Když potřebujete vyfotit quilt nebo ho odložit tak, aby se nezmuchlal a aby na se něm nemohly odchlupovat kočky, nejlépe vám poslouží úplně obyčejné kovové ramínko se skřipci na sukni. A když je quilt větší, použijete ramínka dvě. Je to bezvadná věc, ale záhy se můžete dopracovat k tomu, že vám sice po pokoji na ramínkách visí různé projekty a látky, jenže sukně máte naskládané přes opěradlo židle. Jako se to stalo mně.

A tak jsem zagúglila a objevila úžasnou akci, kde se za 49 Kč prodávalo takových ramínek hned deset. No nekupte to, když je to tak výhodný! A když je to tak výhodný a aby nebylo poštovné větší než cena nákupu, objednala jsem si jich hned třicet. Dvacet pro sebe a těch deset... dám třeba kamarádce Dalmi, namlouvala jsem si ctnostně, abych si tolik nepřipadala jako pan Leli. Nebo je využiju, až si jednou budu zařizovat šicí dílnu jinde než ve svém pokoji.

Určitě bude muset být dost velká, protože krabice s ramínky není jediná, která čeká na své uplatnění v budoucnu nebo až někdy. Takových věcí mám mnohem víc, protože patřím k lidem, kteří musí být na svůj výkon náležitě připraveni. Třeba když jdu na školení, chovám se přesně jako četník Ludovic ze Saint-Tropez u zkoušky. Vytahuju z kabely druhé brýle, kapesníky, jelení lůj, modrou tužku, červenou tužku, žlutý zvýrazňovač, zelený zvýrazňovač, obyčejnou tužku, čtverečkovaný blok... až si sousedka radši přesedne o místo dál.

Takže když jsem si výhodně koupila vyšívací stroj jen z důvodu, abych mohla vyšívat jmenovky na deky z lásky, nekoupila jsem si jen dvě tři základní barvy nití, ne. Koupila jsem si jich hned dvě krabice. Protože... no bylo to jednak výhodné, jednak by dvě barvy určitě byly málo.

A tak z obav, abych toho neměla málo, vlastním spoustu nití, jehel, pravítek, látek, šablon a dalších pomůcek, ačkoli si obvykle vystačím s naprostým základem a spoustu věcí jsem ještě nikdy nepoužila. Mohla bych je tedy prodat, ale to nemůžu, protože co kdyby...

Už jsem mnohokrát přemýšlela nad tím, zda je toto nutkání k syslení mou osobní vadou, nebo zda je podmíněno dobou, ve které jsem vyrůstala, nebo zda je to společný rys všech patchworkářek a dalších tvůrčích nadšenců.

Snažím se věci v domácnosti držet na uzdě, a když jsme na to nestačila, pomohla mi Marie Kondo. Pravda, hřeším na to, že sem až z Japonska nedohlédne, a pořád by se našla v mém šatníku i v zásuvce v kuchyni nějaká ta zbytečnost, která je opravdu na nic a ani mi na ní nijak nezáleží, ale to jsou naprosto zanedbatelné hříšky proti tomu, co dokážu shromažďovat ve jménu svých koníčků. A nejhorší na tom je, že i když třeba mám skříně plné látek, tak na mé nové projekty mi pořád látky chybí.

Pak musím jít do obchodu nebo k počítači a hledat a vybírat, co potřebuji. A taky něco, co je výhodné, a něco, co by se mohlo někdy třeba hodit.

A radši to vezmu hned dvakrát. Co kdyby už to pak nebylo, nebo co kdyby to zdražili?

(Pro milovníky Četníků je má oblíbená scéna zde)