54 fotografií

Téměř do roka a do dne je to loňsku dost podobné.

Asi jsme se zbláznily, zas jsme štěně koupily! Mojí mamči pro potěchu, šoupneme ho do pelechu. Ať má zase parťáka, co na ni ve hře huláká. V náručí se přitulí, oči na ni vykulí a vrtěním ocásku vyznává jí svou lásku.

Jezevčíčci

Karl Noble Moravia se jmenuje a svou paničku už teď velmi miluje. Je to zdatný chlapíček, malinký jezevčíček! „Čárlí“ na něj voláme, jsme rády, že ho máme. Dante už je taky rád, že je doma kamarád.

Čárlík

Však když k nám štěně přibylo, veselé to vůbec nebylo! Dante, ač venku štěňátka všechny miloval, to vetřelče doma by nejraděj zamordoval. Jako kartáč ježí záda, nevidí v něm kamaráda. Vztekle řve a zuby cení, to je teda nadělení! Vyvádí jak puberťák, co bratříčka nemá rád. Ani se neočichají, optimismus můj je v háji. Nemám radost ani trochu. Co vyvádíš?! Ty můj hochu...

Vetřelec. Dante se setkává s jezevčíkem Čárlíkem

Jako bys měl zatmění, tohle sranda fakt není. Jsi snad vážně sprateček a ne hodný Danteček? Štěně se jen trochu leklo, je to magor, pak si řeklo. Jezevčík přec nebrečí, v náručí je v bezpečí. Hned má první poznání - panička mě ochrání!

Čárlík poprvé

Zoufalá jsem tady já, tohle jsem fakt nechtěla. Pejsci se nám prolínali, nikdy se nám nesežrali... Bála jsem se trochu Darečka, že sežere malého Dantečka. To se ale nestalo, naštvaný byl jen málo. A teď ten můj chlapeček, chová se jak blbeček. Druhý den to není lepší, to mě teda nepotěší. I z okna zle na něj štěká, to mě vážně hodně leká. Čárlí to však neřeší, alespoň to potěší...

Čárlík

Honím Danteho na vycházce a hle, znaven očichal malého v ohrádce. Nakonec si zase štěknul, prcka tím však moc neleknul. Štěňátko je zvědavé, hrát si, to je to pravé. Nevyndáme ho však z klece, když to Dante chápat nechce. Čárlí je hrozně maličký, prťaté má nejen tlapičky.

Ocásek má jako ščur, dlouhý, jak tělíčka půl. Jako Dante hlavu měl to tělíčko a vážil něco přes kilečko. Dante má kil dvacet pět a zašlápnul by ho hned. Tři dny mu to vydrželo, chtěl, aby štěně zmizelo. Pak se začal smiřovat, že by si s tím moh i hrát? A Čárlí se jen tetelí, že ho oblíz dospělý!

Dneska jsou to kamarádi, co se moc-moc mají rádi. Danteček jak velký bratr se tváří a štěňátko blahem září. Dělá na něj útoky, sápe se mu na boky. Hračku sprostě bere z huby, je mu fuk, že v ní jsou zuby. Teď je to tak, jak jsem chtěla, parťáka mu Dante dělá. Navzájem si žerou hlavy a náramně je to baví. Čárlí při tom drsně vrčí, Danteček jen pysky krčí. Navzájem si hračky kradou a v kruzích pádí zahradou. Pak se zase spolu svalí, Čárlí v trávě sudy válí. Vyřádí se, pak jde spát, když se vyspí, tak chce žrát.

Kočkour Eďa vrtí hlavou, nemá moc náladu hravou. Danteho, toho má rád, k Čárlímu se nechce znát. Dokonce i zasyčí, svojí řečí kočičí. Čárlího moc zajímá, ale respekt z něho má. A kočkour ho převeze, když mu na strom vyleze. Čárlí valí očička, kam zmizela kočička? On je velmi vtipné štěně. Umí se tvářit blaženě. Tulí se co nejblíže, mozek uchem vylíže. On, jak je tak maličký, rozkošný je celičký.

Vypadá jak plyšáček, tváří se jak drsňáček. Zkouší dělat neplechu, to se mu směju v duchu. Občas se na nás i vzteká, to nás ale moc neleká. Je velký pes v malém těle, snad ho vždycky přemůžeme.

Danteček nás vycvičil, sebevědomí mé zničil. Co mi vždycky fungovalo, na Danteho je furt málo. To rezavé zvířátko navždy bude háďátko. Krásně plave, krásně hledá... a pak mi aportek nedá.

Na zadku on neposedí, provokuje, na mě hledí. Pořád chtěl by si jen hrát. A být sám? To nemá rád! Vymyslel si novinku, sám nechce být ani chvilinku. Dveře hravě si otvírá, pak na nás nevinně zírá. Že by naše Elsička reinkarnovala se do psíčka? Ona nám psy ven pouštěla, Dante to teď Eďovi dělá.

Vážně se s ním nenudíme, k tomu štěndo pořídíme?! No nejsem já vážně cvok, když Dante měl teprv rok? A pořád je to magorek, co chová se občas jak pacholek.

Dante, Čárlík a Eda

Pochybnosti jdou hned stranou, když si ti dva spolu hrajou. Po sobě se šťastně válejí a krásně se vydovádějí. Když Čárlí spinká v pelíšku, Dante chce mu být na blízku. Zdá se, že mu radost dělá, když se dotknou jejich těla. Co nejtěsněj přilehne, chvilku se ani nehne. Jsou lepší než televize, když mu prcek uši hryze, splaší se pak celičký, jen kmitají tlapičky.

Bytem závod dělají, Dante je z toho v háji, že se prcek všude vejde, stůl podběhne, neobejde. Pod postel se hravě schová, zmizí s ním i hračka nová. Dante svoje čelo svraští, do balónku tlapkou praští, jak malého vyláká, ukradne mu plyšáka...

Občas se Čárlínek vztekne, kouše, vrčí, taky štěkne. Skoro mám strach o Danteho, ať prcek neprokousne ouško jeho. S ním to však nic nedělá, přepere ho docela. Do tlapek ho uchopí, na druhý bok překlopí. V tlamě schová celou hlavu, oblemcá ho pro zábavu.

Někdy zdá se mi to moc, vyrazím jim na pomoc. Vezmu prcka do náruče, srdíčko zběsile tluče, psíček si chce ještě hrát, prý ho hned mám zpátky dát! Dante taky protestuje a po zadních poskakuje. Tak je vezmu vyčůrat, dám piškotek a pak spát!

V pelíšku či na paničce, Čárlí spí jak andělíček. To Dantečka všechno ruší, neumí spát jak se sluší. I po roce u něj platí - sní se v noci, to je zlatý. To upadne únavou, spí s nohama nad hlavou. Má to takhle od malička, ten rezavý aktivista.

Ve dne usnout neumí, to radši z okna čumí. Teď tedy vymyslel si nově, že bude bloumat si po chodbě. Sotva paty vytáhneme, hned má dveře otevřené. Když se domů vrátíme, tak ho kárat musíme, on to ale nechápe, radostný se na nás sápe.

Eďa zdatně sekunduje, mě z nich brzy snad omyje... Až malý nebude bývat v ohrádce, vítat bude celá delegace! Už dopředu vymýšlím, kterak schody zajistím.

Tak zas doma živo máme, rády se na to díváme. A mamča má svého psíka, co ji venku neposmýká. A krasavec maličký, rád ji dává hubičky. A Dante má kamaráda, za toho jsem hodně ráda.

Většinou se z toho těším a jen občas sebe děsím. Kéž se něco nepokazí, z té představy fakt mě mrazí. Mohl by být chvíli klid a všechno tak, jak má být.

Dante totálně unavený

Foto: Ap. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!