Když jsem o našich dvou morčících psala naposled, myslela jsem si, že již dál nebude co. Nicméně Krtek s Čokulínem mě každou chvíli přesvědčují o tom, že když budu chtít, bude i o čem psát :-). S nimi se totiž člověk vážně nenudí. Někdy je s nimi „jen“ legrace, ale jakmile začnu mít pocit, že je všechno v pohodě, vymyslí si na mě zase nějaký problém k řešení.

Tím zatím posledním bylo extrémní línání Krtečka se spoustou lupů na pokožce zad (od krku po zadeček). Při každém kartáčování jsem vyčesala chlupů, že by z nich nějaké skinny morče (bezsrsté plemeno) mělo na kabát. Přitom jsem nechápala, jak je možné, že úbytek srsti jakoby nebyl na Krtkovi vůbec vidět. Vzhledem k tomu, že morčata nevyměňují srst stejně jako řada psů a koček, bylo mi jasné, že už se opět něco děje a návštěva veteriny nás nemine.

Krtek

Po důkladném ohledání paní doktorkou, což se neobešlo bez hlasitého Krtkova lamentování, mi bylo sděleno, že vzoreček kůže i chlupů s lupy se pošle na rozbor, ale že pod mikroskopem na první pohled nejsou vidět žádné „breberky“. Zhluboka jsem si oddechla, ale ne na dlouho. Paní doktorka totiž vzápětí vyjádřila domněnku, že jde pravděpodobně o pomnožení kvasinek na pokožce, neb teď v létě jsou pro to „ideální podmínky“, a že teddíci (Krteček je plemene americký teddy) na to vcelku trpí. Pro lepší srozumitelnost dodala, že to je, jako když má člověk hodně lupů a musí tedy pravidelně používat šampon Nizoral, což ostatně nyní budu já dělat také. Tedy koupat Krtečka cca 3x týdně v onom šamponu.

No nazdar! Koupat morče a k tomu takového ustrašence, jako je Krtouš. Nedovedla jsem si to v tu chvíli vůbec představit. Na veterinu jsem pro jistotu brala i Čokulína, byť na něm jsem sama nic nepozorovala, ale chtěla jsem mít od doktorky potvrzeno, že on je v pořádku. Naštěstí ano, on koupele absolvovat nemusí.

Po návratu z veteriny jsem zjistila, že zbytek Nizoralu mám ještě doma, a tudíž první koupel můžeme uskutečnit rovnou. Čokulína jsem tedy pustila do morčárny, kde si okamžitě zalezl trucovat do domečku. Chudáka Krtečka jsem však rovnou strčila do lavoru s asi 5 cm vlažné vody a za neustálého přidržování jednou rukou mu tou druhou opatrně začala kelímkem polévat celý kožíšek s výjimkou hlavy. Čekala jsem, že bude ječet a snažit se zdrhnout, ale kupodivu se vůbec nebránil.

Krtek bere zdravotní koupel

Trochu mu klouzaly nožičky, takže občas byl v tom lavorku spíš rozpláclý jak žába, ale nesnažil se utéct, a současně ani nevypadal, že „hraje mrtvolu“. Čumáčkem rejdil kolem a občas se snažil „ochutnat“ okraj lavoru, tudíž jsem si troufla přistoupit k aplikaci šamponu. Asi 10 min. jsem mu jemně vydrbávala kožíšek tou hustou pěnou a on pořád držel a vůbec si nestěžoval.

Na spláchnutí jsem si ho jen přendala do umyvadla a rovnou z kohoutku ho opatrně, ale důkladně spláchla vlažnou vodou a ihned zabalila do ručníku. To sušení se mu (možná je to ale jen můj dojem) snad i dokonce líbilo, neboť držel a ještě se hezky do ručníku zachumlal. Protože Krtkova srst je přirozeně suchá, zbavit ji vlhkosti bylo lehčí, než jsem si původně myslela, a vůbec nebylo třeba trápit morčíka fénem. Trochu pomohlo i to, že se důkladně oklepal a nakonec úplně stačily dva ručníky.

Krtek po koupeli.

Když jsem konečně Krtečka mohla vrátit do jeho domova, okamžitě si zalezl „postěžovat“ do domečku k Čokulínovi a toho dne se mnou již ani jeden nemluvil. Jakmile ovšem dostali krmení a měli dojem, že se nedívám, okamžitě se šli oba dva nacpat, přičemž se srazili ve „dveřích“ a chvíli trvalo, než se domluvili, kdo tedy vyleze první. Se smíchem jsem usoudila, že koupání nebude nakonec takový problém a že to zvládneme.

Když píši tyto řádky, Krtek má za sebou již šest koupelí a jeho srst i pokožka zaznamenaly znatelnou změnu k lepšímu. Jsem opravdu vděčná za to, že Krtík spolupracuje a nesnaží se se mnou prát. Při těch všech dosavadních koupelích mi pouze jedinkrát opravdu jemným kousnutím naznačil, že se mu něco nelíbí, jinak je ale úplně zlatý. Nevím, zda bych to s Čokulínem měla stejně snadné, kdyby byl na Krtkově místě on. Čoky je sice mnohem víc chovací než Krtek, ale pokud jde o nepříjemnou manipulaci (za což by koupání jistě považoval), dovede ukázat zuby, to zase jo!

Krtek

Pokud ale nemusíme řešit zdravotní problémy, je s morčíky legrace. Kolikrát se musím smát těm jejich zdrhacím akcím (to je fuk, kam, hlavně se někam honem schovat). Je prostě morčecí přirozeností, že pokud je něco vyděsí, okamžitě zahájí zběsilý úprk kamkoli. Někdy úplně stačí, že třeba jen vstanu ze židle či venku zaštěká pes...

Legrační na tom je, že oni vystřelí, jako když je píchne šídlem, oba takřka pokaždé ve stejný okamžik. A obvykle i do téhož místa. Takto se tuhle spolu v jednu chvíli dokázali nacpat do tunelové prolézačky, kam se jinak normálně vejde sotva jeden. Protože do ní ale hodili šipku každý z jedné strany, měl Čoky hlavu tam, co Krtek zadek a naopak.

Krtek a Čoky v zácpě

Pak se chvilku z tunelu ozývalo Čokyho bručení a Krtkovo pištění, jak se oba snažili dostat ven a moc jim to nešlo.

Čoky vyvázl ze zácpy, Krtek stále vázne

Zbrklá tedy morčata jsou, to ano, ale vůbec ne hloupá. Dokonce dokáží do jisté míry i taktizovat. Tak si aspoň já vykládám Krtkovo chování ve chvíli, kdy donesu více druhů potravy a oni si jdou vybírat. Krtek zjevně dobře pochopil, že Čokulín musí mít vždycky to, co on, pokud možno jako první. Jakmile tedy mají na výběr, Krtek běží honem k čemukoli jinému, než k tomu, co opravdu chce, čímž přiláká pozornost Čokulína, který jde hned zjistit, co lepšího má kámoš. Krtek pak okamžitě gentlemansky ustoupí a honem si běží pro to, co doopravdy chtěl, popadne to a zaleze si s tím do domečku, kde si to pak v klidu sní, než se vydá pro další kousek.

Krtek a Čoky

Díky této Krtkově strategii se tak prakticky nestává, že by se kluci dohadovali u žrádla. Ale oni už se nyní nehádají takřka vůbec. Pozice si již zcela vyjasnili. Krtek přijal post mladšího parťáka, a pokud se něčeho Čokouš dožaduje příliš vehementně, raději ustoupí, než by se hádal. Přestože už je větší než Čoky, nevyskakuje si na něj. Historie se tak trochu opakuje. Čokulín svého taťku Tofínka (ať odpočívá v pokoji) taky přerostl, ale nezkoušel se s ním poměřovat a k opravdové rvačce mezi nimi nikdy nedošlo.

Tak doufám, že to příměří klukům vydrží a budou už jenom v pohodě :-).

Foto: Eva Zvolánková