Předchozí díl najdete zde.

1)

Naše česká střapatá Kessina miluje společnost, a nejlepší je to v zahradní restauraci, kde jsou známí i neznámí, našinci i cizinci. Nicméně cizinci, obvykle Sasíci, Kessinu podrbou (ein schöner Hund), a je to pohoda. Ovšem jedni turisti našinci vymysleli úžasnej fór! Nechť je za to vichřice po poli honí! Naše Kess má na obojku přidělaný plíšek se jménem a také s telefonními čísly na mne a na páníčka, kdyby se pejsek ztratil – občas s ní cestujeme po republice – tak aby se zas našel. A tak si představte, že sedíte na takovém mírně formálním právním jednání v Praze, do toho vám zazvoní neznámé číslo a hlas praví: „My tu máme psa. Asi Kess. Hehe, je tady u nás, tady.“ No co vás asi napadne? Pes se ztratil – páníček se ztratil – pes je u někoho cizího… Katastrofické scénáře, načež vaši klienti na vás čučí jak na blázna, když místo rozvodu řešíte nějakého čokla!

Konverzace pokračovala jak debata hluchého se slepým. Já se pořád tázala, kdeže to jsou, co se děje, a na druhé straně telefonu se ozýval smích a řeči o tom, že přeci tady u jejich stolu, ale že se ani nic neděje, že ten její páníček je asi támhle – a že to vlastně jen zkoušej’, co to udělá, když se na takové číslo zavolá. Naštěstí to tak opravdu bylo, a plyne z toho jednoduché poučení: prostě si psíka víc hlídat, když obtěžuje cizí lid. Příště ji necháme obtěžovat jen vlastní kamarády.

Fotky nespokojené Kess z výletu do skal. Nespokojenost pramení z toho, že jest usměrňována k fotografování, což ji né vždy těší. Navíc na výletě byla bez vlastních páníčků a než se ji podařilo přesvědčit, aby nastoupila do cizího auta a jela s náhradními páníčky, to tedy dalo práci. O to větší byla radost po příjezdu zpět na zahradu, kde má dneska pocit, že jí to všechno patří! A o to víc si užívala teplého místečka v posteli, kam se okamžitě po vypití půl misky vody zahrabala. Nemyslete si, že se jí na výlet nebrala voda a její picí miska! Naopak. Jenže naše Kess si – byvši pobízena – tak nanejvýš dvakrát lízne vody, aby měla pokoj, ale pít se bude až doma. Proč to má takhle nastavené, fakt nevíme. Přesto všichni taháme lahve s vodou a misku, ale je to marný, je to marný, je to marný.

2)

Protože páníček toho díky bolavé noze moc nenachodí, nemá naše Kessinka takové množství pohybu, jaký by potřebovala, ovšem miska je pořád stejně plná. Tak jsem se rozhodla, že se prostě porce musí zmenšit, a zakoupila jsem k tomu účelu malou odměrku. Aby bylo jasno, co to je „malá hrst“. No a co na to páníček? No nesouhlasil, ale jen do doby, než jeho kamarádka sousedka, když k ní oba přišli na návštěvu, spráskla po venkovsku ruce a vykřikla „Jéééšiši, ta je ale tlustá!“ To se páníček urazil, ale začal zmenšovat porce. Tak uvidíme, jestli nám Kess trochu splaskne. Ono to je takové začarované kolečko – když vám narostou špeky, měli byste se víc hýbat. Jenže ty špeky tomu trochu brání a není to pohodlné, tudíž se nechcete víc hýbat a zas vám narostou další špeky… Já tohle přesně na té Kessině vidím. Ostatně na sobě taky, co si budeme povídat. Tak ji budu tahat na delší procházky, neb to potřebujeme obě. A až si páníček vyhojí nohu, tak se bude muset taky přidat, chichi…

Další foto nenaladěné Kess.

3)

Někteří naši známí pamatují Kess před třemi lety, vytrženou z jejího domáckého prostředí, když jsme si ji přivezli, jako vyjukanou bázlivou hubenou holčičku. Docela zírají, když se na ně dneska vyřítí naše dobře stavěná, hlasitě ječící fenka, zaštěkávající všechny, kteří jdou kolem našich vrátek! Ječet na lidi a psy zpoza vrátek, to ji prostě náramně baví. To si prožívá naplno. Ovšem běda, když jsou vrata otevřená a ona si vyběhne na cestu a náhle se objeví cizí pes. To je hned ocásek pod bříškem a úprk na zahradu. A Kess se postaví za plot a začne ječet. Ještě že toho velkého cizího psa nenapadlo prostě těmi vraty projít dovnitř a našeho ječouna zahlušit. A dokonce se jí jednou podařilo odradit nějaké turisty, kteří chtěli kolem projít se psem. Viděla jsem do zatáčky, jak se zastavili, nevěřícně poslouchali ten řev z hrdla naší Kess, a pak se otočili a vzdali to! Dost ji tím tenkrát zklamali.

A budu s ní muset nacvičit ještě akci na povel: Trhej. Jakmile jí zas někdo řekne „Nazdar buřte“, hned budeme roztrhán, tedy možná…

Foto: BarŠ