Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KONĚ: Dostihy, část druhá
První část najdete na tomto odkazu.
Druhé dostihové odpoledne jsem si naplánovala na 17. září, tentokrát do Velké Chuchle na 20. memoriál Harryho Petrlíka. Jelo se osm dostihů, pátý v pořadí byl věnován Ceně Bokabau - 2. Pohár Laty Brandisové.
Marie Immaculata „Lata“ Brandisová (26. června 1895 Úmonín–12. května 1981 Reiteregg, Rakousko) byla československá dostihová jezdkyně a dosud jediná žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase. Pocházela z dodnes žijící staré tyrolské šlechtické rodiny, jejíž původ je doložen již ve 13. století. Otec Laty, Leopold hrabě Brandis (1854–1928), c. k. komoří a podplukovník husarů v záloze, byl synem tyrolského hraběte Heinricha Brandise a Barbory Kinské, jejíž bratr Oktavián Josef hrabě Kinský (1813–1896) byl jedním ze zakladatelů Velké pardubické steeplechase. Lata se narodila jako dvojče Marie Kristýny „Týny“ a celkem měla 8 sourozenců.
Lata Brandisová
Lata s Kristýnou se učily jezdit na koni od osmi let a od desíti samy řídily bryčku. R. 1916 (v jednadvaceti letech) jela svůj první dostih (handicap) – bohužel pro ni skončil nepříjemným pádem. Dostihy té doby byly výhradně mužská záležitost, tudíž byla přítomnost komtesy Brandisové spíše trpěna než vítána. Navíc soupeřit se ženou se příčilo důstojnické cti – a většina jezdců důstojníky byla. Královský jockey-club ale neměl se startem ženy problém, pouze podotkl, že musí mít oddělenou šatnu.
Roku 1927 si Velká pardubická připsala dvě prvenství – poprvé se zúčastnil francouzský jezdec, hrabě Alexandre de la Forest, a poprvé ji absolvovala žena – Lata Brandisová na polokrevné Kinského klisně Nevěstě. Do cíle dorazily na pátém místě a se třemi pády.
Roku 1933 s tehdy šestiletou plavou klisnou Normou (*1927) se umístila na 3. místě. V r. 1934 doběhly na druhém místě za vítěznou německou klisnou Wahne. V r. 1935 obsadily místo páté. Rok 1937 byl pro všechny smutným rokem, zemřel Tomáš Garrique Masaryk, vzrůstaly spory mezi Čechy a Němci hlásícími se k hitlerovskému Německu. Favoritem dostihu 17. 10. 1937 byl německý plnokrevný bělouš Herold s jezdcem Oskarem Lengnikem. Na Taxisově příkopu s Heroldem padli, přesto Lengnik znovu nasedl a dojeli třetí. Vítězství patřilo české klisně s českou jezdkyní a čtyřicetitisícový dav se ještě dlouho po ukončení dostihu odmítal rozejít a jezdkyni přejmenoval na „naši slečnu“.
Lata Brandisová
„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ (Lata Brandisová)
Příštích devět let se Velká pardubická v důsledku politických událostí a druhé světové války nekonala.
První Velká pardubická po skončení 2. světové války se jela 20. 10. 1946.
Lata Brandisová
Rodinný zámek v Řitce byl zestátněn, sestrám bylo „umožněno“ v něm bydlet až do roku 1953, poté byla Latě, Kristýně a Janě přidělena Kadláčkova chata nad Babí roklí nedaleko Bojova. Kristýna s Janou pracovaly v čokoládovně Orion v Modřanech. Lata byla v invalidním důchodu.
„Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. … Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely.“ (Lata Brandisová)
V r. 1965 ji pořadatelé Velké pardubické pozvali jako hosta dostihu. Roku 1980 se Lata přestěhovala k synovci Ernstu Haanovi, do štýrského zámku Reitereggu poblíž Hitzendorfu, zde také 12. 5. 1981 zemřela na zápal plic a pohřbena je v rodinné hrobce v Reitereggu, která stojí v sousedství koňského výběhu.
V současnosti je v zámečku v Řitce muzeum Laty Brandisové a pro tento dostih byla zapůjčena část výstavních předmětů a expozici si bylo možné prohlédnout v prostorách Chuchle Areny.
Stejně jako v Lysé i v Chuchli jsem si vsadila na pořadí – opět podle jména a startovního čísla – celkem 3x, do třetice všeho dobrého. Všichni tři koně měli číslo 8: Lady Hortenzie, Lady Morandi a Sea The Night. Poslední jmenovaný, narozen 2. 2. 2016, hnědák, valach, nastoupil v 5. dostihu s jezdkyní Petrou Zedkovou a tento dostih vyhráli! Vítězství ve třech dostizích dosáhl amatér Matyáš Luka, a to v Ceně Normy, Ceně Lucky Rain a Ceně Dally Hit.
Bylo stále ještě nádherné letní odpoledne, spousta možností se občerstvit, posedět jak v prostorách uvnitř, tak venku na lavičkách, nebo přímo na tribuně.
A krom výkonu koní a jezdců pozorovat i módní kreace přítomných dam, občas i pánů. Na rozdíl od Lysé, kde bylo k vidění jen málo „výstřednějších“ klobouků a oděvů, v Chuchli přece jen dámy volily klobouky doplněné květy, peřím a dalšími dekoracemi. A také zde bylo možno klobouky, nebo fascinátory i zakoupit. A hlavně si ten čas pohodově užít.
P. S.: Sezonu 2024 startuje Chuchle Arena Praha v neděli 7. dubna 2024.
Ten patří mně.
A na závěr odkaz na baladu nazpívanou Václavem Neckářem.
Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lata_Brandisov%C3%A1
https://twogentlemen.cz/7921/jak-se-obleknout-na-dostihy/
Vše potřebné zjistíte zde...
