Den D začal brzo - ve čtyři hodiny nám panička dala snídani. Původně jí chtěla dát jen nám, aby Anežka necestovala hned po jídle. Jenže Felix zaslechl, jak tam šramotí s miskami, a dal velice hlasitě najevo, že on chce snídani hned teď. Tak jsme se tedy nasnídali všichni (kromě paničky) a zalezli jsme ještě na chvíli do pelíšků. Felix se Sisinkou odešli ven.

Později vstali všichni páníci a připravili věci s sebou. Páníčkové potom odjeli. My jsme dostali kšíry, Anežce se musely povolit, protože po těch 14 dnech je už nezapla (zvlášť u krku), naložili se věci do auta, všichni nastoupili a jelo se. Jen nás trochu zdržela Sisinka, která se zrovna ve chvíli, kdy jsme vyjeli na cestu, vrátila z ranního lovu a chtěla dovnitř. Panička jí pustila a už jsme opravdu vyrazili.

Anežka je ještě malá a cesty autem ještě nezvládá bez problémů. Sice nekňučí, ale obvykle se pozvrací. Stalo se tak i nyní. V cíli jsme byli vypuštěni ven a panička musela čistit naši cestovní deku.

Po prvním zběžném označkování jsme šli dovnitř zkontrolovat postup prací. Zrovna tam končili s ovarem, ale pro nás se ještě kousek našel. Po umytí talíře jsem zkontroloval osazenstvo. Vůbec jsem si přitom nevšiml, že Rijin páníček odešel ven pustit Riju.

Ti, co nedělali tlačenku, se všichni chtěli seznámit s Anežkou. Chudák holka není na takový zájem zvyklá a byla z toho trochu vyplašená. Takových cizích lidí je kolem ní, obdivuje jí a chtějí si jí pohladit. Zvládla to nakonec dobře.

Mezitím přiběhla Rija. Já jsem s ní už dávno blízký kamarád, ale s Anežkou se musela nejdřív seznámit. Nejdřív na sebe holky vrčely, vůbec ze sebe nebyly nadšené. Možná i proto, že měly obojek od stejného krejčího. Pak je panička přistrčila k sobě, aby se očuchaly a šlo se ven. Venku jsme se rozběhli a lítali jsme po celé zahradě. Akorát Anežka nám nestačila, ještě neumí tolik běhat a tlapátka má různě dlouhé.

Pak mě páníček odvedl dovnitř, že prý do toho holkám nemám krafat. Během chvilky jsem byl zase venku. Děvčata se nakonec skamarádila, ovšem za jedné podmínky: K paničce má přístup jedině Anežka. Po vylítání a návratu dovnitř si holky "rozdělily teritorium". Rija se stáhla do prádelny, kde byla větší šance, že něco spadne dolů a nechtěla odtud pryč. Anežka zůstala v garáži, kde měla paničku a občas jsme také něco dostali. Já jsem pendloval podle toho, kde se mi to zrovna zdálo výhodnější. Občas jsme byli vypuštění ven. (Když venku dostala Anežka povel: "Čůrat!", Filip si vždycky označkoval nejnižší větve smrčků. - pozn. paničky)

Ta ženská, co jí panička říkala této, se strašně divila, že páníčci ještě mají tu lišku. Proč by mě neměli mít? Copak by se beze mě obešli? Kdo by je hlídal, kdo by se o všechny staral, koho by vodili na procházku, kdy by jim kontroloval jídlo? No, nemám pravdu?

Potom panička odešla do prádelny kvůli jitrnicím, ale za chvíli se vrátila. Když potom odešla nahoru, Anežka strašně smutnila, ale pustila se za ní jen na čtvrtý schod, pak to vzdala a vrátila se do garáže, kde si sedla pod paniččinu bundu, aby dala najevo kam patří. Když si panička při návratu obouvala nahoře na schodech boty, přece jen schodiště pokořila. Zjistila totiž, že Rija po schodech běhá bez problémů a to by tak hrálo, aby nějaká cizí ženská jen tak bez jejího dovolení pucovala její paničku.

Pak se ještě udělali jelita a byl klid, teď už se jenom vařilo. Řezník si přišel sednout k ostatním do garáže a Anežka se mu moc líbila. Přemlouval paničku, aby mu přenechala jedno její štěně za přátelskou cenu. Teda, to jsou věci. Ještě takové miminko a už jsou objednávky na její štěňátka. No, ale až přijde její čas, já se velice rád ujmu jejich zplození.

Když byly vařené jitrnice i jelita, každý (kromě nás tří) dostal po jednom kousku od každého. Nakonec jsme dostali ochutnat i my. Polévka se jenom uvařila a přelila do hrnců, aby vychladla. Anežka s Rijou si daly šlofíka, já jsem dál všechno kontroloval.

V té době už někteří odcházeli, také páníčci odjeli. Pak přišel Pepík s Luckou, seznámili se s Anežkou a Pepík zkontroloval holkám zuby. Mě ne, já bych mu předvedl, že mám zubů dost a silných. Dokončil se úklid a všichni odešli.

My jsme s paničkami šli ještě nahoru. Anežka v jednu chvíli vypadala, že schody vzdá, ale nakonec to dokázala. Paničky si daly vánočku (moje starší panička se o ní rozdělila). Anežka zformulovala ještě jednu podmínku pro kamarádění s Rijou: Místo na gauči je Anežky. Ale pak už jsme se natáhli a po hale byla rozhozena trojice úplně mrtvých pejsků.

Když vychladala polévka, nalila se do připravených nádob, sebrali se naše věci, já dostal kšíry, Anežka nakonec taky (ale nechtělo se jí) a jelo se domů. Tentokrát to Anežka vydržela bez zvracení až do Přeštic!

Doma jsme vystoupili, panička ještě ani nestačila vyndat věci z auta a Felix už jí uháněl o večeři. Musel chvíli počkat. Vyndali se věci a Anežka, které se z auta vůbec nechtělo. Panička ještě umyla deku. Poté se Felix konečně dočkal té večeře.

Panička všem rozdala večeři, my jsme se nabaštili a protože to byl dlouhý den, měla panička za chvíli v pelíšku dva strašně unavené a ospalé pejsky.

Pro neznalé zabijačkové praxe: u nás se jeden den (obvykle v pátek) odpoledne prase zabije, zachytí se krev, pověsí se a vykuchá. Vezme se maso na ovar apod. a nechá se přes noc chladnout. Druhý den brzo ráno se dá maso vařit, potom přijde řezník a vyrábí se zabijačkové pochoutky. Tlačenka se sice uvaří, ale musí vychladnout, takže je až druhý den.

Fotek je málo a jenom spící děvčata, Filip usnul až nahoře pod stolem. Venku si Filip s Rijou hráli na šmouhy - to nejsou zajímavé a hlavně ostré fotky, většinou jen pozadí bez psa. Vevnitř byli sice o něco pomalejší, ale zase mohli za něčím nebo pod něčím zmizet. A co se týká Anežky: špatně se fotí, když focený objekt šplhá po fotografovi a strká mu nosík do objektivu. To je podobné jako zkoušet přivolání psa, který mi sedí na noze.