovšem jen ve chvílích, kdy se jeden z nich vrátil z vycházky. Jinak si spolu hráli a bez problémů vedle sebe lehali.

Opět uplynulo několik měsíců a do té doby šťastně ženatý pán domečku se zamiloval do mladší a hezčí. A chlupaté! Máte-li zájem dovědět se víc, přečtěte si, co o tom v červenci 2006 vyštěkala Asta.

Končila poklidná zima 2005/2006 a pár dní před svými osmdesátými narozeninami si koncem března nejstarší panička zlomila nohu v krčku a musela strávit několik měsíců v nemocnici. Noha se však správně nehojila a panička neměla dost pevné vůle, aby se snažila naučit se znovu, byť špatně, chodit.

Vraťme se však do domečku ke spokojeně žijící chlupaté smečce. Ach, ta láska nebeskáááá! Bobík dělal vše pro to, aby se mohl dostat k libovonným dámám. Jeho úniky se prodlužovaly a prodlužovaly, postupně se počítaly ne na hodiny, ale na dny, až se ztratil definitivně. Pátrání nevedlo k výsledku, všichni dotázaní tvrdili, že ho už několik dní neviděli. V domečku tedy zůstali dva smutní lidé a dva chlupáči.

Těm dvěma dvounohým začal kolotoč. Denně dopoledne za nejstarší paničkou do nemocnice a pak honem honem k PC vydělávat na živobytí. V tomto kolotoči se stalo, že mladší panička, která měla minimální zkušenosti s psími holčičkami, nějak přehlédla (!), že z Asty je už velká slečna a hárá. Naprosto také nepočítala s tím, že tak mladá fenka by při svém prvním hárání mohla zabřeznout. Jenže právě to se stalo.

Koncem června už nebylo pochyb. Asta se kulatila a kulatila. Pak přišel ten den, devatenáctý červenec. To už bylo připraveno několik míst, kde by mohli přijít na svět noví obyvatelé domečku. Asta si však vybrala sama, co jí vyhovovalo. Celý horký den i večer byla neklidná, chodila z místa na místo, nikde nevydržela. Dlouho se nic nedělo, až po půlnoci se usadila na gauči a překvapivě se uklidnila.

Její lidé ji pozorovali jen po očku, zpovzdálí, aby ji zbytečně nerušili. Po chvíli se z gauče ozvalo podivné kníkání. Že by už? Ano, Asta důkladně olizovala něco malého bílého. Bylo zřejmé, že si ví rady (na rozdíl od lidí), proto ji lidé jen nenápadně sledovali. Skoro po čtyřiceti minutách se Asta pustila do lízání druhého bílého klubíčka. Z gauče se nikam nevzdalovala a krátce na to přibylo další mrně.

Lidé se už večer dohodli, že u Asty zůstane jen jeden, aby ji zbytečně nestresovali. Pán tedy zvečera ulehl, aby byl později připraven vystřídat paní. Když se delší dobu nic nedělo, paní si šla trochu natáhnout záda a ke svému zahanbení usnula jako poleno. Naštěstí netrvalo dlouho, pán se probudil a spatřiv spící manželku, vydal se na kontrolu matky a novorozenců. Vzápětí se vrátil do ložnice s hurónským smíchem, že na gauči koncertuje dudácká kapela.

Oba se vrátili k rodince, aby se postarali o miminka, pokud jim to máma dovolí. Přenesli na gauč vystlanou krabici, aby do ní úrodu uložili. Asta pečlivě, avšak bez protestů sledovala přesun svých šesti dětí. Ale co to? V krabici ticho, ale místností se přesto nesl nářek. Odkud jde? Lidé nastražili uši a šli najisto za skříň. Ano ano, tam se vydal sedmý synek.

Tak se stalo, že se psí smečka v domečku rozrostla na devět kousků. Když mláďátka povyrostla, lidé začali hledat pro špunty jejich vlastní smečky. Jenže stalo se, s čím nikdo nepočítal. Každý, kdo mrňouse viděl, se rozplýval, jak jsou krásní, ale jedním dechem dodával, že si psíka vzít nemůže, protože… a uvedl nějaký důvod.

Až po více než půl roce se jednoho dne objevila čtyřčlenná rodina shánějící čtyřnohého kamaráda pro babičku a dědečka, kterým krátce předtím odešel psík za Duhový most. Vybírání bylo obtížné, každému z těch čtyř se líbil jiný, ale nakonec na jednoho padla volba, takže se jeden z dorostenců vydal do světa.

Teď už je však čas na představení těch, kdo zůstali doma. Zvolmež abecední řazení.

Baryk. Základní barva bílá, něco hnědé, stopy černé. Srst kratší, hrubá. Dlouho byl takový nevýrazný, jen na tlamičce měl černou šmouhu vyhlížející jako polovina fešného dragounského knírku.

Brok. Základní barva bílá, velké hnědé a černé skvrny či hnědočerný melír. Srst na hlavě a nohách jemná a krátká, po těle hrubá a delší. Komediant, v rodokmenu má určitě kamzíka, neboť si libuje ve výškách. Jako jediný dokázal vyskočit na okno dolního bytu a vetřít se ke staré paničce, když se na čas vrátila domů.

S oblibou sedává na opěradle pohovky. Nový rok 2008 oslavil tím, že přišel na to, jak se po přístřešku dostat na zeď a seskočit na ulici. Naštěstí se místo úniku do víru světa jal brečet u dveří, že chce domůůůůů. Když bylo třeba pouštět jej během půl hodiny čtyřikrát, inkriminovaný přístřešek byl stržen.

Cézar. Základní barva bílá a rezavě hnědá. Srst dlouhá a nepříliš jemná, zato hustá. Krátce po vykartáčování velmi příjemný na omak. Cézar je rozhodnut, že když to není nutné, nehne se od paničky. Kdykoliv jsou na volno a na dvoře se zdržuje někdo, kdo nepatří k domu, Cézar se mi usadí na nohy a tvrdí, že se ode mne nemůže hnout. Zatím jsem nedošla k závěru, jestli mě chrání nebo naopak hledá ochranu u mne. Nechová se však nijak bázlivě.

Fík. Téměř stejný jako Cézar, jen čistě bílý s mizivými stopami rezavé a černé, hlavně na hlavě kolem uší. Tak trochu bambula, každou mlsku je třeba mu dát přímo do papule, ovšem mísy s granulemi se drží. 

Rek. Nejvíc odlišný od sourozenců, mohl by tvrdit, že k nim nepatří. Základní barva černá, bílá náprsenka a bílé punčošky. Srst na prsou tak trochu připomínající fiží, nošené, jak mi pamětníci potvrdí, někdy koncem šedesátých let. Srst hrubá, kratší, na těch prsou delší.

Stela. Jediná holčička, nejmenší, ale také nejbystřejší (to není feministický, ale objektivní pohled). Základní barva bílá, hlava černobílý melír s nepatrnou příměsí hnědé. Srst dlouhá a nepříliš jemná, podobně jako Cézar a Fík. Odbornice na výkopové práce. Je vybavena hlasem dodávaným domovním důvěrnicím a ženštinám podobného typu.

Jednoho dne jsem otevírala dveře obývákopracovny a Stela vyštěkla takovým způsobem, že jsem ty dveře bleskurychle zase zavřela a Petr málem proletěl stropem podle vzoru Faustova.

A abychom nezapomněli na vyslance do světa.

Azor. Základní barva bílá s většími černými plochami. Srst krátká a jemná - stala se rozhodujícím faktorem při volbě psíka, který bude vhodný do rodiny. Mezi sourozenci byl tak trochu otloukánek, čím bylo loučení s ním trošku zmírněno.

A teď si dovolím několik slov k nadpisu.

Když se s odstupem času zamýšlím nad tím, jak v posledních třech letech probíhal náš život se zvířátky, moc dobře si uvědomuji, kolika chyb jsme se z neznalosti dopustili. Jsem si vědoma, že kdyby se člověk chtěl úplně vyvarovat chyb, nemohl by snad ani žít. To však nezmenšuje jejich důsledky, které je třeba mít stále na vědomí a poučit se z nich.

Zmíněnou odměnou je náklonnost těch osmi chlupáčků. Není možné, aby všichni byli stále v domě, proto mají volný pohyb na dvorku osázeném keři jalovců, zeravů a několika keři vinné révy. Kromě několika přístřešků mají přístup do otevřené předsíňky se dvěma velkými regály, které se z botníků změnily v pesníky. Pohled na hafana zapasovaného do fochů regálu je nezapomenutelný - jen se nám nepodařilo fotograficky zdokumentovat.

Do domu chodí nejčastěji rodičovský pár a mládež střídavě na občasné návštěvy, aby se aspoň trochu naučili v domě chovat. Pochopitelně silvestrovskou noc a bouřlivou návštěvu tety Emmy v posledním únorovém víkendu strávili všichni v chodbě, již během chvilky vyzdobili vkusným vzorkem zablácených tlapek nejen na dlažbě, ale i na stěnách. Návštěva domu probíhá vždy stejně - po krátké kontrole místnosti se hafík uloží nejlépe pod nohy, případně do cesty, aby co nejvíce překážel volnému pohybu dvounožců. V bytě nic neprovedli, nepočítáme-li pravidelnou likvidaci papírových kapesníků. Všichni jsou přítulní a mazliví, všichni si nechají otevřít tlamky a odebrat, co v ní mají.

Očkování probíhá tak, že panvet přijde na dvůr, chlupáči volně pobíhají, postupně je odchytáváme, já je přidržím a panvet zobne. Žádný z nich se neohnal, ani ve chvíli, kdy se jehla nořila do jeho těla, ani nezaútočil, když byl očkován kolega. Nebyli jsme mezi nimi svědky žádného opravdového konfliktu, jejich půtky jsou jen zápasy, ne rvačky, i když se dokážou tvářit přímo hrozivě. Nežádoucímu mateřství se zatím bráníme antikoncepční injekcí, kterou dostaly obě holky.

Krvácející ranku jsem našla jen jednou. Granule se podávají ve staré zadělávací míse a jsou neustále k dispozici, stejně jako voda. Mlsky jsou rozdělovány jmenovitě přímo do papulky nebo při návštěvě v domě, aby se nestalo, že by jeden dostal a druhý ne.

Teď čeká velkou lidsko-pso-kočičí smečku další náročná událost - stěhování. Loni v červnu starší panička své svěřence navěky opustila a potvrdilo se, že pro dva lidi po padesátce je velký dvoubytový dům nad jejich síly. Zdá se, že první fáze - hledání kupce - se zdařila, nastává tedy druhá - intenzivní pátrání po něčem menším, avšak vybaveném dostatečně prostornou probíhačkou.

A jak jde život, vypadá to, že i hledání je možná u konce. Pokud vše dopadne podle našeho přání, bude v nejbližších měsících nutno spravit plot, vybudovat velikánskou psí boudu a přesunout se nějakých 120 km na východ…

Další fotky najdete zde