Tak tedy do Lednice jsme si moc užili jízdu vláčkem. Z Břeclavi nás vezl krásný starý motoráček Hurvínek. Dřevěné vagonky, lavice, vpředu otevřené dveře do kabiny strojvůdce ("kdo chcete, tak se pojďte podívat"). Milé je i to, že v Lednici na náměstí mají cukrárnu, moc doporučuji, skvělá zmrzlina, príma kafe…. A jak se to pak dá v zahradách krásně vychodit, když obdivujete rybníky a posloucháte takový ptačí koncert, že se vám o tom ani nezdálo (tedy hlavně nám z města, že…).

Druhý den jsme vyjeli na sever do Šošůvky, došli kousíček do Sloupu a bouřku příjemně přečkali v jeskyních. Když jsme se vynořili, už jen poprchávalo, takže se cestou na Macochu špatně fotilo. Z Macochy jsme pospíchali do Rudice, tam to mám moc ráda. Rudické propadání je část obrovského jeskynního komplexu, kterému se propadly stropy - takové jeskyně jako domeček pro panenky. Ovšem stalo se to už dááávno, takže jsou romanticky zarostlé, až se srdéčko tetelí.

No a to jídlo: v Jedovnici jsem usilovně hledala restauraci, kterou mi před pár lety moc doporučovali místní. Nevím jistě, jestli jsem ji našla, ale ten podnik, kde jsme se přejedli, až to bylo o zdraví, byl skvělý. Měli jsme málo času, tak jsme zavrhli klasické jídlo a objednali si každý jen dvě topinky a salát. Lidi, to byly topinky!!!

Den třetí, arboretum. Miluji brněnské arboretum a moc jsem se na něj těšila. A to jsme stihli ještě úžasný okurkový salát ve městě a večer sangrii v Zemském muzeu. Jediné, co mne vyvedlo z míry, bylo, že v arboretu se prý nemá fotit.

Na přehradu se dojede tramvají, což vám, milí Brňáci, od srdce závidím. Původně jsme chtěli nejdřív jet lodí na hrad Veveří a odtud se vrátit pěšky, ale první loď nejela až tam, tak jsme to obrátili. Z téhle cesty moc kulinářských zážitků nemám, ráno bylo brzy a všude bylo zavřeno, na hradě měli jen párek v rohlíku a na lodi vůbec nic. Ale zase ty výhledy za to stály!

Ale to už jsme ujížděli sbalit si zavazadla, slavnou cukrárnu na Orlí jsme si odřekli v zájmu časného příchodu na autobusové nádraží… kde jsme pak na ten zpožděný autobus další hodinu čekali. Aspoň že to umělé kafe v něm nabízejí.

A teď to slíbené jídlo, co už to vypadalo, že se k němu nedostanu.

Sangrie:
Aspoň dva druhy ovoce, čerstvé (raději prosladit) nebo kompotované. My měli ananas z kompotu a čerstvé třešně, Španělé, pokud vím, dávají hlavně pomeranče a jahody. Na tohle množství by ty pomeranče měly být aspoň čtyři. Vždycky se hodí citron. Ovoce prolít 1 dl rumu a vychladit. Zalít 2 l červeného vína a nechat tak hodinu stát v lednici, pak zalít litrem studené sodovky. Do přiměřeně obrovské nádoby dát spoustu ledu (musí vydržet až do dopití) a blaženě konzumovat.

Jedovnické topinky:
Zrada tkvěla v tom, že základem každé byl obrovský krajíci chleba, tedy osmaženého, prostě topinka. Na topince byly v jednom případě štědře nakladené plátky hermelínu a celé se to zapeklo, až sýr potál, v případě druhém se střídaly plátky olomouckých tvarůžků a splátky hodně paprikového salámu, vše opět zapečeno téměř do tekuta. Mám-li říct pravdu, snědla jsem to jen proto, že to bylo děsně dobré, ale ke konci už mi bylo … no, těžko mi bylo už po té první.

Okurkový salát:
Ten je naopak velmi lehký a moc příjemný do horka. Všechny ingredience vychladit! Potřebujete namleté vlašské ořechy, v nich (nešetřit, na dně talíře by měl zbýt malý kopeček ořechových pilin) obalte na kostky nakrájenou salátovou okurku, zasypejte rozinkami a zalijte dobrým, hustým jogurtem. Dala jsem si to ze zvědavosti, jak asi ta podivnost chutná - musím říct, že skvěle.