MLSOTNÍK: O citrónu yuzu
30 citrónů: šťáva, dřeň, kůra a pecky foto: Marička Crossette, Neviditelný pes
Dcera mojí kamarádky (sousedky v ulici) si loni koupila dům v ulici souběžné s naší. Někdy se touhle ulicí vracíme domů a jedeme kolem jejího domu. V únoru jsem si všimla stromu v rohu zadní zahrady, který byl obalený ovocem. Ze silnice vypadalo jako pomeranče. Po čase začalo ovoce opadávat na příjezd do garáže, ale nikdo ho nesbíral, což mi nešlo do hlavy. Představa, že celá úroda postupně shnije, mi hodně vadila.
Citróny yuzu vypadají jako pomeranče
Dceru kamarádky osobně znám, ale raději jsem zavolala její mamince. S dotazem, zda by dcera dovolila, abych si popadané ovoce sebrala, pokud nikdo (ani kamarádka) pomeranče opravdu nechce. Kamaráda mi ráda dala svolení. Jen si nebyla jistá, jestli ovoce budu chtít, protože to nejsou pomeranče, ale jakýsi druh velmi kyselého citrónu. Oni je jíst nebudou a mohu si klidně očesat celý strom.
Druhý den po snídani jsem tedy jela ovoce posbírat. Vzala jsem si jen větší krabici s tím, že mi určitě bude stačit. Až u garáže jsem si všimla, jaká spousta citrónů leží v trávě za plotem! Jenže když je tam nechám, shnijí a to mi přišla děsná škoda. Tak jsem hamounsky posbírala nejen všechny spadané citróny, ale otrhala i ty z větví, na které jsem dosáhla. Dovezenou krabici jsem naplnila za dvě minuty a pak už citróny volně kladla do auta.
Mají hodně pecek
Doma jsem jimi vrchovatě naplnila zahradní vozík – bylo jich dost přes dvě stě! V kuchyni jsem jeden citrón rozkrojila a jako první mě překvapilo, kolik je v něm pecek. Po ochutnání jsem dala kamarádce za pravdu – citrón byl opravdu kyselý.
Jenže, když jsem si citróny posbírala, musím je i zpracovat. Nejprve jsem chtěla zjistit, co je to za zvláštní druh velkého, kulatého citrónu. Na internetu jsem zadala „extra kyselý citrón“ a okamžitě našla odpověď. Je to v Japonsku a Koreji velice ceněný druh citrónu yuzu (původem snad z Číny). Vyšlechtěný z citrónu a mandarinky, proto měla kůra nádech do oranžova. Větve mají dlouhé, silné a velice ostré ostny. To jsem sama poznala, když jsem natahovala ruku do větví. Tři píchnutí mi rychle natekla, zčervenala a dost dlouho se hojila.
30 citrónů: šťáva, dřeň, kůra a pecky
Kamarádce jsem mailem poslala odkaz, aby dcera věděla, jakou vzácnost mají na zahradě. Napsala jsem jí, že z citrónů udělám marmeládu a jestli bude jen trochu jedlá, skleničku či dvě jí donesu. Pak jsem zavolala jiné kamarádce, která má ráda kyselé šťávy. Přijela, a přestože si odvezla větší krabici citrónů, ve vozíku nebyl úbytek ani znát.
Následující dva týdny jsem pak půlila a mačkala citróny, vyndávala pecky, vydlabovala dužinu a nadrobno krájela kůru (zcela bio, nezávadnou, strom určitě nikdo nestříkal).
Marmeládu jsem svařila na dva způsoby. V obou případech jsem z citrónů přes cedník vymačkala šťávu, kdy také vypadala většina pecek (v některých jich bylo i čtyřicet!). Vydloubla jsem dužinu a vybrala zbylé pecky. V článcích psali, že yuzu má šťávy málo, tyhle byly skoro šťavnatější než obyčejné. Dužinu jsem zalila vodou a dala vařit, aby se uvolnil přírodní pektin. Stačilo deset minut a rozvařila se na kaši. Kůru jsem pokrájela na drobné proužky.
Svařuji do husta
U první marmelády jsem rozvařenou dužinu přecedila, nechala co nejvíce vykapat a vyhodila. Slila jsem dohromady čistou a dužinovou šťávu, přidala pokrájenou kůrou, cukr a svařovala do potřebné hustoty. U druhé marmelády jsem čistou šťávu přilila k rozvařené dužině, nasypala kůru a cukr. Pak nechala vychladnout a rozmixovala do hladka. U obou marmelád jsem cukr přidávala postupně, jen tolik, aby se daly jíst. Proto jsem obě směsi nechala vždy přes noc vystydnout a rozležet. Druhý den jsem podle potřeby doladila chuť a hustotu. Pak jsem horkou marmeládou plnila sklenice.
Výsledek mě mile překvapil, obě marmelády jsou moc dobré. V chuti nepoznám rozdíl, jen na pohled je první „průhlednější“ s viditelnými kousky kůry (jak to má být v pravé pomerančové marmeládě). Rozmixovaná se zase lépe rozetře na pečivo. Chuť mají sladko-kyselo-nahořklou, něco mezi citrónem, mandarinkou a grepem. Jen se nesmí na pečivo mazat silná vrstva. Zato tence potřený krajíc má na zakousnutí velice osvěžující chuť.
Část marmelády s kousky kůry
Marmelád už jsem měla hodně, zavařování mě přestávalo bavit, ale v garáži citrónů stále víc než dost. Rozhodla jsem se usušit si kůru. Pomerančovou a citrónovou kůru používám do vánoček a perníkového koření. Dosud jsem ji kupovala, proč si nenasušit zásobu vlastní, zcela nezávadné. Z padesáti citrónů jsem ostrouhala kůru a v troubě usušila, až chrastila. Pak jsem vymačkala šťávu, které byly rovné dva litry. Rozdělila jsem ji po dvou sběračkách do malých sáčků a naskládala do mrazáku.
Zbývající citróny jsem postupně zpracovala na „Yuzu čaj“. Právě pro něj jsou tyhle citróny velmi ceněny. Citrón se rozkrojí a půlky se pokrájí na tenké proužky. Odstraní se pecky, proužky se posypou cukrem a nechají chvíli odležet. Po promíchání se natlačí do sklenice s uzávěrem a uloží do lednice. Pak stačí do hrnečku vydloubnout dvě, tři lžíce procukrovaných citrónů a zalít je horkou (nebo studenou) vodou. Je to výborné pití, čaj nám chutná oběma.
Kamarádce jsem marmelády odnesla, později volala, že jim moc chutnají. Ale jestli si bude ona nebo dcera dělat vlastní, to dost pochybovala. Takže zopakovala, že si mohu kdykoliv zajet posbírat (natrhat) další. Tentokrát jsem s díky odmítla, do dalšího zavařování jsem se už letos opravdu nehodlala pouštět. Jenže!
Jenže před Velikonocemi se u nás na pár dnů stavěli kanadští přátelé. K snídani jsem jim nabídla yuzu marmeládu. Chutnala jim moc a hlavně kamarádka se nadchla yuzu čajem. Takže si do Toronta vezli tři skleničky od každé marmelády a z lednice moje dvě poslední sklenice „čajového základu“.
Snídaně - oba druhy marmelády
Nově spadané citróny se zase povalovaly na zemi, do zavařování se zřejmě v domě nikomu nechtělo. Doma jsem už neměla žádné citróny na čaj a trochu se mi snížil počet zavařených sklenic. Přestože jsem se zařekla, že už nebudu zavařovat, zajela jsem si posbírat dalších několik desítek citrónů. A zase jsem stála u plotny!
Dívala jsem se na český net a našla tyhle dva odkazy. Tenhle první je obsáhlý popis citrónu a dost dole je odkaz na „Top potraviny“. Na ceny jejich výrobků z yuzu jsem jen vykulila oči (hlavně ta sušená kůra!)
A ještě druhý odkaz
Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.
