A. Lex 31.1.2017 19:04

No jo-sběratelství

to je fenomén, se kterým bojuji celé své manželství, neboť sběratelem nejsem já, ale můj muž. Já dokážu jednou za čas naprosto nekompromisně vyházet spousty věcí, to potom jezdím do Sběrného dvora na otáčku, ale urvat nějakou manželovu věc, kterou nepotřeboval 40 let, tak to je problém. Podle toho také vypadá naše "garáž". S autem musím bravurně zajet a zaparkovat - to by šlo, horší je to s vystupováním :-(((.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 31.1.2017 18:21

Děkuju vaám za milé

a vtipné komentáře. Hodně mě uklidnily - je tu tolik syslů, že prostě musí být normálnější syslit, než nesyslit. :o)

Dneska jsem konečně v dogerii Teta narazila na krystalickou sodu, kterou potřebuju na namáčení látek před barvením reaktivními barvami. Sáček váži kilo, tak jsem radši vzala tři ... protože taky musím sodou vyčistit pračku, tak aby bylo dost. Co na tom, že na namočení kila látky potřebuju dvě lžíce sody a na pračku tři. Jiná už prostě nebudu. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 31.1.2017 18:21

Úvaha

Když tak v poslední době obracím ty spousty věcí v rukách a rozvažuji zda vyhodit či nevyhodit tak si kladu zásadní otázku: CO S TÍM UDĚLAJÍ TI, CO TO PO MNĚ ZDĚDÍ? Nejspíš vyhodí! Tak proč jim to neusnadnit.

Snažím se teď zbavovat věcí průběžně a když vidím, co vše se dá zpeněžit třeba na S-bazaru nebo na Bazoši........... byť za symbolickou cenu, jdu do toho! Vše má svého kupce, byť by to byla sebevětší konina.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 31.1.2017 13:48

Pěkně napsáno, Vave:)))

Já nejsem sysel, možná bych i byla, ale prostě jsem se za život příliš mockrát stěhovala, to člověka naučí:)) Tedy, měla bych občas choutky, ale jsem (si) na pozoru:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 31.1.2017 12:44

od rána

tzn. asi od 12h přemýšlím, co hromadím já a vychází mi, že skoro všechno... teda, potraviny moc ne, ty se prostě kazej, ale jinak nakupuju přesně jako Vave ty ramínka, minimálně po dvou, protože příště už to prostě mít nebudou - a pokud jde např. o vůně, mívám docela pravdu, jakmile si něco oblíbím, přestanou to vyrábět, asi aby obměnili sortiment (ať si takovou obměnu strčej někam hodně hluboko)

a taky je to proto, že vždycky jsem měla prd, tak abych toho měla dost, i když teď mám akorát tak prdy dva... plus to samé s poštovným, případ kdy poštovně by bylo dražší než samotný nákup, to bych prostě neskousla, i když to často vyřeším osobním odběrem, přičemž čas tímto strávený se počítat prostě NESMÍ

kondo-úklid bych určitě potřebovala, ale obávám se, že k němu nikdy nedojde, i když to obnáší mimo jiné asi osm banánovek nevybalených ještě od posledního stěhování (bože jak ráda bych vybalila aspoň knížky!!!!!!!!!!)... jednak mi je všech těch kočiček (ano, jsou to skoro samé kočky) líto, každé jednotlivé, a druhak je jich většina od někoho, taky abych se nedotkla dárce

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.1.2017 12:43

Milá V

Opět krásné a výživné téma. Myslím, že každý z nás má v rodině minimálně jednoho syslila. U nás je jím Jeník - vyznává dvě hesla - "No, nekup to!" a "Jest to neptá!"

Tudíž neteře VŽDY obdivují zásoby toaletního papíru, umně vyskládaných ve výklenku na WC a já jim s tesknou slzou v oku vyprávím o dovolené na Střípáku, kde pro šest dospělých a dvě malé děti byla všeho všudy jedna rolička na celý týden - už v úterý se upotřebila i ta lepenková rulka, na které byl natočen a od čtvrtka jsem nosila Soudce Ti s sebou i do hospody, aby neskončil potupně v hajzlíku (:o)).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.1.2017 12:30

Mám doma

hodně cokdybychů, proto,že za totáče pořád něco nebylo, tak když bylo, tak se koupilo aby bylo. Kupovala jsem vždy po pěti kusech všechno, na víc nebylo peněz. Pak mi to zůstalo a tak kupuji, 5xšpagety, 5x čokošku,5xmouku,5x cukr,5x toaleťák, etc.,akorát jsem zapomněla proč těch 5ks. Asi 2x pro MLP, 2x pro mně a jedno navíc, co kdyby... ach,jo, Vave, dobré téma.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 31.1.2017 12:28

Ráno 21. srpna 1968

v situaci obecného pozdvižení naše babí nešílela, jen se mlčky vydala do krámu a nakoupila ve velkém cukr a mouku.

Zkušenost z války, zažila dvě.

Možná máme to syslení dáno geneticky zakódované, jen v současné době holt syslíme v různých oborech. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pajakerryková 31.1.2017 10:25

přemýšlím co syslím já

už vím, ponožky!!!! miluju barevné veselé ponožky a když se udělá na patě ďoura tak teda vyhodím ale okamžitě vytahuju nové....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitča 31.1.2017 10:09

Jo jo...

Také bych řekla, že je to trochu pozůstatek dob minulých... Já mám sysla hlavně MLP - když ho něco zaujme (hlavně papírenské a kancelářské a dílenské a ... zboží), rád ho koupí, přiveze, pochlubí se báječným úlovkem a buď ho odloží do chodby, nebo začne hledat, kam ho dát... A tak se dotyčná věc po nějaké době nepoužití a zakopávání o ni uloží natolik pečlivě, že když je nakonec opravdu potřeba, nelze ji nalézt a je nutno zakoupit jinou :-D . Ale abych nepomlouvala, zrovna tento týden se mi povedl majstrštyk! Před asi čtyřmi lety jsem si výhodně koupila zateplené kalhoty na lyže, které mi prima ladily k zimní bundě. Uložila jsem je do skříně na ramínko a několik let tam naducané zabíraly spoustu místa (sníh nebyl, tak jsem je vůbec nepoužila). A tak loni v létě jsem při probírce skříně usoudila, že je zbytečné mít je takto po ruce, a poslední vzpomínka v mé paměti je úvaha, že přece až je budu potřebovat, tak si je klidně vyndám a skládám je NĚKAM... Uběhl půlrok a v sobotu vyrážíme na lyže. V pátek si vzorně chci připravit věci, vydoluji lyže a lyžáky a hůlky a rukavice a brýle a uspokojena, že všechno to složité a nepoužívané už mám připravené, jdu do skříně pro nové kalhoty - a nic... Přiznám se, lámu si s tím hlavu už několik dní, ale kam jsem je uložila fakt netuším, jen to, jak je skládám, mám pořád před očima! A tak jsem vytáhla svou starou kombinézu (dopočítala jsem - odvozeno od věku dětí, že ji mám už 20 let!) a trochu v panice jsem se do ní začala soukat a modlila se, ať dopnu zip. No, sice byla dost natěsno, ale podařilo se a nakonec jsme si sobotní lyžovačku s dcerou báječně užily. (Pravda, některé momenty, třeba ty na lanovce, kdy jsme v mrazu, větru a mlze obě svorně snili o plážích a teplém moři někde v Karibiku, tomu moc nenasvědčovaly, ale vážně to bylo fajn! ;-) .)

• reagovat
• nahlásit příspěvek