Prosinec byl tady u nás ve znamení rozpačitého sněhu. Za to mohlo západní proudění – fronty se střídaly a s nimi počasí. Tik a tak, zeleno a bílo. Začaly přicházet a občas se i držely mrazivé dny – to byla úleva! Nic nás v tuto dobu nezbaví bahna, jen mráz.

Navzdory kolísání teplot počasí postupně krásně zimělo až k proslulé vánoční oblevě. Ta letos opravdu stála za to! Týden před Vánoci jsme měli úžasný, sněhový, s převládajícími mrazy. Postupně nasněžilo asi dvacet centimetrů sněhu, kraj vypadal čistý a úhledný. Někdy 22. prosince do toho začalo intenzivně pršet a teploty vylétly – na prosinec – k nebesům. Takže Vánoce přišly za řevu velikého zčervenalého Labe a bahna, které bylo ochotno polykat i traktory.

První mráz a sněhový poprašek

Podobně si s námi hrál i Nový rok – 30. prosince večer romanticky nasněžilo, aby v noci začalo pršet. Bahno začalo polykat traktory po dvojicích:)) Fotky ukazují jak změny počasí, tak prosáklost krajiny vodou – upozorňuju hlavně na fotky z Hrubých luk, které jsou nyní v době nemrazivé zcela neschůdné. V lese to je pořád ještě lepší, pokud se dokážu vyhnout úsekům rozježděným lesáckou technikou. Vzhledem k tomu, že myslivci běžně jezdí auty i ke krmelcům, mnoho netknutých cest nezůstalo.

Opět bez sněhu

Když ale odečtu počasí, byl můj prosinec ve znamení divadla. Jednak jsem končila se svým improkurzem v Hradci Králové, a hlavně – premiéra naší hry se nemilosrdně blížila. Aby to nebylo zbytečně jednoduché, zaútočily i viry. Museli jsme postupně zrušit tři zkoušky za sebou a já z toho začala mít opravdu špatné spaní. Navíc sál v hospodě byl tak strašně vlhký a ledový, že ani čtyři vrstvy oblečení po nějaké hodině nestačily. A to nám hostinský nosil čaje (někomu i grog:)) v půllitrech od kofoly.

Mrazivý podvečer

Takže jsme zkoušely kde se dalo. Často u Dany v ordinaci (je fyzioterapeutka a má místnost v budově našeho obecního úřadu), jakmile jsme měly kulisy, se kterými jsme se k ní nevešly, zkoušely jsme v budově bývalé školy, kde nám starosta obětavě na čas zkoušek zapínal topení. V sérii uvidíte pár fotek ze zkoušek… a pak z přípravy představení. Fotky z představení nemáme, na pořádné focení bylo v sále hospody špatné světlo. (Oficiální videozáznam uděláme teprve až budeme hostovat v sále ZUŠ ve Dvoře Králové – mají moc krásný nový sál s výborným osvětlením:)) Jinak premiéra byl přijata našimi diváky nadšeně, navzdory jednomu nezvládnutému záchvatu smíchu a pár škobrtnutím v textu:))

Na konci roku 2017

Dále bych ráda upozornila na sérii fotek s lesáckým koněm. Po poslední bouři (a vlastně i po té letní), bylo potřeba uklidit popadané stromy na prudkém svahu, kterým vedou serpentiny silnice od nás k vlakovému nádraží ve Dvoře Králové. Pána s koněm jsem tam vídala skoro denně, jenže silnice je tam velmi úzká, rozhodně se nedá jen tak někde zastavit a jít fotit. Takže když mi kůň jednoho dne vykráčel málem před čumák auta, zastavila jsem okamžitě a šťastně fotila. Pán byl fajn, ještě mi tam chvilku pózoval. A představte si, že nějakou náhodou kolem nejelo jediné auto!

Jinak je to obvyklý fotomišmaš. Jsem zvědavá, jak si poradíte s hádankami:)) Tímto se s vámi s fotočlánky zpod Zvičiny loučím a těším se na obrázky z dalšího kraje – doufám, že se ochotný fotograf najde.

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti. 

Osobní stránky autorky: www.dedenik.cz