Koncem února zemřela Bóňa, česká strakatá čubizna.

V červnu jsem začala lehce shánět štěně a v srpnu se rodinná rada usnesla, že já a manžel NUTNĚ potřebujeme psa; zřejmě jsme byli už dost nesnesitelní… Chtěli jsme štěně, nejlépe trpasličí pudlici, protože pudlička našich kamarádů nás setrvale okouzluje. Jenže pudli nejsou tak lehko k mání! No tak náhradní řešení. Kritérium bylo dané: fenka a malého vzrůstu – jsme staří a psa musíme unést za všech okolností. Jenže byla doba covidová, lidé se nestýkali a zákaz styku platil tedy i pro psy a štěňata nebyla ani v útulcích.

Kess nevyfotitelná

Tak zasáhla CD = centrální distribuce, ty nebeské siločáry, které se postarají o to, aby každý potkal zvíře, k němuž má patřit.

Děkuji tímto Petře z Prahy a Petře z Bohumína za roli siločar a děkuji tímto Kristýně z Brna za darování a výchovu a vzdělání fenky (Kristýna je profík !!), kterou dnes máme. Nebo ona nás.

Kess na pelíšku

Takže tento pes, fenka Kess, je čtyřletá, kastrovaná, rozježená a neučesatelná a má dokonalé vychování a na povely reaguje hbitě. Vyrůstala nejdřív nedobře, ale pak se dostala ke Kristýně do smečky a tam se všechno naučila. Bůhví, co má v sobě z minula, nesmí se na ni křiknout a nemá ráda ostré zvuky. Na to reaguje panicky a běží se schovat. Jinak za námi ochotně kluše bez vodítka a přivolání funguje suprově.

Naučili jsme ji nový kousek – mlsek se položí před sedícího nebo ležícího a psa a pes si ho vezme až na povel. No je to trochu týrání zvířat, ale ona je docela žravá…

Kristýna nám k fence dala i oblečky, a když jsem se jí ptala, od kolika stupňů mrazu se jí dává oblek, tak Kristýna říkala něco o dešti a jako že „uvidíte sami“, což nám přišlo k smíchu, a tak se to nějak zamluvilo.

Kess v oblečku

Psíka jsme přivezli začátkem září, bylo teplo, ba horko, odjeli jsme s ní na chalupu a pes se spokojeně vyvaloval na sluníčku na zahradě a doma ve svém teplém pelíšku a nic nebyl problém, ani cestování v autě, ani dlouhé procházky po lese. Když pominu, že Kess nemá ráda mokrou trávu, nelíbí se jí roští v lese a vysokou trávu nedá vůbec. Do přírody ráda, ale pokud možno po asfaltových cestičkách…

No a pak se počasí zlomilo, ochladilo se a začalo pršet. Kessina ráno (no ráno… bylo asi devět hodin) na povel vyběhla na zahradu, že se tedy půjde na ranní vycházku, jenže ono pršelo. Tak náš poslušný psík zacouval zpátky pod střechu a pak zajel pod roztopená kamna a nasadil výraz „to jsme si nedohodli“. Brutálně jsem donutila Kessinu, aby se šla vyčůrat, a pak jsme seděli venku a Kessina se klepala a klepala a dokud nebyla schovaná pod bundou, nebyla spokojená.

Kess

No tak jsme jeli na nákupy a zašli jsme do jednoho petshopu v České Kamenici, kde byly strašně milé a ochotné paní prodavačky, hned si věděly rady, a odešli jsme s Kessinou oblečenou v softshellové bundě. Parádně barevné.

To jsme netušili, že jsme si pořídili princeznu na hrášku. To budeš, Kessino, koukat, až pojedeme v zimě na hory!

Foto: Zdena Jůzlová