Přenesená neboli přeskoková agresivita je, když váš syn přinese kouli z matyky a z básničky a ze stoje spatného, zatlape tébich, převrhne do klávesnice limču, půlku bábovky určené pro návštěvu zdlábne a půlku rozdrobí do postele a vy klukovi domlouváte - slovně, ačkoliv vás svrbí ruka - a do toho přijde z práce váš muž, bez nákupu a v bezva náladě, a řekne "Co se čílíš, Jaruš, ten náš moula je celej po tvý máti!" a vám stoupne adrenalin a zapištíte "Ty mě taky neštvi!" a aby vás neranila pepka, tak po něm mrsknete tu zkoulovanou žákajdu a ta ho trefí tak nešťastně, že mu roztrhne ret a všude bude krve jak na jatkách a vy budete za hysterku a za vrahouna, ačkoli svého muže milujete až za hrob... To je přenesená agresivita.

Přenesená agresivita byla, když černý kocour Mikeš za asistence ratlíčka Adélky zuřivě vyháněl ze zahrady cizí kočku a kočka jim před čenichy přelezla plot a Mikeš, třikrát větší než Adélka, se bleskově otočil a zakousl a zadrápl se do psí spolubojovnice, která zavyla a pak úlekem dočista zcepeněla, a babička Sehnerů ji celou zkrvavenou a zabalenou do osušky naložila do pojízdné tašky zvané taška RVHP (Ráno vyjedu, h... přivezu) a jela s ní na veterinu a pan veterinář Adélku ošetřil a babičce pravil:

"Paní Sehnerová, ten kocouří pacholek tu čubinu jednou v afektu fraj zakousne!" a babička doma Mikeškovi, který Adélku očichal a láskyplně olízal, řekla: "Ty černoprdelníku, měl jsi dostat k večeři filé, ale protože jsi vrahoun Babinskej, tak teď to filé sní dědeček!"

Přenesená agresivita je něco naprosto přirozeného, je běžná jak u lidí, tak u zvířat. Pořídíte u úředníka, který se špatně vyspal a cestou do práce ho nabudil celý svět? Nikoli, svou agresivitu přenese na vás tak, že odejdete se svěšeným ohonem bez kýženého razítka. Paní učitelka, které její manžel zavolal, že jede na služební cestu (s mladou sekretářkou) vás u tabule zkoupe tak, že budete mít chuť dělat dálkově pomocnou, svým nadřízeným zpérovaný policajt vám dá pokutu za něco, nad čím by jinak mávl rukou, atd. atd.

Také pes Mon záhy pochopil, že když letím s řevem kolem "svýho" plotu, za nímž kráčí na "mým" chodníku cizí pes, musí ode mne dodržovat bezpečnou vzdálenost, protože když nemůžu poválet blechatýho cizince, vrhnu se na něj a štípnu ho do faldu na krku nebo mu prokousnu pysk, abych si zchladila žáhu.

Mon pokaždý zavyl a běžel žalovat paničce a ta mu řekla: "Kolikrát ti mám říkat, vocásku, že si máš držet od tý rozčilený potvory dištanc?" a dala mu loupáček s tvarohem, aby ho nebolel ani štípanec ani sebevědomí a Mon si odnesl loupáček na zahradu a já mu ho odebrala a sežrala...

Za přenesenou agresivitu nelze psa trestat, protože je to instinktivní jednání. Dopouští se jí dominantní pes, pes podpantofelník je jejím objektem. Když se jí dopustí vůči vám váš pes, určitě vás nekousne naplno, což by fakt mohl, kdyby vás neměl rád. Kousanec si vydesinfikujte červeným Savem a příště se nemotejte tam, kde nemáte.

Kdo u vás štěká a hlídá? Vy nebo čoklík? Že čoklík a tchyně? No vidíte!

Vaše Aura, jíž se pod píšící packou motala Irena Sehnerová