Říkala jsem si, jak moc lidé asi přemýšlí, či spíš možná nepřemýšlí nad tím, co je pro psa - pro jejich psa - odměnou.

Dřív se odměny nepoužívaly, používal se nátlak. Pak se přišlo na to, že to jde lépe s odměnou a do hry vstoupilo nějaký to jídlo - asi nejvíc piškot - protože to je pro psovoda čistá věc. Posléze si někdo všiml, že ne všichni psi pracují za piškoty, že jsou psi, pro které bude větší odměnou míček.

A pak se dlouhá léta jely tyhle dvě varianty - žrádlo a míček. V obou variantách došlo postupem času i k vylepšení, nejen hození míčku, ale i potahání se o míček na šňůře, a příp. i společná hra. U žrádla nastoupil třeba párek, sýr, postupem času se leckteří odhodlali až - mnohdy s neochotou - k syrovému masu. Našli se i tací - nebudu ukazovat na sebe :D , kteří v zoufalství a snaze motivovat psa, který nestál o nic a o nikoho, sáhli dokonce k tomu, že chodili do polí s obří hovězí kostí, a když se jim podařilo ulovit aspoň na pikosekundu pozornost psa, bylo psu odměnou to, že se do kosti mohl zahlodnout a chvíli si hlodat.

Tali s kostí

A nebo třeba s játrovou zavářkou do polévky, pro kterou byl pes ochoten vypustit duši a tím pádem to byla odměna, za kterou byl ochoten se svému majiteli věnovat. Ale to všechno jsem musela objevit, zjistit. A to by měl každý majitel svého psa. Tedy zde nám bohužel vypadává množina těch, kteří na psa kašlou, nebo s ním tak jako nějak žijou.

No a proč to píšu, protože... víte, že pole s názvem Odměny je pole velmi rozsáhlé a mnohdy i neorané? Že odměnou může být xy věcí a činností? Pro každého psa je to jiné. A tak je třeba dobře svého psa pozorovat, poznat a vědět, co je pro něj tou nej-nej odměnou.

Víte, že tím může být opravdu cokoliv? Klidně to, že když se psu něco povede, utrhnete hrst trávy a hodíte ji do vzduchu, aby ji pes - má-li zájem, pochopitelně, mohl ve výskoku chytat. Nebo mu můžete k jeho radosti jako odměnu čutat napadaný listí,

či sníh. Protože ho to baví a je to supr zábavička (to byste koukali, kolik psů tahle blbinka baví). Víte, že odměnou za hezký pocvičení poslušnosti bude klidně to, že pesana, kterýho to baví, vypustíte na místo, kde je habakůk myších děr, který může prozkoumávat (a zároveň tím relaxovat?)

Tali na „lovu“

Rumíček dumá nad myší dírou

Víte že, a to se tedy opakuju, i pamlsek můžete ozvláštnit? A nejen sortimentem, což napadne asi většinu. Ale tím, že za dobrý výkon dáte extra množství, že necháte psovi pamlsek z dlaně trošku vydolovat, že mu pamlsek hodíte do výšky, aby se za ním mohl katapultovat a ulovit si ho ve vzduchu,

že mu ho můžete hodit do prostoru, aby si pro něj doběhl a posléze v terénu vyhledal. Že mu za eeextra výkon můžete nechat „vybrakovat“ pamlskovník? A že i třebas vyčmuchání malého prostoru „osázeného“ pamlskama může být odměnou za hezky provedenou sekvenci nějaké poslušnostní sestavičky a nebo třeba za bezchybné čekání. Jsou psi, které míček nenadchne, ale naopak takováhle činnost je pro ně úplně supr odměnou. Je to stejné jako s lidma - hráč šachů taky nebude s nadšením driblovat s baskeťákem. A to čmuchání je takový hraní šachů.

Teď malinko odbočím, ale víte, že najdete psy, pro které je oblíbenou činností spíš než si pobíhat, čmuchat, hrát si s balonkem, přetahovat se, cvičit - jen si tak prostě sednout a pozorovat okolí? No, je to tak. Jsou i psi, kteří rádi „problém vysedí“. Štěně třeba jde, něco v okolí ho znejistí a tak si sedne a chvíli kouká. Dopřejte mu tu možnost si to vysedět, netlačte na něj zbytečně. Stejně tak dopřejte svému psu, pokud oblibuje pozorování a posedávání, aby tuhle svou činnost mohl taky provozovat. Dělá jim to dobře na duši. Sedněte si s ním na lavičku, dejte si kafe a čučte spolu. Nejen učení, ale i čučení spojuje :D :D .

Rumí číhá na balonek

No ale vrátím se k těm odměnám. I s balonkem je dobré přemýšlet, co je pro psa vlastně tou odměnou. Mne na to přivedl náš Rumíček, kdy jsem zjistila, že si prostě rád žouželí. Lehne si a žouželí si míček. A je přitom ščastliv. Takže jsme pak aport balonku postavili na tom, že když mi ho přinese, za odměnu mu ho hezky hned vrátím a nechám ho se povalovat v pažitu a žouželit a ještě ho u toho jemně hladím, čímž libé pocity znásobím. A když jsme u těch balonků - i odhození balonku lze odstupňovat, podle toho, co váš chlupáč rád.

Všimněte si, že třeba některého víc baví, když mu balonek čutnete ostře při zemi, než když ho hodíte. Je to totiž v podstatě lov malé kořisti. Takže toho lze hezky využít, protože si odložím balonek na zem...

Tali a Rumíček

... uděláme nějaký to poslouchání, a pak za odměnu ten balonek čutnu při zemi do dálky.

Rumíček s balonkem

Nebo naopak můžu balonek vzít a mrsknout vejšku, aby si pes mohl balonek ulovit ve vzduchu:

Proč jen čistě házet? (Ostatně já to házení jako takový nemám moc v oblibě, dělá to ze psů feťáky a závisláky.)

Víte, že jako vhodnou výchovnou odměnu můžete - a měli byste - využít společnou hru vašeho psa s psím kámošem? Formou: ty si tady nejdřív hezky sedneš, podíváš se na mne a za odměnu tě já pak pustím za psím kámošem a můžete se masit.

Oba dostaneme, co potřebujeme - já tvou pozornost, uklidnění a řádný chování a ty pak za odměnu výbornou zábavu s kámošem. A učíš se tak nenápadně řádný disciplíně a ne že neorganizovaně budeš poletovat za každým psem, kterého uvidíš.

A víte, že i nějaký cvičební prvek může být pro psa odměnou? Vezměte si třeba takovej agility tunel - většina psů miluje tím probíhat a proto se to dá použít jako odměna. A to stejné, pokud třeba pes rád skáče. Takhle to má Rumíček, bude mu odměnou to, že si pak půjdeme zaskákat přes překážky, když docvičíme. Jen tak radostně pohopíkat.

A taky to může být odměnou, že vás váš pes bude honit. Poslechneš hezky, co po tobě potřebuju/chci? Supr, tak si hned budem hrát na honěnou a až mě dopadneš, „popereme se“.

Tali „honí“ páníka

Je to zkrátka odměna hrou, nic složitýho, ale čítám, že běžného pejskaře tyhle výše zmíněný odměny nenapadnou. Soudě tedy podle toho, jak to vídám kolem.

Já jsem si teď uvědomila nedávno ještě jednu formu odměny. Odměna napitím. Předesílám, že to není ani náhodou ve formě, v jaké to praktikujou Emeričani!!!! To je hnus a fuj. Ne, není to o tom, že psu odepřu vodu a pak mu ji dám, když splní, co chci! Naopak. Je to v tom, že mu ji dopřeju i v momentě, kdy by ji neměl běžně na dosah. Při procházkách v létě. Kdy i když se pohybujeme tak nějak na dosah domova a třeba pak i na dosah vody, tak než k ní dojdeme, můžu psům to napití nabídnout já. Písknu přivolání a už na ně čekám s připraveným pitím. Tím v podstatě nevědomky člověk posiluje v psu příjemné pocity spojené s příchodem k majiteli. Posiluje i vztah. Protože jste zdroj toho, co je pro psa příjemné a co bez vás nemá momentálně v dosahu. U nás třeba na Tali je hodně vidět, že tohle vnímá.

V podstatě forma odměny nemá vlastně asi moc hranice, záleží totiž na každém jedinci, tedy psu samotném, jakou odměnu bude preferovat. A taky, jak je jeho majitel šikovný a jak dobře svého psa zná, aby tu nej odměnu objevil. Třebas to může být klidně i honění papírový kuličky, jako to dělávají kočky. Nebo rozcupování něčeho - to miluje naše útulková důchodkyně. Když si za odměnu může rozcupovat třeba papírový kapesník, utěrku, nebo ještě lépe krabičku nějakou, nebo ruličku od toaleťáku. A teď mě napadlo, že i to se dá vylepšit. Že jí můžu dát jako odměnu to, co dávám jako ranní odpustek při odchodu do práce. Ruličku, do které schovám dobrůtku. Když jí to po procvičení něčeho pak hodím a ona si to uloví, bude nadšená. No vida, jak se dá pořád něco novýho vymýšlet. A stojí to za to, věřte mi. Když se psem pracujete a odměňujete ho dle jeho výběru, budete se posouvat mnohem rychleji.

Rumíček a Tali

Jen taková poznámka - tyhle postřehy jsou pochopitelně psány ne pro lidi v kynologii kované, kteří mají daleko rozsáhlejší znalosti než já, ale je to určeno pro ty, kteří zatím vlastně netuší, nenapadne je, a když si to přečtou, tak si řeknou třebas - no jo! A tak to vyzkouším. Vyzkouší a posunou se ve společném vztahu. A ten je, podle mě, nejvíc nejdůležitější.

Tak ať se vám při vymýšlení těch nej odměn daří!

Foto: Petra K. Osobní stránky autorky: Odkaz