Dohodly jsme se s Kačerem, že hned jak se vrátí po Vánocích do Prahy, tak se první víkend srazíme u nás a vyrazíme společně ven. Předpověď počasí sice nezněla nejlépe, ale naštěstí počásko má svou hlavu a tak nám celkem přálo. Jakmile dala Kačer echo, že už se s Brianem a Abbie blíží do našich končin, vyrazili jsme jim s Davidem a s Ešusem naproti k tramvaji.

Ešus jakmile svou vyvolenou viděl, řítil se k ní a s vehemencí sobě vlastní se ti dva pomatenci vítali. Major Mrňavka hopíkovala do všech světových stran a bylo jí celkem ukradené, že je na vodítku a tudíž omezena v pohybu. Naštěstí kousek od tramvaje už bylo možno popustit uzdu její nahromaděné energii a vypustit ji z vodítka. Kmitala prostorem rychlostí vystřeleného atomu čehokoliv a nedalo se s určitostí zjistit, kde začíná a končí, protože svým pohybem vytvářela dojem dlouhé nepřerušované čokoládové čáry v prostoru.

Když jsme se přesunuli na pole, kde už ty dva nemohlo omezovat v pohybu vůbec nic, spustili to oba naplno. Jako rozcvičku si dali rozběh za kočkou, která se vracela domů z lovu. Po zcitýrování oba usoudili, že tohle nemají zapotřebí a na kočku se tedy radši vykašlou. I vzali za vděk kusem duše do pneumatiky. Ešus nejdřív své milované Abbie předvedl, jak krásně s ní umí třepat a Abbie zase na oplátku Ešusovi ukázala, že kdyby se do té duše vsoukala, vypadala bych nachlup stejně, jako ti lachtani, co je mají v ZOO. 

Poté, co se navzájem takhle předvedli, usoudil Zrzavohubec, že uvítacích ceremonií už bylo dosti a že teď, už by se mohly spustit teda ty zásnuby a hlavně ze všeho nejvíc SVATEBNÍ NOC. A bylo mu jedno nejenom, že je den, že Abbie nehárá a že mi mu do toho kafráme se svým věčným okřikováním. Jednou se rozhodl a když teda ani milostivá jako nejeví žádných protestů, tak… "Coo, bychom se neetěšili, cooo bychom se neetěšiili, když nám pánbůh zdraví dáá, zdraví dává…!" Nakonec museli být od sebe rozehnáni jako nepovolená demonstrace.

Kupodivu to Náčelník Zrzavá huba nesl statečně, vesele rotoval prostorem a nadšeně své vyvolené ukazoval nejdůležitější zákoutí svého panství. A Majoru Mrňavce se ta prohlídka pochopitelně líbila. Lítala a hopsala ve vysoké trávě se stejnou vehemencí, jako náš zrzavý poděs. Ba možná, že s ještě trošku větší. Přeci jen, byla tady poprvé, všechno je nové a všechno se musí prozkoumat. Při zpáteční cestě jsme na poli našli nezaorané zbytky jakýchsi plodin a bylo o zábavu postaráno. Zbytky plodin lítaly prostorem a oba čoklíci za nimi. Když už jsem měla pocit, že mi samým metáním kořenů a stvolů rameno vypadne z kloubu, otočili jsme to domů, kde na nás čekalo jednak připravené jídlo (ke každým zásnubám přece patří hostina, ne?) a jednak velké překvapení. 

Místo toho, aby ti dva pomatenci byli vylítaní, unavení a usnuli, tak s příchodem domů jim teprve vzrostla chuť dotáhnout ty zásnuby opravdu do konce. Do onoho dne jsem si vždycky myslela, že máme vcelku prostorný byt. Ale ti dva mě totálně vyvedli z omylu. Bylo jich všude plno. Prali se, okusovali si hlavy, nohy, šlapali po sobě, po nás, zkrátka ignorovali že už nejsou na poli, ale v uzavřeném prostoru. Nejbáječnější zábava pravděpodobně byla, že Abiie drapne Ešusa za dolní čelist a bude mu s ní vemblovat do stran a Ešus ji na oplátku kousne do nohy a navrch jí ještě nakope zadníma nohama do hlavy.

Tedy abych byla přesnější. Druhá nejbáječnější zábava. Ta první byla ovšem z trošku jiného soudku. Každá z pranic se totiž zpravidla nenápadně přesunula z poměrně neškodné zábavy do zábavy zakázané a před dvaadvacátou hodinou nevysílatelné. Jednu chvíli byli Davidem oba přistiženi v zšeřelé chodbě v situaci více, mnohem více, než choulostivé. Situace se dokolečka opakovala. Ti dva se nejdřív začali masit, tahat soupeřovy končetiny do všech světových stran, popotahovat kůži do různých směrů, jako kdyby byli gumoví a posléze se Ešus zcela nenápadně začal tak jako přesouvat, přesouvat a najednou, ani chudák nevěděl, jak se to stalo (...protože, kdyby to bylo jen a jen na něm, tak k tomu nikdá fakt nedojde, ale prostě se to tak nějak přihodilo, sám ani neví jak…) a šup, že by jako ty děti mohly být. 

Následoval hrubý zásah nepřejících lidí, Zrzavohubec letěl dolů, chvíli - tak asi jednu vteřinu - byl klid a pak znovu. Huba chytne nohu a táhne jí kamsi. Huba od chycené nohy to nemůže nechat jen tak a drapne kus protivníka a páčí do protisměru. Oba zápasníci funí a poulí oči jako Hurvínek. Za chvíli je z nich jedno pošťuchující se a pro okolí nebezpečné zrzavočokoládové klubko. Klubko se hlemejždí, hlemejždí a najednou, zas se to vymkne kontrole! Ono samo se to vymkne, Ešus za to rozhodně teda nemůže.

Klubko je tudíž rozklubkováno a rozloženo na část zrzavou a část čokoládovou. Zrzavá část klubka si vyslechne cosi o úchylácích a musí se poslušně svalit vedle stolu. To se ovšem ale nelíbí Čokoládové části klubka, protože jí se líbí, když se TO vymkne. Spiklenecky pod stolem na Zrzavou část pokukuje a všemožně se snaží ji dostat zpátky do hry. Když se nezadaří, vezme věci do svých tlapek a aby nebylo pochyb o tom, CO se jí na té hře nejvíc líbí, stoupne si Zrzavé části klubka zadnicí nad hlavu a začne se tam nakrucovat. Aby Zrzavá část viděla o co podstatného přichází. Od stolu se ozve: "Šmarjá vidíte jí, tu…??? No tohle by nevydržel ani svatej!" (Netřeba rozebírati, že tuto větu nevyřkla žádná z přítomných dam, že?). Pronesenou větu vezme Zrzavá část jako povolení k pohybu a celé to začne nanovo.

S jedinou přestávkou. To když jsme z trouby vyndali pečená žebra a pustili se tedy do hostiny. To byl moment, kdy Čokoládová a posléze i Zrzavá část klubka ztratily zájem o zásnuby (počkají, však nám nic neuteče…) a začaly se zajímat o něco podstatnějšího. O kus žvance. Romantika sem, romantika tam, hlad je přednější. A že ti dva mají hlad neustále, není nutno asi dodávat.

Dalším momentem, kdy se podařilo utlumiti planoucí vášeň bylo, když jsem oběma dala žvýkací tyčinku. U Ešusa tedy až po chvíli, kdy zjistil, že Abbie dává přednost žvýkání ("… tsss, jak přízemní!"), před tanci plodnosti. "Ale když už teda baba žvejká, tak já si teda taky trochu dám". Posléze Major Mrňavka objevila úžasnost a chlípný Ešus byl rázem zapomenut! Objevila totiž Ešusovu hračkárnu a začala z přepravky fascinovaně vyndávat jeden ožužlaný krám za druhým. Medvídek měl asi nos hodně nahoru, tak mu ho ufikla, aby se tak nenaparoval, požvýkala gumový granát, přišla se pochlubit se slečnou Slepičkou. A nakonec to vyhrála gumová činka.

Asi aby na ní Ešus náhodou nezapomněl, až ho opustí, ruče se dala do díla (v jejím případě by mělo znít asi správně - hubě se dala do díla) a zpracovala ji do tvaru paličky. Vzhledem k tomu, že se oddělenými částmi nefutrovala, bylo to jedno. Ešus nejdřív přihlížel, jak jeho vyvolená upravuje budoucí společné jmění manželů a poté ho přemohla únava... a byl konečně klid. Milý snoubenec byl unaven i den následující a předpokládám, že i u panny snoubenky tomu bylo nejinak. Nelze se ovšem ničemu divit, zásnuby to byly vskutku náročné :- ).

Jak nám bylo sděleno tiskovou mluvčí Majora Mrňavky:

"Divoké sny má Major Mrňavka dodnes a vrhá se na kolemjdoucí zrzavé jedince s jiskrou v oku dokud nezjistí, že to není její (ostatní fenky pro jednou prominou) Ešusek."

Je tedy vidět, že láska je to opravdu nehynoucí. Na obou stranách. Ovšem nedej bože, aby jejich láska došla naplnění. Nedovedu si představit toho sebevraha, který by si pak nastěhoval domů některé z jejich dětí. Tatínek cvok, maminka magor... nechci ani pomyslet na ty následky.