Nutno dodat, že Ivet má srdce na pravém místě a proto do Zvířetníku patří. Před časem adoptovala pejska z útulku - špice Lišku, co opravdu vypadá jako liška. Chvilku bojovali s jejím zdravotním stavem, potom s její divokostí a následně s ní panička začala chodit na cvičák. Při tom všem, kolik toho Ivet má (děti, dům, práce, studium…), před ní smekám. A také touto formou srdečně blahopřeji k jejím krásným kulatým narozeninám.

"Naše vánoční slavnosti proběhly jako každý rok - tedy jeden rok jsme měli stromek uvázaný ke skobičce od obrazu, jindy nám po něm šplhala kočka. Letos inovoval Přemek. Usoudil, že čokolády ze stromečku bude mít rychleji snědené, když je z něj bude trhat. Tak trhal a trhal a zbytky i s háčkem visely na stromku dál, až se uchu utrhlo (tedy čokoláda) a stromek jeden takový útok nevydržel.

Padnul jak široký tak dlouhý a ještě se stačil oklepat. Ozdoby, které se pádem nerozbily, jen jsme je s úspěchem rozšlapali. Ale přeci jen tam ještě něco zbylo, tak jsme pomohli smrčku vstát a dělal nám radost dál. Pak ale přišel útok číslo dvě. Daleko promyšlenější a zákeřnější.

Na návštěvu přijela rozjívená neteř Veronika, postrach ulice (nejen). Přesně mířenou střelou overbalem zasáhla svůj cíl. Byla silnější a strom opět prohrál.

Tak jsme mu opět pomohli vstát, navěšeli nepošlapané a nerozbité zbytky ozdob, zametli množství jeho ještě zelených jehliček. Myslím ale, že se letošních Tří králů nedožije. V obýváku nám teď stojí souška asi se třemi ozdobami a řetězem. Výhodu to má v tom, že ho nemusíme odstrojovat. Že když už to nevypadá moc dobře, alespoň s tím nebude tolik práce.

Silvestr byl taky veselý jako každý rok. V deset se dostavila má vcelku pravidelná hodinka uléhání k spánku, ale překonala jsem se a vydržela do půlnoci užužlávajíc decku červeného vína s hektolitrem vody. Od půlnoci do jedné jsem chlácholila Lišku v noře (nora je pidimísto pod křeslem, kde se patrně cítí nejbezpečněji). Když jsem na rozklepanou Lišku položila ruku, že jí pohladím, okamžitě jsem se rozvibrovala s ní.

Tak jsme spolu chvíli vibrovaly. Po čtvrthodince jsme ležely klidně (Liška stále v noře, já vedle ní s rukou v noře) a ohňostroje pomalu utichaly. Ještě neutichly úplně, když ženská část smečky ulehla ke spánku (každá na svém pelechu).

Ráno bylo nejkrásnější. S Liškou jsme prošly městem sami, všichni vyspávali po oslavách. Všude ticho a neskutečný binec. Ale na poli bylo dobře. Prošly jsme se, mlsně okoukly pár zajíců a spěchaly do tepla domova."