Tipuji, že takových případů, kdy jsme se vrátili zvenku a pes nemusel do sprchy, bych za celý jeho život možná napočítala na prstech rukou. No, když připočtu případy, kdy tedy nebyl tak úplně čistý a suchý a já prostě jen byla líná ho mýt, možná by se ten počet rozšířil ještě na prsty u nohou. Ale víc asi ne.
Vzhledem k tomu, že bydlíme u řeky a převážně u ní se odehrávají naše dopolední venčící procházky, je jasné, že v letních slunečních dnech se suchým psem domů prostě nedorazím. Existují samozřejmě i dny, a že je jich v létě dost, hlavně když mám já dovolenou, kdy slunce nesvítí, a tudíž to psa do vody tolik netáhne. Ovšem tady nastupuje zase jiný faktor - buď nedávno pršelo, takže tráva je stejně mokrá, nebo prostě padla přes noc rosa a výsledek je tentýž.
Toto platí pro celé jaro, léto a podzim. K tomu ještě přistupuje Renyho vášeň pro chytání vody, takže i když se zrovna nehodlá v řece v tomto období vyloženě koupat, nic mu nebrání, aby nedoběhl alespoň na kraj vody, smočil tam tlapky a radostně na mě neštěkal, ať pohnu a jdu okamžitě cákat vodu. Výsledek - opět mokrý pes.
Největší šance na čistého psa, byť ne tak úplně suchého je v zimě. Když napadne sníh a umrzne. To se pak někdy poštěstí třeba i dva dny za sebou, kdy pes přijde domů sice celý od sněhu, v kterém se válí a který chytá stejně tak jako vodu, ale čistý. Tedy pokud se pohybujeme v parku, kde se obvykle nějakou dobu sníh v bílé podobě udrží.
Problém ovšem je, že pes zásadně odmítá ráno o víkendu chodit do parku a místo toho chce lítat mezi paneláky po sídlišti. Bodejť, parku si užije přes týden dost, vodí ho tam páníčci, to jenom já se vždycky nechám ukecat a jdu, kam srdce mého pejska táhne. Je totiž statisticky pravděpodobnější, že na sídlišti spíše potká nějakou sličnou jezevčičí zrzavou dámu na obchůzce, než v rozlehlém parku.
Štěstí je, že sprchování ve vaně nedělalo Brianovi a nedělá ani Renymu žádný problém, ba naopak, zvláště Reny se do vany radostně žene. Sama nevím, jestli je to tím, že v této činnosti jsme mu od malička dali přednost a tak se těšil, že tady předběhne Briana, nebo je to prostě jen tou jeho nedočkavostí. Jak jsem už psala, mezi kluky probíhal vždy konkurenční boj, takže si pečlivě hlídali svá práva.
A tak jsme doma po příchodu Renyho nastolili pravidla - hlavní pes je Brian, druhý Reny. Brian první dostane misku s jídlem, prvnímu je mu nasazen obojek, první se češe - ale sprchuje se až druhý. To proto, že neposedný a netrpělivý Reny než na něj došla řada vždycky zablátil celou prádelnu, zatímco Brian byl vždy trpělivější a dokázal spořádaně počkat na vyhrazeném místě.
Takže jsme to vbrzku obrátili a zatímco Reny se už nedočkavě po procházce sápe na vanu, Briánek se důstojně usadil pod umyvadlem a čekal. Však věděl, že se dočká při česání. Jakmile viděl, že beru do ruky hřeben, už utíkal, aby byl první. Reny, ačkoli česání nemá rád, se pochopitelně párkrát zkusil prosadit a nakvartýrovat se pod hřeben první, ale byl nekompromisně vystrnaděn jak Brianem, tak mnou. Ne že by se ale naučil trpělivosti, stejně vždycky poskakoval okolo a snažil se aspoň zlobit Briana čucháním k jeho zadku, případně otravovat mě s hračkami.
Co je teď sám, tak je vše při starém. Skoro. Přístupy do řeky má zmapované, špatný příklad Briana nepotřebuje a žene se do řeky sám, po příchodu se sápe do vany jako obvykle, ovšem když vezmu do ruky hřeben, nemám najednou žádného psa. Pak objevím kdesi hluchého psa, který se posléze promění v obyčejného neposlušníka a pak už nastupuje obvyklé krocení divé zvěře, která se jako vždycky po té, co je krásně načesána, ihned rozdrbe válením po koberci a za tu námahu chce ještě piškot. Zkuste hádat, jestli ho dostane.