Předchozí díl najdete zde.

Jedno z mnoha a mnoha květnových přísloví praví:

Není-li květen ani příliš studený, ani příliš mokrý, naplňuje stodoly a sudy, což mne naplňuje opatrným optimismem. Dá se říci, že květen splnil, co měl, ale já ne, neb jsem dostala nabídku,která nešla odmítnout a v půli června jsem odcestovala do Chorvatska a už jsem ten máj prostě nestihla. Doufám, že mi odpustíte, nic jiného vám totiž nezbývá.

Děkuji Zaně, že za mne napsala o Setkání Zvířetníků v Hranicích. Byly jsme takto domluveny a zhostila se psaní, naše strážkyně pokladu, skvěle.

Půlka června je už za námi i se svatým Jánem, noci plné kouzel a magie, čarování u západu slunce a sny noci svatojánské mnohé možná popletou, aby následující ráno překvapeně vstali/y a divili/y se, co se to stalo.

Srnče

Třešně

Brouzdala jsem opět po okolí a něco málo skoroletního vytvořila. Přeji všem to nejkrásnější léto, já měla takové, že na něj zase dlouho nezapomenu. Na ostrově Rab bylo nádherně, tak nerada jsem se vracela, a kdyby to bylo možné, nejraději bych tam zůstala do zimy a seděla jako klekánica u moře.

Rab

Rab

Moře nabíjí neskutečně, dobré jídlo, vínečko atd. taky, bylo všechno.

Rab

Rab

Nevěřte pomluvám o Chorvatsku, Češi si tam zvýšili kredit, především finanční, chodí do restaurací a kaváren, už umí pustit nějaké to euro, Chorvaté se chovali velmi mile, všude. Z Němců se stali paštikáři, většina je jich tam v luxusních vybavených obytných autech a celé dny vaří, smaží, možná i pečou u těch aut. Tož tak. :-)

Foto: Jenny