7 fotografií

(Předchozí díl najdete zde)

Z kocourka se vyklubala kočička a my máme doma Bobíka v sukni. Úplně se stydím, jak jsem se sekla, byla jsem pevně přesvědčená, že najisto poznám, zda je to kocourek či ne. Zmátly mě dva černé fleky, které měl první Bobík téměř stejné. Byla jsem si tím tak jistá, že jsem manžela opakovaně opravovala, aby o něm nemluvil jako o „she“ (zvyk z 3 koček), a teď si naopak já dost špatně zvykám nevolat „Bobby boy“.

Manžel Bobíka ráno 24. 10. 2023 odvezl na veterinu a nechal ho tam s tím, aby ho vet prohlédl, případně naočkoval, víc netřeba, protože manželka je pevně přesvědčená, že kocourek je už kastrovaný. Vet asi po hodině volal a se smíchem povídá, že kocourek je zcela zdravý, bez čipu, ALE, prý musíme změnit jak psát jeho jméno, protože je to sotva roční kočička. Dostal svolení k její kastraci, a když odpoledne volal, že - teď už Bobbie - vše zvládla, se smíchem nás ubezpečil, že v ní „opravdu dělohu našel“. Bobinku si tam nechal přes noc, manžel ji další ráno vyzvedl a vypustili jsme ji v našem vedlejším domě. Aby se mohla v klidu, bez stresu zotavit z operace a adaptovat „na lidi“.

Bobbie po kastraci, říjen 2023

Nesmírně nás překvapilo, když se z ní během jednoho dne stal dokonalý mazel. Já tam s ní každý večer spala, chodili jsme tam oba snídat a během dne střídavě dělali společnost. 30. října ráno s ní manžel zajel znovu na veterinu na vyndání stehů, zatímco já pro ni zase v našem domě upravila moji ložnici. Přenesla jsem tam záchůdek, který celý týden vedle používala, její už z garáže oblíbený tunel a svoji přikrývku, na které tam se mnou v noci spala. Všechny tři kočky jsem pustila na zahradu. Bobinka byla ze změny dost vykulená, ale rychle uvítala otevřené okno, kterým vanula známá vůně jejího bývalého teritoria. Postupně jsem k síti v otevřených dveřích přinesla Ginger a pak Rusty, ale zatím je to jen samé vrčení a prskání, jako při dřívějším pokusu.

Vyjukaná Bobbie doma, říjen 2023

Manžel si k ní na chvíli lehl, Bobinka si k němu vyskočila a něžně se mu stočila k boku a předla. To byla velká radost, že na nás nezanevřela, týden soukromého přátelení s námi byl výborný nápad. I tohle mazlení je stejné jako u původního Bobíka. Ten přiběhl, bez „předehry“ sebou plácnul na klín, nebo když jsme leželi, stočil se nám k boku a předl. Bobinka to dělá přesně jako on, žádná z našich koček takhle „paličatý mazel“ není a mně se po něžném Bobíkovi moc stýskalo.

Budu s ní zase spát, dveře na noc zavřené. Snad je časem budu moci otevřít (stále se sítí) a doufat, že se vše poddá. Že se kočky brzy shodnou a Bobince budeme moci nabídnout k běhání nejen celý dům, ale i zahradu.

Bobbie, říjen 2023

Dodatečně jsme si také uvědomili, jaké jsme přes můj špatný odhad pohlaví měli obrovské štěstí. Byla jsem tak skálopevně přesvědčená, že máme vykastrovaného kocourka, že jediné, z čeho jsme měli strach, bylo to, aby ho nesrazilo auto. A zatím nám tu celou dobu volně běhala skoro roční, nekastrovaná kočička! Sice na noc zavíraná do garáže, ale jinak venku. A jak známo i půlroční kočička může zabřeznout! Velká úleva, že veterinář v Bobince při kastraci našel jen prázdnou dělohu.

Foto: Marička