61 fotografií

Předchozí baladu najdete na tomto odkazu.

Dante s Čárlím, to je tým, tak počtvrté hledám rým. Oba si léta užívají, co popadnou, s tím si hrají. Špagátek či konvička, žvýkají i jablíčka, kytičky a větvičky, vše berou do tlamičky. Z tácu mají vlastní koupák, Dante tam hned máčí čumák.

Čárlí

A Čárlínek maličký, rád si smáčí tlapičky. Hrabe tlapkou, vodu chytá, potom mokrý v kruzích lítá. Dante se hned připojí, drny z trávy lítají. S nadšením se pohoní v chladném stínu jabloní. Nebo si vyberou hračku, rozehrají o ni rvačku. Žádný z nich si nenaříká, když čas v hrátkách jim utíká. Na procházky taky chodí, nejlíp k vodě, ta se hodí. Oba si v ní zaplavou a pak padnou únavou. Dante vždy jen na půl oka, kdyby něco, pořád čeká.

Čárlí a Dante u vody

Horké léto podzim střídá, s mou náladou je to bída. Pejsci jsou v tom nevinně, tělo mé je na vině. Něco není, jak má být, marně zkouším najít klid. Vše, co jsem si na podzim s Dantem plánovala, smutně jsem zas odpískala. Vůbec nemám odvahu zkusit vzít ho do tahu. A s výletem do Beskyd, na tom nejsem o nic líp. Tak spolu jen „okolo komína“ couráme, posun ve výcviku jaksi nemáme.

Dante na procházce, Čárlík se nese

Vím, že to je moje chyba, jak už to tak vždycky bývá. Jenže nevím, v čem je zrada, možná ho mám příliš ráda? A taky mám o něj strach, když lítá jak větroplach. Poslušnost ho nebaví, radši po svém dovádí. Celkem na mě venku prdí, dělá si, co se mu hodí. Plno vůní v čumáku, pamlsky má na háku. Když ho volně pustit zkusím, schovávat se mu pak musím, jenže chlapec dávno ví, že mě vždycky objeví. Lekne se jen na chvilku, pak přemýšlí vteřinku.

Dante na procházce

Vlastně má rád tyhle hrátky, jako vítr letí zpátky. Zavětří a hned mě má, že prý supr zábava! Skočí na mě, ruku chytí a do pryč se tryskem řítí. Kde to hádě brzdu má, to je pro mě záhada.

Jít u nohy? „To je hnus!“ Že prý: „Sama si to zkus! Potřebuju čuchat, řádit, co ti na tom může vadit?!“

Zato aport miluje, jen to nemá žádný řád. Prostorem s ním rotuje, lítat s ním, má stále rád. Když balónek odhodím, v klidu ho neudržím. Vyřítí se tryskem plným, navíc by chtěl, ať ho honím. K tomu se však vůbec nemám, čekám, jestli mi ho nedá. Nakonec to nevydrží a k nohám mi ho položí. A hned je jak napružený, ať je míček odhozený.

Do všeho jde po hlavě, je to kapku únavné. A hormóny s ním zase hrají, bo venku fenky hárají. V noci on mokré sny mívá, přiblble se potom dívá. Má jenom psí kamarádky, nejraděj jim čuchá zadky. Můžou ho i poštěkat, přesto chce je milovat.

Psy už vůbec nemá rád, chtěl by je radši sežrat. Má o sobě mínění, že většího psa není. Ani štěnda nemusí, ty už se mu prý hnusí. Že mu doma Čárlí stačí, ty ostatní prý posvačí. Optimismem nehýřím a tímhle mi přitíží. Vím, že to tak často bývá, když psí junior dospívá. Jenže nějak nemám sílu v světlé zítřky najít víru. Dobře vím, co na mě čeká, nemocnice, ta mě leká. Od mala to takhle mám, vidím jehlu, umírám.

Doktoři se zas vyřádili, spoustu stresu mi tak způsobili. A po týdnu v nemocnici mám prd, a ne svou kondici. Po chodbách jak zvíře ťapu, ó jak já ty v klecích chápu. Hlavně se moc těším domů, přitulit se ku Dantemu. A pomazlit Čárlínka, co tak rád na klíně spinká.

Dante a Čárlí

Konečně jsem se dočkala, prchám domů! Tralala! Čtvernožci mě vítají, hned mi radost dělají. Dante na mě oči kulí a pak se něžně přitulí. „Co je s tebou, paničko? Nechceš si hrát maličko? Anebo si poležíme, to my oba moc umíme. Malý v klíně, velký z boku, hned má paní jiskru v oku!“ Když pak spolu skotačí, sledovat je, to mi stačí. Psíci dělaj legraci, vidět to se vyplácí.

Rázem mizí z tváře chmury, zaženou i noční můry. O hračky se přetahují, moc hezky si je půjčují. Z některých jsou malé kousky, když do nich zaseknou zoubky. Cucky jenom lítají, ti dva nad tím slintají. Hrát si jemně nestačí, jsou to pěkní trhači.

Eďa, ten je nad věcí, jejich hrátky neřeší. Když je na něj Čárlí hrubý, ukáže mu v tlamě zuby. Zasyčí a zvedne tlapu, jezevčík je rázem v trapu. Jen když Dante zaštěká, to ho trošku vyleká. Silný zvuk, to nemá rád, musí někam utíkat. Velký s malým za ním ženou, nikdy ho však nedoženou. Z židle na stůl a na okno hravě zdrhne mňoukadlo. Čárlí dole poskakuje, Dantík jenom pokukuje. Snadno by tam skočil taky, ale Eďa má i drápy. Že je nikdy nevytáhne, já vím, neví to však Dante. Že je to trdlo kočičí, co na psy jen zasyčí. Když už tlapku použije, jen bez drápku do nich bije. Na kluky to postačí, hned jen kolem skotačí.

Kocour Eda, jezevčík Čárlí, vižlák Dante

Jindy jsou zas samá něha, Eďa otírá se s něma. Pejsci mu olížou hlavu, nebo zadek, pro zábavu. Pak zas vznikne honička o pískacího psíčka. Už se zase přetahují, navzájem si ho půjčují. Jindy Dante kůstku hlodá, prý tu půjčit by byla škoda! A tak když je s mamčou na procházce, smí být Čárlí za hlodavce. Že je jak on veliká, to mu jaksi uniká. Vůbec mu to není trapné, zoubky do ní drsně zatne, hobluje ji jazýčkem, nepohrdne masíčkem, spokojeně zamlaská, když chrupavka zapraská.

Tak nám týdny utíkají, nemůžu ven, to je v háji. Za oknem už snížek padá, hned bílá je i zahrada. A konečně přišel den, kdy už i já smím jít ven. Vyrazíme s Dantem na procházku, vedu si ho na provázku, mám však trochu obavu, zda nebude na hlavu. Mamča mi ho venčila, ale možná jsem mu venku chyběla. Hlavně to, jak se mnou řádí, jak se volně vydovádí.

Nešetřils mně ani trošku, teď se předveď, ty můj hošku. Povolení mám jen chodit, nesmím sebou na zem hodit, taky hru na přetahovanou máme spolu zakázanou. A nesmíš mě posmýkat, to by doktor nebyl rád.

Dante rozum zapojí, on se snad o mě bojí?! Poslouchá a netahá, to je tedy záhada. V parku sníh a žádní lidi, tak to se nám velmi líbí. Může i na volno být, s aportkem se vyřádit. Když se sněhem v kruzích řítí, sluníčko mu k tomu svítí a pak si na povel sedne, to mi hned náladu zvedne. Neskáče mi na hlavu, nerve ruku z rukávu, velikou já radost mám, že rozum nakoukl k nám. S procházkama je vše lepší, hned mě život více těší.

Dyktík

Pak dojde i na Dyktíka, ve stádu si nenaříká, přesto řekne „Hy hy hy“, když mě po měsíci uvidí. Dojetím snad pustím slzu, do ohrady rychle vlezu. Nozdrami mě něžně laská, je to moje koňská láska. Hebkou srst mu kartáčuju, jak je krásný, obdivuju. Na procházku se mnou šlape, podkovama k tomu klape, na vodítku, jako psík, není žádný uličník.

Vycházky čas hezky krátí, Vánoce jsou, pejsci zlatí. Nových hraček hromadu na doma i zahradu Ježíšek jim připravil, velmi je tím potěšil. My i naše kamarádky naplnily jsme jim svátky. Jako děti jásají, když novou hračku mají! Dante šťasten drtí Santu, hned mám z toho úsměv na rtu.

Čárlí žvýká plyšáčka, to je prý ta nej hračka. Taky uzly dostali, hned se o ně tahali. Ten štěněčí nosí Dante, obřího se Čárlí chápe. Necítí se maličký, popadne ho do tlamičky, do skrýše s ním peláší, jen se za ním zapráší. Doufám, že v něm nechá špičák, co mu ještě furt nevypad. Ale zoubek odolává, až velká kost nám s ním pomáhá. Jak zkouší kloub ohlodat, začíná se zub viklat.

Čárlí a kost

S novým rokem nové zuby, mléčný špičák mu nechybí. Čárlínek, to už je psíček, krásný mladý jezevčíček. Čumáček má do špičky a kratičké nožičky. Ouška dlouhá, jak samet srst, ve hře jemně nám kouše prst. Proutek hrdě vzhůru nosí, o úlevy se neprosí. Venku neúnavně pádí, když ho chci nést, to mu vadí. Cítí se být ohařem, s ničím se moc nepáře. Štěká jako Žeryček, ten náš hrdinný psíček. Brzy už mu bude rok, s Dantem zkouší držet krok.

Dante u vody

Když jdem všichni na procházku, nemusí být na provázku. Kopíruje Dantečka, jsou povedená smečka. Dante moc miluje vodu, i on ji má na pohodu. Když si Dante do ní skočí, Čárlí hned se taky smočí. Když má Dante balónek, i Čárlí chce aportek. Radostně si ho pak nese, občas ho i k nám přinese. Dante se s ním nepere, klidně mu to sebere, tomu ho zas vezmu já, to prý je skvělá zábava. Doma je Čárlí zlatíčko, zlobí jenom maličko. Krom hraček nic neničí, když je sám, tak nekničí, vyběhaný může spát, a když přijdem, tak je rád.

Dante řádí, peláší, odpočívat nestačí. Už brzy má dva roky, máme trochu pokroky. Pořád je to aktivista, netuším, co ještě chystá. Stále rád na okně sedí, spát se mu chce, ale hledí. Kdy už někdo domů přijde, radši byl by se mnou jinde.

Sedí, při tom špačky mlátí, ale spánek ho nesklátí. Má on chudák život těžký, ač nemá v kožíšku blešky. Pak ho něco napadne, z okna skočí, nespadne. Otevře si, pustí kočku, projde patro na otočku. Hned zas dolů cupitá, zpět na okno zavítá.

A když přijdu, jupi jé, jednou mě snad zabije. Leze mi až na hlavu, vysvleče mně z rukávu. Za ruku pak si mě vleče: „Panička už neuteče!“ Prý už jsem zas v kondici, podává mi opici, prý se o ni tahat budem a potom hned spolu pudem, na procházku, zařádit a o aportek se bít...

Foto: Ap. Podívejte se do bohaté a zábavné fotogalerie :-)