První část najdete na tomto odkazu.
Druhé dostihové odpoledne jsem si naplánovala na 17. září, tentokrát do Velké Chuchle na 20. memoriál Harryho Petrlíka. Jelo se osm dostihů, pátý v pořadí byl věnován Ceně Bokabau - 2. Pohár Laty Brandisové.
Marie Immaculata „Lata“ Brandisová (26. června 1895 Úmonín–12. května 1981 Reiteregg, Rakousko) byla československá dostihová jezdkyně a dosud jediná žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase. Pocházela z dodnes žijící staré tyrolské šlechtické rodiny, jejíž původ je doložen již ve 13. století. Otec Laty, Leopold hrabě Brandis (1854–1928), c. k. komoří a podplukovník husarů v záloze, byl synem tyrolského hraběte Heinricha Brandise a Barbory Kinské, jejíž bratr Oktavián Josef hrabě Kinský (1813–1896) byl jedním ze zakladatelů Velké pardubické steeplechase. Lata se narodila jako dvojče Marie Kristýny „Týny“ a celkem měla 8 sourozenců.
Lata s Kristýnou se učily jezdit na koni od osmi let a od desíti samy řídily bryčku. R. 1916 (v jednadvaceti letech) jela svůj první dostih (handicap) – bohužel pro ni skončil nepříjemným pádem. Dostihy té doby byly výhradně mužská záležitost, tudíž byla přítomnost komtesy Brandisové spíše trpěna než vítána. Navíc soupeřit se ženou se příčilo důstojnické cti – a většina jezdců důstojníky byla. Královský jockey-club ale neměl se startem ženy problém, pouze podotkl, že musí mít oddělenou šatnu.
Roku 1927 si Velká pardubická připsala dvě prvenství – poprvé se zúčastnil francouzský jezdec, hrabě Alexandre de la Forest, a poprvé ji absolvovala žena – Lata Brandisová na polokrevné Kinského klisně Nevěstě. Do cíle dorazily na pátém místě a se třemi pády.
Roku 1933 s tehdy šestiletou plavou klisnou Normou (*1927) se umístila na 3. místě. V r. 1934 doběhly na druhém místě za vítěznou německou klisnou Wahne. V r. 1935 obsadily místo páté. Rok 1937 byl pro všechny smutným rokem, zemřel Tomáš Garrique Masaryk, vzrůstaly spory mezi Čechy a Němci hlásícími se k hitlerovskému Německu. Favoritem dostihu 17. 10. 1937 byl německý plnokrevný bělouš Herold s jezdcem Oskarem Lengnikem. Na Taxisově příkopu s Heroldem padli, přesto Lengnik znovu nasedl a dojeli třetí. Vítězství patřilo české klisně s českou jezdkyní a čtyřicetitisícový dav se ještě dlouho po ukončení dostihu odmítal rozejít a jezdkyni přejmenoval na „naši slečnu“.
„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ (Lata Brandisová)
Příštích devět let se Velká pardubická v důsledku politických událostí a druhé světové války nekonala.
První Velká pardubická po skončení 2. světové války se jela 20. 10. 1946.
Rodinný zámek v Řitce byl zestátněn, sestrám bylo „umožněno“ v něm bydlet až do roku 1953, poté byla Latě, Kristýně a Janě přidělena Kadláčkova chata nad Babí roklí nedaleko Bojova. Kristýna s Janou pracovaly v čokoládovně Orion v Modřanech. Lata byla v invalidním důchodu.
„Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. … Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely.“ (Lata Brandisová)
V r. 1965 ji pořadatelé Velké pardubické pozvali jako hosta dostihu. Roku 1980 se Lata přestěhovala k synovci Ernstu Haanovi, do štýrského zámku Reitereggu poblíž Hitzendorfu, zde také 12. 5. 1981 zemřela na zápal plic a pohřbena je v rodinné hrobce v Reitereggu, která stojí v sousedství koňského výběhu.
V současnosti je v zámečku v Řitce muzeum Laty Brandisové a pro tento dostih byla zapůjčena část výstavních předmětů a expozici si bylo možné prohlédnout v prostorách Chuchle Areny.
Stejně jako v Lysé i v Chuchli jsem si vsadila na pořadí – opět podle jména a startovního čísla – celkem 3x, do třetice všeho dobrého. Všichni tři koně měli číslo 8: Lady Hortenzie, Lady Morandi a Sea The Night. Poslední jmenovaný, narozen 2. 2. 2016, hnědák, valach, nastoupil v 5. dostihu s jezdkyní Petrou Zedkovou a tento dostih vyhráli! Vítězství ve třech dostizích dosáhl amatér Matyáš Luka, a to v Ceně Normy, Ceně Lucky Rain a Ceně Dally Hit.
Bylo stále ještě nádherné letní odpoledne, spousta možností se občerstvit, posedět jak v prostorách uvnitř, tak venku na lavičkách, nebo přímo na tribuně.
A krom výkonu koní a jezdců pozorovat i módní kreace přítomných dam, občas i pánů. Na rozdíl od Lysé, kde bylo k vidění jen málo „výstřednějších“ klobouků a oděvů, v Chuchli přece jen dámy volily klobouky doplněné květy, peřím a dalšími dekoracemi. A také zde bylo možno klobouky, nebo fascinátory i zakoupit. A hlavně si ten čas pohodově užít.
P. S.: Sezonu 2024 startuje Chuchle Arena Praha v neděli 7. dubna 2024.
A na závěr odkaz na baladu nazpívanou Václavem Neckářem.
Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lata_Brandisov%C3%A1
https://twogentlemen.cz/7921/jak-se-obleknout-na-dostihy/